Slepý svěřenský fond má být řešením, které politika oddělí od jeho vlastního majetku a utne jakékoli podezření ze střetu zájmů. V praxi ale takový krok neznamená jistotu ani pro byznys, ani pro reputaci jeho zakladatele. Historie nabízí několik známých případů, kdy slepý fond firmu poškodil, jindy naopak umožnil její růst a v některých situacích nezabránil ani politickým skandálům. Jak tedy dopadli ti, kdo svůj majetek do slepé struktury vložili?
Andrej Babiš oznámil, že vloží svůj konglomerát Agrofert do trustové struktury, která mu má umožnit opustit jakékoli ekonomické a vlastnické vazby na firmu. Krok má zajistit, aby mu nemohl být vyčítán střet zájmů při politické funkci.
„Pan Babiš se chce od majetku zcela odstřihnout. Pravidla, jak je prezentoval, jsou přísná. Je to velmi striktně nastavená struktura,“ říká pro Forbes Lucie Krotilová z advokátní kanceláře PORTOS.
Blind trust neboli slepý svěřenský fond má ve světě dlouhou historii a politici po něm sahali ve chvílích, kdy se potřebovali odstřihnout od vlastního byznysu. Šlo o snahu vyhnout se podezření, že by státní moc mohla nepřímo zvedat hodnotu jejich firem.
Jimmy Carter
Foto National Archives and Records Administration, Public domain, via Wikimedia Commons
Bývalý americký prezident Jimmy Carter převedl svou rodinnou firmu do blind trustu v roce 1977, ještě před svojí inaugurací. Společnost se tehdy specializovala na pěstování, skladování a třídění buráků. Do té doby šlo o regionálně významný zemědělský podnik, který byl hlavním zdrojem příjmů jeho rodiny.
Po převedení do slepého fondu se správy ujala právní kancelář v Atlantě. Carter nesměl být jakkoli informován o řízení firmy a nemohl zasáhnout v době, kdy se burákový trh propadal a do odvětví zasáhla silná sucha a špatné úvěrové podmínky.
Kombinace nepříznivých cen a rozhodnutí vedení, která nemohl ovlivnit, nakonec přivedla Carterovy podniky do těžkých finančních problémů a po skončení jeho mandátu bylo jasné, že rodina přišla o prakticky většinu hodnoty původního byznysu.
V různých formách využili podobný mechanismus ale i další američtí prezidenti – například Ronald Reagan, George H. W. Bush nebo Bill Clinton, kteří umístili svá investiční aktiva do slepých fondů, aby se během výkonu funkce vyhnuli střetu zájmů.
Tony Blair
Foto LSE Library, No restrictions, via Wikimedia Commons
Tony Blair zřídil blind trust v roce 1997 po svém nástupu do funkce, aby oddělil rodinné finance od výkonu premiérské role. Model ale narazil v okamžiku, kdy se ukázalo, že z prostředků fondu byly financovány nákupy bytů v Bristolu, které pořizovala jeho manželka Cherie.
Transakce okamžitě vyvolala otázky, zda fond skutečně funguje jako slepý, protože rodina očividně ovlivňovala, jak se s majetkem nakládá. Aféra oslabila důvěru v celý mechanismus a stala se ukázkou situace, kdy slepý fond selže, pokud není odstřižení politika a jeho blízkých provedeno důsledně.
Blair nebyl jediným britským politikem, který blind trust využil – stejný krok udělala i bývalá premiérka Theresa Mayová, které bylo později vyčítáno, že tak neučinila už v době, kdy byla ministryní vnitra.
Sebastián Piñera
Foto Gobierno de Chile, CC BY 3.0 CL , via Wikimedia Commons
Sebastián Piñera převedl svůj majetek do slepých fondů v roce 2010, když se stal chilským prezidentem, aby oddělil vlastní obchodní zájmy od výkonu funkce. Náraz ale přišel ve chvíli, kdy se objevily informace o prodeji těžařského projektu Dominga.
Poslední část kupní ceny byla podle smlouvy vázána na to, zda vláda povolí další fázi rozvoje dolu, což okamžitě vyvolalo podezření, že prezident může nepřímo profitovat z rozhodnutí své administrativy.
Piñera se tak ocitl pod tlakem vyšetřování i pokusu o impeachment a jeho případ se dodnes uvádí jako ukázka toho, že ani formálně správně nastavený blind trust nemusí zastavit vznik pochybností, pokud jsou transakce složité a veřejně citlivé.
Michael Bloomberg
Foto Gage Skidmore from Surprise, AZ, United States of America, CC BY-SA 2.0 , via Wikimedia Commons
Bloomberg vložil své podnikatelské aktivity do trustového uspořádání v roce 2001, kdy byl poprvé zvolen starostou New Yorku. Jeho společnost tehdy patřila k nejrychleji rostoucím mediálním a datovým firmám na světě, takže odstřižení od jejího každodenního řízení bylo nutností.
Bloomberg zcela opustil pozici výkonného šéfa, přestal se účastnit rozhodování a firmu převzal profesionální management. Odstup ale jeho byznysu neuškodil, právě naopak. Společnost během jeho působení na radnici dál dramaticky rostla, expandovala do nových oblastí a její hodnota se několikanásobně zvýšila.
Černé ovce?
Foto Ministerie van Buitenlandse Zaken / Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
Někteří politici blind trust naopak nezřídili a rychle se stali terčem kritiky, protože majetek zůstal v jejich přímém vlivu a média to interpretovala jako otevřený střet zájmů. Patří sem například Donald Trump, který skutečný slepý fond nikdy nevytvořil a svůj majetek ponechal ve struktuře, kterou dál ovládá jeho rodina, což vyvolává dlouhodobý tlak médií i etických expertů.
Podobné příklady známe i z Evropy. Léta byl pranýřován třeba italský premiér Silvio Berlusconi, protože si ponechal kontrolu nad svými mediálními a podnikatelskými aktivitami a nikdy nepřijal slepý model, který by je oddělil od výkonu funkce.
Také Nicolas Sarkozy čelil opakované kritice za své vazby na byznysové kruhy, protože jako francouzský prezident nikdy nepřistoupil na nezávislou správu majetku a každé podezření kolem financování kampaní kvůli tomu okamžitě nabíralo na síle.
Role správce
Správce slepého fondu má v takové struktuře mimořádně silné postavení, protože od chvíle převodu majetku přebírá veškeré rozhodování a zakladatel už nemá možnost do čehokoli zasahovat.
Klíčové je i to, jak je jeho práce honorována, protože způsob motivace může určovat styl, jakým fond povede. „Odměňování správce slepého svěřenského fondu může být navázané na procenta ze zisku, ale může být stanovená i pevná částka. Zřejmě to bude řešeno ve smlouvě mimo statut fondu,“ uvádí Krotilová.
Podle ní by správce v takovém uspořádání převzal veškerá akcionářská práva a na valné hromadě by fakticky vystupoval jako jediný akcionář, pokud by se nerozhodl udělit plnou moc někomu dalšímu.
„Ke statutu fondu se pravděpodobně veřejně nedostanete, byť je tedy potřeba, aby zakladatel požádal o skrytí té dokumentace. Ale má na to plný nárok. Když se dělají entity pro správu majetku rodinného typu, tak zakladatel o skrytí dokumentu může na základě zákonné úpravy požádat. Předpokládám, že k takovému kroku v případě Agrofertu přistoupí,“ uzavírá Krotilová.
