Liberecký rodák Leon Jakimič se v roce 2007 rozhodl, že Česko zanese na světovou mapu luxusu a zúročí tradiční sklářské řemeslo. Založil firmu Lasvit, jejíž světelné instalace dnes naleznete i v těch nejlepších hotelech a rezidencích od Los Angeles, přes Londýn až po Hongkong. Cesta k prvnímu milionu má podle Lakimiče jedno zásadní pravidlo – nemyslet na něj.
Pověstný první milion korun jsem vydělal ještě jako zaměstnanec v Preciose, když mi bylo 26 let. Povedlo se mi to díky provizím z prodejů, které jsem domluvil. Na první milion dolarů jsem si sáhl hned v roce založení Lasvitu, když mi bylo 32.
Čtěte také: Freshlabels a jejich první milion: dělejte věci po svém a nebojte se půjčit si
Tohle jsou hlavní poznatky, jak se to mně a mým kolegům povedlo.
Nechtějte jen vydělat peníze
Pokud je hlavní myšlenkou vaší činnosti vydělat peníze, často to bývá předem odsouzeno k nezdaru. Člověk by neměl vůbec myslet na to, že nějaké peníze vydělává.
Smyslem jeho snažení by mělo být dělat něco, co má smysl, co vás baví a je to přínosné pro širší společnost. Když to budete dělat a budete to dělat opravdu dobře, peníze přijdou jako vedlejší produkt.
Zapojte srdce i rozum
Vyberte si odvětví, které vás baví a které můžete vnímat jako své poslání, ale zároveň máte šanci v něm být nejlepší na světě.
V mém případě hrálo zásadní roli tisíc let historie českého sklářství a silná základna dobrých designérů (UMPRUM v Praze a další umělecké školy ve Zlíně, Ústí, Brně…) a řemeslníků.
Já osobně mám pět generací předků ve sklářství a pocházím z kraje, do něhož spadají města jako Nový Bor, Železný Brod, Jablonec či Desná, tedy centra českého sklářství.
Obklopte se lidmi, kteří sdílejí vaši vizi a dokážou staromódně zamakat
Dnes se všechno točí okolo work-life balance, která ale minimálně zpočátku nefunguje.
Přístup k práci musí být zakořeněný ve vaší firemní kultuře, definovaný jednoznačnou vizí a usměrňovaný firemními hodnotami. Ty rozhodně nestačí sepsat a rozeslat e-mailem, ale musí se zažít a vedení musí jít příkladem.
Čtěte také: Pět kroků k prvnímu milionu Martina Žufánka. Jděte proti proudu, radí
Vizi nemusíte mít definovanou hned na začátku, ale každopádně je třeba cítit, co chcete. Naše vize je být nejvíce inspirativními a nejúspěšnějšími skláři na světě. Vychází z našich hodnot: láska, pokora, týmová práce, vášeň, odvaha, inovace, výkon, svoboda a zodpovědnost. Oboje jsme si vyjasnili až po nějaké době.
Odlište se od konkurence
Je to klišé, které v sobě však má nezanedbatelnou dávku pravdy. Základ můžete mít stejný, ale abyste uspěli, na konci dne vám zákazník musí dát přednost.
Uvedu názorný příklad – zatímco naše konkurence se stále soustřeďuje na lustry, my jsme začali na míru vyrábět umělecká díla, která vycházejí z náročného řemesla, kvalitního designu, příběhu, hravosti a často i z nejnovějších technologií.
Instalace Lasvitu v budově Dubajské opery
Myslete na čtyři dohody
Buďte vždy pozitivní, neberte si věci osobně, nedomnívejte se (to znamená vždy si všechno vyjasněte) a dělejte vše nejlépe, jak dovedete, nikoli nezbytně dokonale.
Správně hádáte, že se jedná o zásady z knihy Čtyři dohody Dona Miguela Ruize, které vycházejí z mouder starých Toltéků. Titul jsem nedávno četl a velmi mnou rezonoval. Uvědomil jsem si, že jsem takto přemýšlel vždy, byť mám v dodržování zásad stále rezervy.
Nepouštějte ve firmě majoritu
Pokud uvažujete dlouhodobě a nejsou pro vás (okamžité) peníze na prvním místě, určitě se snažte ve firmě udržet majoritu. Jakmile ji pustíte, můžete mít jakékoli sliby, jakékoli nápady, ale už to nebudete mít ve svých rukou.
Sám jsem několik lukrativních nabídek na odkup firmy odmítl, protože myslím na několik generací dopředu a věřím, že jsme stále relativně na začátku.
A největší chyba?
Naštěstí jsem zatím neudělal žádnou zásadní, ale mám za sebou spoustu menších přešlapů, které jsou dobrým zdrojem poučení.
Trefným příkladem je moje nenaslouchání lidem po celofiremním anonymním průzkumu nálady v podniku.
Jednou se takto sešlo nebývalé velké množství negativních ohlasů na fungování klíčového manažera, kterého jsem půl roku předtím najal a hodně si od něj sliboval. Ten negativní feedback jsem vnímal jako důkaz, že se provádí změna, kterou firma potřebuje, a lidem se to logicky nelíbí. Manažera jsem tedy podržel.
Bohužel se ukázalo, že ačkoli změny často dávaly smysl, styl jejich provádění, volba lidí a přístup k lidem obecně nebyly vůbec šťastné. S daným člověkem jsem se proto nakonec rozloučil.
Jaké z toho vyplývá ponaučení? Naslouchejte lidem a se změnami neotálejte. Schválně se vy, kteří řídíte nějaký tým, zamyslete: Dali jste někomu výpověď příliš brzy? Jsem si téměř jistý, že většina z vás spíše příliš pozdě.
