Když na konci filmu Karla Kachyni z roku 1959 esenbáci dopadnou jednoho z králů Šumavy, tedy pašeráků lidí přes uzavřené hranice, mlha nad horami se rozpustí, lezavá plískanice ustane a ženy ve vesnici začnou radostně vyklepávat z oken duchny. Hrdinní strážci komunistického Československa zatli tipec zločinci, který ze země vyváděl záškodníky socialistického zřízení, do země přiváděl agenty západních mocností, a dokonce se kvůli němu utopila prodavačka z Jednoty v podání Jiřiny Švorcové v bažině!
Prorežimní snímek Král Šumavy svou tendenčnost nikdy nevytřese, zároveň ale i dnes překvapí filmařskou bravurou, která se projevovala ve velkorysém řešení scén ze šumavské divočiny, kde atmosféra spolehlivě houstla, ačkoli „hrdiny“ zde představovaly brutální hlídky SNB.
Kachyňův film prý vždycky fascinoval i režiséra Davida Ondříčka, který se nyní rozhodl chopit stejného tématu, ale způsobem, který podle něj narovná historii napínavou formou. To o té historii bude pravda, s napínavou formou je to ale složitější.
Třídílná minisérie sdílí název Kachyňova filmu, jinak se ale soustředí na aktéry doby, kteří třiašedesát let starému snímku nestáli ze zjevných důvodů za pozornost. Ondříček adaptoval knihu Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy, vyprávějící příběh nejslavnějšího převaděče Josefa Hasila.
Jeho aktivní kariéra začala v roce 1949 a trvala zhruba pět let. Hasilův osud čítá totální nasazení za války, práci pro Američany i odchod do exilu – série platformy Voyo ho však zastihne jako mladého kluka, který zná Šumavu a začne převádět. Přitom sám hranici v uniformě stráží.
Hasila hraje Oskar Hes a hrdinu sebevědomě modeluje jako živočišného, veselého, s vyřídilkou. Převaděčovy motivace však zůstávají skryté pod slupkou trochu jednorozměrného správného kluka, který prý převádí lidi přes hranice, protože si myslí, že by se jim nemělo bránit žít tam, kde chtějí. To je od něj chvályhodné, bohužel však poněkud mělké – což je symptomatické pro všechny tři epizody, které jsme dostali k recenzi.
Poměry nejen u hranic se zhoršují, Hasilův kapitán spojený s tajemnou ženou je zastřelen a Josef stojí před úkolem převést bývalé partyzány a národní socialisty za „čáru“. Pocit skutečného nebezpečí je ale spíš uměle tušený, zvlášť když se příběh místy mění v průhlednou, jalovou romanci Hasila s místní dívkou, prokládanou špičkováním mezi mladými esenbáky, říkajícími věty jako „To mně poser ptáka“.
Ondříčkovi se nedaří vygradovat ani lesní akci, kdy Josef například neví, že za jeho skupinou uprchlíků míří na korbě náklaďáku esenbáci, což by v ideálním případě mělo stimulovat diváckou pozornost. Tady to ale celé probíhá podivně nevzrušivě – možná i kvůli tomu, že nelze příliš pocítit náročnost a nevypočitatelnost terénu, stejně jako se nelze orientovat ve vzdálenostech, s nimiž musí aktéři kalkulovat.
Točilo se na jaře na skutečných místech, kde Hasil působil, avšak Ondříček v propagačních rozhovorech připouští, že se musel přiblížit televizním rozpočtům. Je to trochu vidět.
Po Zátopkovi přitom není důvod nemít na režiséra vysoké nároky. Král Šumavy ale nefunguje ani jako nuancované historické drama, akční thriller nebo dokonce „horor z bažin“, jak mnozí označovali Kachyňův původní film.
Možná je to ale jenom začátek, neboť se minimálně z otevřeného konce třetí epizody zdá, že minisérie by měla mít pokračování. To může Hasilovu příběhu jenom prospět: v prvních třech dílech je i přes obdivuhodné hrdinství až příliš plochý.
