Čestmír Vančura miluje krásné věci a projekty. Laureát výběru 7 nad 70 po prodeji zbývajícího podílu v dvoumiliardové Kovárně Viva investuje do umění, vede zlínský filmový festival, renovuje Zikmundovu vilu, staví alternativní školu a buduje novou firmu, která vyrábí kompenzační pomůcky pro vozíčkáře.
Dům voní dálkami a historií. Pod nohama jemně křupou dřevěné parkety a Čestmír Vančura s posvátnou úctou prochází pokoj za pokojem. V sychravém podzimním dni mu jsou tichým společníkem jen stovky knih a záplavy suvenýrů z dálných výprav.
Přestože je zvaným hostem, není si jistý, nakolik se sluší otevřít nějaký šuplík nebo dvířka. Po chvilce rozpaků ale přece jen nahlíží do jedné ze zásuvek. Do oka mu padne nepravidelný hranol z bílé keramiky. Má na sobě zbytky klínového písma a Vančura začíná mít podivné tušení.
Že by snad? A opravdu. Když hranol mírně pootočí, vykoukne na něj nápis: Cihla z Babylonu. V tu chvíli už tuší, že příběhy nasáklé do morku zlínské vily se brzy spojí s tím jeho. A že Miroslavu Zikmundovi splní jedno z posledních přání: aby jeho dům i po jeho smrti dál podával svědectví o životě a díle tohoto slavného cestovatele.
„Nevím, spíše jen tuším, proč si vybral zrovna mě. Znali jsme se od vidění z vernisáží, divadel a koncertů a občas jsme spolu prohodili pár slov. Pak si se mnou najednou přes našeho známého domluvil schůzku. A na té mi jako známý systematik řekl: Dneska máme na programu jenom jeden bod. Byl bych rád, abys koupil moji vilu,“ vzpomíná Čestmír Vančura, pohodlně usazený v historickém křesílku.
Do vůně historie a dálek se mísí jarní vzduch, který dovnitř vane z rozlehlé zahrady. Zvláštní kouzlo domu působí stejně dobře ve slunném ránu jako onoho osudného pošmourného dne. Dost možná to tehdy všechno byla jen náhoda.
Ostatně nejznámějším mottem Miroslava Zikmunda bylo, že „život je přesný součet náhod“. A o náhody není nouze ani v příběhu Čestmíra Vančury.
„Narodil jsem se do malého statku v Beskydech a moje dětství bylo krásné jako všech dětí, jejichž vyrůstání není ovlivněno tlakem civilizace,“ vypráví čerstvý sedmdesátník s dlouhou stříbrnou hřívou, oděný od hlavy až k patě v černé, včetně tenisek, které jen podtrhují jeho mladistvý přístup k životu.
Z lůna hor ho život zavál do Zlína, se kterým srostl natolik, že je dnes jednou z jeho nejvýraznějších postav. Vybudoval tady jednu z největších zápustkových kováren v Evropě, která loni měla tržby asi 2,4 miliardy korun. Kovárnu Viva postupně celou odprodal firmě Moravia Steel, přičemž poslední třetinu od něj získala loni.
Kolik za prodej firmy Vančura dostal, ani jedna strana nezveřejnila, ale podle odhadu Forbesu si v průběhu let přišel na vyšší stovky milionů korun. Ty dál investuje do kultury, umění a projektů s dobročinným přesahem.
Už je čas, abych začal pomalu uklízet a dodělal všechny rozpracované věci.
Čestmír Vančura
