O filmu Blitz, který je nově k vidění na Apple TV+, se mluví jako o vážném kandidátovi na Oscara. Filmoví kritici jsou sice nadšení, reakce publika jsou ale zatím o něco chladnější. Novinka od Steva McQueena totiž na první pohled opravdu připomíná jen další válečné drama toužící po filmových cenách. A ano – pravděpodobně to nebude typ snímku, na který do smrti nezapomenete. Stojí za to dát mu šanci?

„Tvůj tatínek by chtěl, abys ho měl u sebe,“ říká Rita (Saoirse Ronan) malému Georgovi, když mu podává řetízek se symbolem svatého Kryštofa – ochránce všech cestovatelů.

V Londýně není v době Blitzkreigu bezpečno a aby Rita svého syna před opakovanými nálety ochránila, musí udělat těžké rozhodnutí – poslat ho evakuačním vlakem za náhradní rodinou. Ona sama dostala řetízek od Georgeova otce těsně předtím, než ho kvůli barvě pleti deportovali.

George se ale se svým osudem smířit nehodlá. Rozhodne se z evakuačního vlaku vyskočit a vrátit se zpátky domů. Střídavě tak sledujeme dvě hlavní linie příběhu – Ritin život po odloučení se synem a Georgovu spletitou cestu k domovu.

Že se v závěru šťastně setkají, není žádný velký spoiler – ostatně, moc jiných možností hrdinům nezbývá. Samotné vyvrcholení Georgeova putování je ale paradoxně na celém filmu to nejméně zajímavé.

McQueen, jehož film 12 let v řetězech Oscara získal, ukazuje mnohokrát zfilmovanou část britské historie z nevšední perspektivy. V kontrastu s většinou válečných filmů totiž nepředstavuje Londýn jako homogenní, bělošské město (obsazování jednotlivců za účelem naplnění kvót nepočítejme), ale jako místo, ve kterém koexistuje řada subkultur a národností.

Vytváří paralely mezi situacemi, ve kterých londýnské obyvatelstvo pod hrozbou padajících bomb drží pospolu, a těmi, v nichž příliš pospolité není.   

Ritin a Georgeův příběh tady slouží hlavně jako nástroj k prozkoumání života obyvatel tehdejší rozbombardované metropole. Georgeovýma očima vidíme tragický osud nigerijského dobrovolníka Ifeho, zažijeme dětskou práci v kriminálním gangu a před bombami se spolu s ostatními Londýňany ukrýváme v metru, protože stejně jako oni nemáme kam jít.

Společně s Ritou zase nahlížíme do světa žen, které místo mužů pracují v továrnách, stávkujeme za více úkrytů pro civilisty a sledujeme pomalu se rozpadající město. 

Při snaze o komplexní zobrazení složitých dobových poměrů pomocí jednotlivých minipříběhů se ale bohužel zapomíná na charaktery hlavních protagonistů. Rita i George jsou totiž, navzdory všemožným dobrodružstvím a výzvám, trochu jednotvární.

Jejich postavy prostě jsou – nemají moc příležitostí pro vývoj, příliš nemluví, moc se o nich nedozvídáme. 

Takovou odměřenost můžeme s klidným srdcem odpustit třeba stydlivému hasiči v podání Harrise Dickinsona, jakkoli nás může mrzet, že na plátně nedostal více prostoru. Ústřední dvojice nás ale kvůli absenci větší hloubky bohužel postupně přestává zajímat.

Film je silný ve fragmentech, ale jako celek může působit roztahaně. Při závěrečném setkání se tak místo očekávaných emocí a slz dostaví spíše lhostejné pokrčení rameny. 

Na hvězdně obsazeném Blitzu, vytvořeném pod záštitou streamovací služby, je patrný vysoký rozpočet a po řemeslné stránce mu lze máloco vytknout.

O kostýmy se postarala oceňovaná Jacqueline Durran, hudební doprovod pod taktovkou Hanse Zimmera je kvalitní standard. Případná oscarová vítězství se tak dají očekávat spíše v technických kategoriích.