Dramatické
období má za sebou litovelská sýrárna Brazzale Moravia, jejímž
nejznámějším produktem je parmezán Gran Moravia.
„Vše nakonec dopadlo, jak nejlépe mohlo, a ze situace jsme vyvodili několik poučení,“ ohlíží se za nouzovým stavem majitel společnosti Roberto Brazzale, který tehdy zůstal uvězněn v těžce zkoušené rodné Itálii, zatímco firma byla uzamčena v neprodyšné oblasti na Olomoucku. Parmezán jde vzhledem ke své konzistenci krájet poměrně těžce, zvládnout nenadálý stav však bylo mnohem obtížnější.
Brazzale Moravia podniká v tuzemsku od roku 2000, kdy v nejstarší italské sýrárně s historií táhnoucí se do 17. století vyhodnotili, že je olomoucký region ideální pro rozvinutí výroby tradičních výrobků skrze inovativní a ekologicky udržitelné řetězce. Podařilo se jí prorazit, ale po vyhlášení nouzového stavu musela čelit nečekaným potížím.
Část z nich šlo vyřešit cestou, která se v časech pandemie stala klasikou. „Všichni zaměstnanci, jejichž přítomnost nebyla v podniku kvůli výrobě nezbytně nutná, pracovali z domova, já z toho italského. Porady probíhaly prostřednictvím technologií na dálku,“ líčí Roberto Brazzale. Tímto způsobem se pak mnohdy dělalo intenzivněji než za běžných podmínek.
Jenže vzhledem k regionu, v němž podnik leží a z něhož se kvůli nákaze stala zakázaná zóna, kde nikdo nesměl dovnitř ani ven, byl provoz ještě složitější než na jiných místech republiky.
Brazzale přiznává prvotní šok, jenž ale záhy pominul: „Od prvního dne jsme situaci zvládali v úzké spolupráci se státními orgány, které podle mě jednaly velmi dobře. Díky nasazení zaměstnanců jsme vždy dokázali zpracovat všech 25 cisteren mléka přijíždějících do sýrárny každé ráno z 80 stájí z celé Moravy. Pozastavení svozů mléka by bylo pro zemědělské podniky katastrofou.“
Výroba běžela dál, dalším problémem byl ale odbyt. „Během pár dnů zavřely po celém světě současně všechny restaurace, hotely, jídelny, letecké společnosti, to bylo něco nepředstavitelného. Mnoho lidí začalo konzumovat doma to, co předtím konzumovali mimo domov. Velká část prodejů přešla do retailu, takže jsme museli změnit všechny formáty, vyrábět malá balení – nikoliv jeden čtyřkilový kus pro jednu restauraci, ale 40 stogramových kusů pro několik rodin.“
Foto Gran Moravia
Rodinná balení firma nabídla k rozvozu až domů – služba zafungovala tak dobře, že bude v některých městech ponechána, byť Brazzale současně tvrdí, že osobní zkušenost nákupu přímo v obchodě je nenahraditelná: „Objevování výrobků, jejich ochutnávání, vymýšlení jejich použití v kuchyni, to je pro zákazníka senzorický, dokonce až smyslný zážitek.“
Popsanými kroky firma alespoň částečně zacelila jizvu v
podobě finanční ztráty. „V řetězci podnikových prodejen La
Formaggeria Gran Moravia jsme po dva měsíce přišli o část
tržeb, v obchodních centrech o více než polovinu,“ říká bez
udání konkrétních čísel muž z čela společnosti, která za
rok 2018 vykázala provozní zisk přes 102 milionů korun.
„I když práce v sýrárně nikdy nebyla přerušena, na bilanci je příliš brzy. Krize ve spotřebě i exportních prodejích bude pokračovat ještě dlouho. Dokud nebude vakcína na covid-19 a nevyřeší se ekonomická krize, nemůže nikdo vědět, jaký bude dopad na světovou spotřebu. My se ale přizpůsobíme. Už v první polovině června vidíme v mnoha zemích, třeba i v Německu a Česku, rychlé oživení prodejů.“
Víra v to, že těžké časy budou přečkány, plyne i ze zkušenosti posledních týdnů. V nich Roberto Brazzale stihl kromě řízení firmy z Itálie například vytvořit půdní frézou běžeckou trať pro syna, který se závodně věnuje atletice a neměl nyní možnost trénovat. Hlavně si však uvědomil ponaučení, kterým se lze inspirovat.
„Pandemie nám připomněla moudrost předků, kteří si vždy tvořili rezervu pro špatné časy a nenechali se oklamat, když se zrovna dařilo. Zato nynější svět se nechal nachytat nepřipravený a reagoval natolik improvizovaně, že zvětšil riziko nepřímých ekonomických škod,“ hodnotí situaci Ital z Litovle.
„Česká republika jednala lépe než Itálie a pocítí určitě menší dopady. Vzali jsme si ale i několik soukromých poučení. Třeba jaká je hodnota času stráveného doma a hodnota ticha, nebo možnost lépe si zorganizovat čas věnovaný práci a ostatním aspektům života.“
