Dost
možná šlo o nejdůležitější rozsudek v evropském byznysu.
Tedy alespoň v kontextu neprůhlednosti společností sídlících na zahraničních ostrovech. Dávno před snahami Bruselu o povinné zveřejňování skutečných majitelů firem totiž otevřel cestu k získání informací a dokumentů právě těchto nepřístupných byznysů.
To všechno díky českým advokátům a jedné ze zamotaných linií soudní pře okolo Sokolovské uhelné.
Byl to dlouhý a bolestivý spor. Na jeho začátku stála trojice kamarádů a úspěšná privatizace uhelných dolů na Sokolovsku, na jeho konci vykoupení podílu Jana Kroužeckého zbývajícími akcionáři Františkem Štěpánkem a Jaroslavem Rokosem za částku tehdy odhadovanou na až pět miliard korun.
Poté co se podílníci neshodli nad směřováním firmy, musel Jan Kroužecký ze skupiny odejít a rozhořela se pře o jím vlastněných třicet procent společnosti. V ní se za podnikatele postavil finančník a shodou náhod také vlastník sousedních dolů Pavel Tykač.
Po neúspěšném převodu podílu, který si Kroužecký s Tykačem i přes jasný zákaz v akcionářské smlouvě dojednali, byla na podíl Jana Kroužeckého uvalena exekuce kvůli dluhu, který měl údajně u společností se sídlem na Kypru a v Karibiku.
Dluh tehdy podle Kroužeckého slov dosahoval okolo 36 milionů dolarů, v přepočtu zhruba 900 milionů korun – velmi vhodně obdobné částky, za kterou chtěl podíl původně odkoupit Tykač.
František Štěpánek se proto obrátil na právníky z advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & partneři, loni vyhlášené v soutěži Právnická firma roku nejlepší kanceláří v oblasti řešení sporů a arbitráží. Jejich úkolem bylo pomocí údajů o zahraničních společnostech zjistit maximum informací o pozadí celé věci pro účely využití v českých řízeních.
„Můžeme se samozřejmě vyjádřit pouze k procesní stránce věci, nicméně kdyby tento případ řešily jen české soudy, je velmi těžké získat dokumentaci o zahraniční společnosti,“ říká advokát Petr Málek.
„V takových případech buď tedy strana prohraje, nebo hledá cestu, jak získat informace o společnosti, v zahraničí,“ popisuje ostřílený právník, který se dlouhá léta věnuje mezinárodním litigacím zejména v oblasti obchodních sporů a energetiky.
Právě Málek spolu s Radkem Pokorným, zakládajícím a řídícím partnerem kanceláře, vedl tým advokátů zastupujících Štěpánka. Jak vyplývá z dostupných podkladů, započal tak právní boj o získání důkazů a podkladů, které by dokázaly, že údajné finanční potíže Jana Kroužeckého jsou jen zástěrou pro získání třicetiprocentního podílu konkurentem.
Samotný případ Sokolovské uhelné i nadále rozhodoval český soud, vedlejší řízení o shromažďování důkazů však vedl soud na Kypru a v Karibiku.
Právníkům se tehdy podařilo prolomit praxi kyperských soudů a poprvé mimo anglosaské země použít judikáty, přikazující nepřehledným firmám za určitých podmínek zpřístupnit své interní dokumenty.
A to nejen informace o skutečném majiteli společnosti, ale i její smluvní dokumentace, kompletní spisy, počítače a vše v nich uložené.
Judikáty, známé jako Norwich Pharmacal a Anton Piller, vydaly v sedmdesátých letech soudy ve Velké Británii a Irsku pro případ, že firma, která se pravděpodobně zapletla do protiprávní činnosti, zatajovala informace a jejich nezveřejněním by hrozil vznik velké škody.
„Zároveň musel existovat jasný důkaz, že protistrana má tyto usvědčující dokumenty k dispozici, a je reálná možnost, že se je pokusí zničit dříve, než se k nim soud dostane,“ vysvětluje Petr Málek.
„Bylo nutné přesvědčit kyperské soudy i o tom, že tento typ příkazů je možné vydat také pro účely hlavního soudního řízení vedeného mimo Kypr,“ popisuje právník situaci, kdy soudce nakonec přesvědčila argumentace, podle které je v současném globalizovaném světě obchodní činnost často vykonávána v několika jurisdikcích najednou.
Omezovat tak možnost vydat dané příkazy pouze v souvislosti s řízeními vedenými na území Kypru by mařilo jejich účel. Pro vydání daných příkazů bylo navíc nutné prokázat, že neexistuje jiný způsob, jak informace a dokumenty získat.
Šlo o dějinný předěl: kyperský soud tehdy použil poprvé rozsudky, které vznikly v odlišném právním systému. Na základě judikátů byl vydán soudní příkaz, který mimo jiné poskytuje právo prohledávat prostory a bez předchozího varování zajišťovat důkazy.
Vleklý spor okolo Sokolovské uhelné se nakonec podařilo ukončit smírem. Když se pak stejná situace opakovala i o několik let později, kyperský soud po vzoru případu Františka Štěpánka znovu přiznal, že tyto judikáty je i na Kypru možné použít, a to i v souvislosti se zahraničním arbitrážním řízením.
„Spravedlnost vyžaduje, aby ten, kdo byť nevědomky usnadní protiprávní jednání jiné osobě, při jeho následném napravování spolupracoval,“ zní v argumentaci kyperských soudců.
Takový precedens představuje – pokud jej právníci dokážou tak, jako ti naši, správně použít – naprosto zásadní zbraň pro firmy, které se dosud nemohly svých práv na Kypru domoci.
