Když se poukazuje na globální oteplování, odjakživa se chronicky za příklad dává tání ledovců v Arktidě nebo Grónsku. Země, která vzbuzuje pozornost kvůli roztahovačným pohnutkám amerického prezidenta Donalda Trumpa, ale z tání ledovců z pohledu energetiky paradoxně těží. A ještě k němu přispívá.
Laboratoř mikroenergetických sítí (takzvaných mikrogridů). Tak by Grónsko nazval nejeden elektrotechnik, jelikož energetika této malé země dnes ještě pod nadvládou Dánska je roztříštěna do vyšších desítek malých osad o dvaceti až třech stech obyvatelích, kterých se zde rozeseto po nehostinné pevnině nachází zhruba šedesát.
Zmrzlá země o obrovské rozloze 2,2 tisíce kilometrů čtverečních a pouze o šedesáti tisících obyvatelích je ve výrobě elektřiny soběstačná, ovšem bez fosilních paliv se dnes stále neobejde.
Paradoxně jí závislost na vysoce emisních zdrojích pomáhá snižovat tání ledovců, které roztáčí turbíny vodních elektráren.
Hydroenergetika tvoří až osmdesát sedm procent energetického mixu a kolem největších grónských vodních elektráren jsou situovaná největší města jako Nuuk, Sisimiut nebo Ilulissat. V nich bydlí sedmdesát procent obyvatel.
Zbylé desetitisíce obyvatel jsou roztroušeny i tisíce kilometrů daleko v malých osadách jen o několika domech, kam nevede ani silnice, natož elektrická síť. Tito lidé jsou ve výrobě elektřiny a tepla závislí zejména na dieselových generátorech nebo rovnou malých elektrárnách. Každá osada tak má svou vlastní mikroenergetickou síť.
V zemi neexistuje propojená přenosová soustava. Pro tak nízký počet obyvatel v tak řídce obydlené zemi je výstavba propojené infrastruktury velmi nákladná a vzhledem k nízkému počtu obyvatel by se ani dlouhodobě nevyplatila.
Dalším problémem je fakt, že je země pokrytá věčně zmrzlou půdou a výstavba by se tím jen prodražila. Extrémní podmínky, mezi které patří teploty pod třicetistupňovými mrazy, si navíc nárokují vysokou odolnost samotného materiálu.
V zemi navíc neexistuje propojená silniční infrastruktura, opravy by vyžadovaly nákladné letecké přesuny lidské síly i materiálu.
Například vzdálenost mezi dvěma městy Nuuk a Sisimiut, velikostně srovnatelnými s menšími okresními městy v Česku, je 320 kilometrů. A mezi nimi jen pláně.
Kde Grónsko bere elektřinu?
Vodní elektrárny stojí až za 87 % výroby elektřiny v Grónsku. Zbytek je z valné většiny nafta. Zdroj https://ourworldindata.org/profile/energy/greenland
Zdroj https://ourworldindata.org/profile/energy/greenland, CC BY
Z pohledu výroby elektřiny můžeme Grónsko označit za mikrolaboratoř. Země vyrobí to, co sama spotřebuje, přičemž ročně jde zhruba o 0,54 terawatthodiny (TWh) elektřiny. Tím se řadí například na úroveň afrického Čadu. Pro porovnání: roční spotřeba Česka se pohybuje na úrovni kolem pětasedmdesáti terawatthodin.
Na těžký, a tím pádem i energeticky náročný průmysl zapomeňte. Současné energetické zdroje Grónska by jej neutáhly. A stejně tak na elektromobily. V extrémních meteorologických podmínkách polárního kruhu tamním silnicím a permafrostem zpevněným cestám vládne nafta.
Diesel agregát je dnes v EU pod kletbou Green Dealu v podstatě sprosté slovo. V zemi, která je tak často zmiňována v souvislosti s globálním oteplováním, je však pro značnou část obyvatel záchranou.
Na těžký, a tím pádem i energeticky náročný průmysl zapomeňte. Současné energetické zdroje Grónska by jej neutáhly. A stejně tak na elektromobily.
A zatímco v Evropě začíná hydroenergetika trpět úbytkem vody v řekách, v Grónsku se kvůli tání ledovců děje opak. Ledovcová voda plní řeky, potom nádrže a následně roztáčí turbíny elektráren. Naplněné nádrže tedy slouží k akumulaci energie.
„Tající ledovce vysoko v horských pásmech vytvářejí ideální podmínky pro rozsáhlou vodní energii,“ uvádí například akademický server Open Access Government.
Na ostrově letos plánují zahájit přípravu na stavbu dvou nových vodních děl. Podle tamního serveru Naalakkersuisut.gl Grónsko plánuje v druhé polovině roku 2026 zahájit kolo veřejného výběrového řízení na dvě vodní elektrárny Tasersiaq a Tarsartuup Tasersua o souhrnném výkonu dva gigawatty. Ty by měly pomoct pohánět nová datová centra, která v zemi plánují vystavět soukromé firmy.
Grónsko má paradoxně slabě rozvinuté ostatní obnovitelné zdroje. U solárních elektráren se dají pochopit problémy během polární noci, kdy jsou fakticky k ničemu, v době polárního dne ale zase umějí dodávat elektřinu stabilně.
S podivem je nízký počet větrných elektráren vzhledem k tomu, že země věčně zmrzlé půdy pro ně má ideální podmínky nejen na pevnině (on shore), ale i na moři (off shore).
K energii z větru nyní vzhlížejí zejména nadšenci digitálních měn i datových center. Podle předloni publikované systémové studie zaindexované na předním vědeckém portálu Science Direct je technický potenciál výroby elektřiny z větru jen na grónské pevnině 333 gigawattů, což je ekvivalent tří set Temelínů.
„V Grónsku je dostatek nevyužité energie k mnohonásobnému napájení bitcoinové sítě. S nasazením Starlinku by se pravděpodobně dala vybudovat i některá velká datová centra pro umělou inteligenci,“ uvádí například americký server CryptoSlate.
Pravdou a dalším paradoxem také je, že tamní obyvatelé elektřinou dost plýtvají. Ve spotřebě na hlavu jsou s 46 tisíci kilowatthodinami (kWh) výše, než činí průměr na obyvatele Česka.
Vývoj roční spotřeby elektřiny na hlavu v Grónsku
Zdroj: OurWorldinData.org, CC BY, https://ourworldindata.org/grapher/per-capita-energy-use?tab=line&country=~GRL
Tamní obyvatelé nejsou důslední ve snižování energetické náročnosti, ale ani v úsporách. Často stále bydlí v dřevěných nezateplených domech, které v zemi ledu vynikají svou charakteristickou barevností. Zateplení by přitom jejich spotřebu tepla i elektrické energie snížilo násobně.
Zdá se, že klimatické šílenství zde zatím neudeřilo v plné síle jako v EU a obyvatelé Grónska se v dopravě i ve vytápění spoléhají na starou dobrou naftu, přičemž záchranu světa nechávají na ostatních.
Otázkou pak zůstává, kvůli čemu po Grónsku lační první muž Ameriky. Pokud kvůli vzácným kovům a dalším prvkům, brzy se do permafrostu mohou zakousnout vrtné soustavy a na povrchu rozjet chemické procesy. A to také není příliš ekologické.
