Je únorový mrazivý den a Česko je zahaleno pod dekou nízké oblačnosti, ze které sem tam popadávají vločky sněhu. Když se právě v tomto počasí blížíte k naší nejvýkonnější elektrárně, jaderné elektrárně Temelín, máte pocit, jako by za touto oblačností stála právě ona.
Pára z jejích obrovských čtyř chladicích věží, která z nich stoupá téměř nepřetržitě, se totiž dokonale prolíná s huňatými mraky. Lezavé zamračené počasí nám přichystává tak trochu apokalyptické entrée, uvnitř elektrárny je ale světlo, sucho a dostatek tepla.
Na dvou místech teplota stoupá nad tři sta stupňů Celsia. To když ve dvou dobře zapouzdřených tlakovodních jaderných reaktorech řízeně štěpí uran a energie z něj se pak pomocí turbíny mění na elektřinu a teplo.
A právě nad turbínami tu už rok bdí Adéla Chalupová z letošního výběru talentovaných mladých Čechů Forbes 30 pod 30. Sedmadvacetiletá sympatická jaderná inženýrka je mezi sty temelínskými operátory jedinou ženou, která má v naší nejmladší jaderné elektrárně povolení k tomu řídit výkon turbíny.
A to přímo v blokové dozorně sekundárního okruhu na druhém bloku, kam se běžný smrtelník nemá šanci dostat. A vzhledem k tomu, že Temelín zajišťuje až pětinu české výroby elektřiny, krotí Adéla se svými kolegy nejen lopatky turbíny, ale doslova i miliardy korun.
Co přesně je náplní tvé práce jaderného operátora?
Hlavní náplní práce operátora je nepřetržitě monitorovat stav stovek zařízení a jejich provozních parametrů. Zvláštní pozornost věnuji turbíně, která je nejdůležitějším zařízením na sekundárním okruhu elektrárny. V průběhu celé směny upravujeme výkon elektrárny podle účinnosti odvodu tepla.
Ta se odvíjí od venkovních podmínek. Každý den pracujeme podle stanoveného denního plánu, který zahrnuje další činnosti a úkoly.
Významnou část naší práce tvoří provádění různých testů a zkoušek bezpečnostních systémů. Pravidelně také přejíždíme některá čerpadla, aby docházelo k jejich rovnoměrnému opotřebení. Součástí našich povinností je i příprava zařízení na plánované opravy a revize.
Takže naše práce není jen o pasivním sledování obrazovek v dozorně. Vyžaduje aktivní přístup, neustálou pozornost a schopnost rychle reagovat na různé situace.
Do blokové dozorny se s tebou bohužel nemůžeme podívat, tam smějí jen ti povolaní. Ale nyní jsme v její přesné kopii, v jejím simulátoru.
Ano, a je to naprosto věrná kopie, rozdíl je jen v kamerách, jsou tu pouze dva viditelné rozdíly – pod stropem umístěné kamery a zatmavená okna. Za těmito zatmavenými okny sedí instruktoři, kteří vedou výcvik operátorů.
Jejich úkolem je monitorovat veškeré prováděné činnosti, vyhodnocovat náš výkon a poskytovat zpětnou vazbu z výcviku. Díky tomuto simulátoru můžeme trénovat různé havarijní situace a postupy v prostředí, které je identické s naším skutečným pracovištěm.
Je tohle místo, kterým musí projít každý jaderný operátor?
Je to tak. Každý nový operátor tu tráví část svého výcviku, ale i jako sloužící operátoři tu pravidelně cvičíme.
Jak často tu tedy býváš a co vše zde trénujete?
Býváme tu několik dní téměř každý měsíc. Trénujeme tu abnormální nebo havarijní stavy a postupujeme přesně tak, jak bychom to dělali na bloku. Zkrátka a dobře si na simulátoru ověřujeme naše znalosti, protože sice každý za sebou máme dvouletý výcvik, ale vše si musíme pravidelně opakovat.
Kromě výcviku na simulátoru máme i teoretická školení. Ta se často týkají toho, co v elektrárně zrovna řešíme za problémy, nebo si osvojujeme nejlepší praxi od kolegů v zahraničí. Třeba dnes v centru probíhalo školení nových operátorů, tak jsem se za nimi také byla podívat a říct jim své zkušenosti.
Foto Jan Berounský
Takže už i školíš?
Není to má povinnost, ale vždy jim ráda pomohu, když mohu. My si tu takto obecně všichni pomáháme vcelku často. Také mám na starost i některé předpisy, podle kterých veškerá zařízení obsluhujeme, najíždíme a tak podobně.
Asi se tu hodně leží v těchto nařízeních a směrnicích?
Je to samozřejmě velká součást práce, hlavně v případě těch havarijních postupů. Vedoucí blokové dozorny vezme předpis a čte krok po kroku, co v dané situaci dělat. Musíme jet striktně podle těchto postupů, které už jsou vyzkoušené a validované.
Nemůžeme si jen tak svévolně říct, že něco zapneme nebo vypneme. Musíme postupovat podle toho, co už někdo před námi hodně dlouho propočítal, nasimuloval a ověřil na simulátoru.
Jsi jedinou operátorkou v celém Temelíně. Jak tě kolegové přijali? Neměli narážky?
S ničím takovým jsem se tu nikdy nesetkala, kolegové tu jsou opravdu v pohodě.
Na „blokovce“ jste v podstatě oddělení od okolního světa. Nikdo jiný tam nesmí?
Je to tak. Na „blokovku“ vcházíme přes dvoje silnostěnné dveře a celá je postavená tak, aby odolala všem typům havárií. Nemá žádná okna a je vybavena speciální vzduchotechnikou. Jsme úplně odříznutí od světa a během služby nesmíme své pracoviště opouštět. Na toaletu může odejít pouze jeden operátor a oběd nám nosí přímo na pracoviště.
Nemáte tam občas ponorkovou nemoc?
Vůbec. Jsme sice odříznutí od světa, ale řešíme tam společně různé pikanterie, důležité věci, a to nás ve finále hodně sbližuje. Byli jsme tam i na Štědrý den, kdy na nás vyšla služba, a já pro kolegy vymyslela i jadernou vánoční soutěž. Snažíme si tu dny trochu zpříjemnit.
Ponorkovou nemoc opravdu nemáme, naopak spolu často trávíme i volný čas. Měla jsem na tým velké štěstí.
Foto Jan Berounský
Kolik vás v dozorně je?
Na službě jsme v „blokovce“ čtyři. V kontaktu vysílačkou nebo telefonem jsem ale třeba i se strojníky. Z blokovny totiž nevidím dané zařízení, neslyším, jestli na něm něco neskřípe nebo nevydává neobvyklý zvuk. Proto máme na každém bloku dva strojníky a jednoho strojníka na dieselu, kteří se přímo starají o zařízení v provozu.
Jak tě vůbec napadlo studovat jaderné inženýrství? Věnuje se energetice někdo v tvé rodině?
Maminka je ekonomka, sestra právnička. Takže mamka docela koukala, když jsem jí říkala, že půjdu studovat jadernou fyziku. Zpočátku jsem se ale hlásila na leteckou školu, ale tam jsem se nedostala a na jadernou fyziku ano. Měla jsem štěstí, že mě v tom vždycky všichni podpořili.
Vynikala jsi na střední škole v matematice a fyzice?
Nic z toho mi nešlo nijak extra lépe než ostatním ve třídě.
Adéla Chalupová celým Temelínem doslova žije. Na první pohled křehká dívka se v elektrárenském prostředí pohybuje jako ryba ve vodě. Když s ní procházíme areálem elektrárny, ani mrazivý vítr ji nezastavuje v nadšené gestikulaci, když nám s plamínky v očích popisuje, co je v budovách, kolem kterých zrovna procházíme.
„Tady se díváte na budovu druhého bloku. Zajímavostí je, že reaktor není pod ochranným obalem umístěný v zemi, ale je ve výšce šestnáct až třiatřicet metrů,“ dozvídáme se během toho, když zrovna míříme k obřím chladicím věžím a náš zrak se zvedá do jejich 155metrové výšky.
A pokud nechcete dráždit nervy nejen Adély, ale každého zaměstnance elektrárny či toho, kdo má s energetikou co společného, rozhodně je nenazývejte komínem. Tudy totiž proudí jen voda a pára.
Foto Jan Berounský
Na to, co se děje v těchto věžích, máš také z „blokovky“ vliv?
Chladicí věže se samozřejmě dají regulovat a z „blokovky“ je ovládám i já. Každou z nich proteče za hodinu až 65 tisíc metrů krychlových vody.
Proč z nich kromě odcházející páry stéká po jejích okrajích voda?
To je spuštěná takzvaná zimní clona, tekoucí voda brání komínovému efektu, tedy přístupu chladného větru do prostor věže a i jejich následnému zamrzání. Eventuálně se při velkých mrazech dá odstavit i jejich střed nebo odpojit celá věž.
Jsi na sekundárním okruhu. Není vysněnou metou každého operátora být na tom primárním, tedy ovládat přímo reaktor?
Na „sekundáru“ každý operátor začíná, je obecně více komplexnější, protože změna parametru na jednom konci okruhu se projeví i na tom druhém. Ale dané to je obecně tak, že nejdříve člověk začíná na sekundárním okruhu a pak přechází do primárního okruhu.
Takže primární okruh je považován za seniornější. Za jak dlouho se do něj přechází?
Je to zhruba za dva až tři roky.
To tedy asi není úplný kariérní vrchol?
To ne. Pak se postupuje například na vedoucího blokové dozorny, vedoucího reaktorového bloku, směnového inženýra a tak podobně. Ale v podstatě celé vedení Temelína, všichni manažeři, jsou bývalí operátoři. Včetně našeho současného ředitele a ředitele celé jaderné divize.
A jsi spokojená na sekundárním okruhu, nebo se těšíš spíše na ten primární?
Studovala jsem jadernou fyziku, takže primární okruh je mi bližší. Na sekundárním okruhu je to přece jenom větší strojařina, ale začít se na něm musí a mě to tu moc baví.
Na druhou stranu, řízení sekundárního okruhu je zajímavější, protože celý technologický celek se chová v podstatě jednolitě. Aneb něco udělám tady a ihned se to projeví někde jinde. Ovlivňujete zde víc věcí. V primárním okruhu jsou systémy z důvodu bezpečnosti hodně oddělené.
Foto Jan Berounský
Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín jsou dnes zlatým dolem pro společnost ČEZ. Nejsou zatíženy emisními povolenkami, jejich výstavba už je zaplacená. Pod rukama ti tak tečou miliardy.
Na druhou stranu do „jaderek“ ale ČEZ také hodně investuje, aktuálně už víme, že budou v provozu nejméně šedesát a více let.
Je v Temelíně něco specifického, co elektrárnu odlišuje od Dukovan?
Máme tu raritu v podobě vůbec největší parní turbíny v Česku s třemi tisíci otáček za minutu o výkonu přesahujícím tisíc megawattů. Ale přímo v provozu to tak člověk necítí, důležitější je bezpečnost.
Reaktor sice jede v podstatě neustále, ale také neustále musíme sledovat a případně i upravovat výkon turbíny, takže to není tak, že bychom ji zapnuli a jen se na ni dívali. Musíme reagovat na vzniklé události, někdy snížit její výkon, jindy zase zvýšit.
Snižování výkonu ale nemáme moc rádi, protože se při něm tolik nevyužije palivo, což je škoda. Proto většinou snižujeme jen výkon turbíny přepouštěním páry z generátoru přímo na kondenzátory. Zkrátka tu turbínu bajpasujeme, čímž snížíme její výkon, ale na reaktoru přitom vyrobíme stejně.
Zažila jsi i úplné odstavení turbíny?
Turbínu jsem už odstavovala dohromady pětkrát a poprvé opravdu krátce po svém nástupu. To se mi opravdu klepala kolena, byla jsem hodně nervózní.
A zažila jsi při službě nějaké kritické okamžiky?
To vůbec ne. Ale obecně je tu neustále co řešit. „Krizovky“ ale máme nacvičené z opravdu reálných simulací havárie na trenažéru, takže člověk při nich vnitřně přepne do režimu, že se ta havárie opravdu děje.
Například se nám na obrazovkách ukáže, že ve strojovně začalo hořet. Do toho se rozezvoní telefon, kdy volá právě strojník, že opravdu hoří. Jeho reakce jsou hodně realistické a naléhavé, aby člověk měl opravdu pocit, že se ta situace děje, a řešil ji tak, jako by k podobné havárii opravdu v reálu došlo.
Je něco, co tě na řízení jaderné elektrárny překvapilo?
Jak je to tu vše dynamické. Vlastně se pořád něco řeší. Dříve mě všichni strašili, že budu v dozorně jen sedět a koukat na grafy.
Co tě na práci v jaderné elektrárně baví nejvíc?
Lidi. Opravdu mám hrozně ráda lidi, se kterými pracuju.
Foto Jan Berounský
Jediná operátorka jaderné elektrárny Temelín ovšem nepočítá jen megawatty, ale v posledních letech také lajky. A to na sociálních sítích, kde se snaží chytlavou formou edukovat a propagovat jadernou energii. Adéla totiž vnímá, že mnoho lidí se jaderné energie zbytečně obává.
Navazuje tím trochu na předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Danu Drábovou, která patří k odborníkům, kteří nejen propagují jadernou energetiku, ale také se snaží veřejnost uklidňovat. Koneckonců, i Dana Drábová si už Adély všimla.
Je pro tebe jaderná energie zelená?
Ano, ta nejzelenější. Protože to obrovské množství energie je koncentrováno tady uvnitř na velmi malém prostoru.
O jak obrovském množství se bavíme?
Z jádra se nyní v Česku vyrábí čtyřicet procent elektřiny, máme dvě jaderné elektrárny o podobném výkonu, takže na jednu připadá dvacet procent. A to vše v tak malém areálu, jako je tento. Vezměte si, že tady se nachází stejný výkon, jako mají všechny fotovoltaické elektrárny v Česku, tedy nějaké dva gigawatty.
O jaderné energetice toho víš hodně. I proto ses stala jadernou influencerkou? Chceš ji přibližovat lidem?
Z důvodu, že jsem vždy vnímala obavy lidí, kteří si myslí, že když vidí vycházet páru z chladicích věží, že tu něco hoří, a musí tu tedy zákonitě něco vybouchnout.
Řekla jsem si, že když budou lidé informovanější, tak by se jaderné elektrárny méně báli. Je ale těžké bojovat o pozornost na Instagramu, je potřeba to dělat srozumitelně a jednoduše.
Máš TikTok?
Mám jen Instagram.
Je to vhodná platforma pro tvou osvětu?
Sociálním sítím se nechci věnovat nějak naplno a už vůbec nechci provokovat mé kolegy. Ale se zástupci skupiny ČEZ často objíždím i školy či přednášky, kde se snažím jadernou energetiku přiblížit a ukázat lidem, kteří se jí nevěnují. Není na ní opravdu nic nebezpečného.
Foto Jan Berounský
Bude na to Instagram a setkávání s veřejností stačit?
Napadlo mě ještě, že by bylo vhodné vytvářet výuková videa. Teď myslím názorně ukazovat jednotlivá zařízení a vysvětlit, co přesně dělají. Zkrátka tady je generátor, takto vypadá, takto funguje a díky němu vzniká elektřina. Nebo zde je reaktor, ten vám ohřívá vodu.
Byla by to určitě zajímavá cesta a určitě se v budoucnu do něčeho podobného pustím. A mám v plánu napsat i knížku, se kterou už jsem začala.
Kdy vyjde a už máš název? Bude v ní to, co mi tu nyní popisuješ?
Chci v knize popsat fungování jaderné elektrárny co nejjednodušším způsobem. Líbí se mi přirovnání mého kamaráda, který přirovnává zařízení v elektrárně k běžným věcem – například jaderný reaktor k papiňáku.
Detaily jsou důležité jen pro nás na elektrárně. Pro běžného čtenáře je podstatné pochopit základní principy. Kromě technického vysvětlení bych ráda přidala i zábavné historky z provozu.
Máš tedy raději lajky, nebo megawatty?
Megawatty. Jednoznačně.
Zaznamenala jsi, že se k tobě na sociálních sítích vyjádřila i předsedkyně Státního ústavu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Odpovídala na jeden z dotazů tamních uživatelů, zda si tě dokáže představit jako svou nástupkyni. A prý dokáže.
To jsem si nevšimla, ale samozřejmě je to potěšující. Ale myslím si, že Dana Drábová je expertka na svém místě. Teď nemyslím jen její odborné znalosti, ale také to, jak se snaží uklidňovat lidi, vzdělávat je v oblasti jaderné energetiky… Je fakt skvělá.
Foto Jan Berounský
Vzhledem k tvému vystudovanému oboru bys ale spíše mohla dělat to, co dělá ona?
Ona je svým způsobem i politička. Je pravdou, že můj obor, kterým je jaderné inženýrství, má k elektrárnám blíž. Dana Drábová vystudovala dozimetrii, tedy vliv radiace na lidský organismus.
Ale SÚJB má velmi široké portfolio správy využívání jaderné energie a ionizujícího záření. Kromě jaderných elektráren dohlíží na mnoho dalších oblastí v našem životě.
Kontroluje například nemocnice a jejich rentgeny či radioterapii, ale také výzkumné ústavy používající radioaktivní látky. Proto si nemyslím, že bych pro takovou práci byla vhodnější, spíš naopak.
Dana Drábová nedávno uklidňovala veřejnost, když armádní dron narazil do sarkofágu Černobylu. Byla ses v této elektrárně či jejím okolí podívat?
Chtěla jsem se tam podívat s kolegy jadernými inženýry, měli jsme už letenku, a pak nám to zhatil covid. Takže v tom mám ještě osobní rest.
