Speciální přání. Ne, my Češi nejspíš nemáme, jak tohle slovní spojení vyjádřit jedním výrazem. Němci ano a automobilka Porsche si ho tak trochu přivlastnila. Sonderwunsch.
Alfried Krupp chtěl stěrač. A? Proč je tahle informace o německém průmyslníkovi, jehož rodina zbohatla díky výrobě zbraní a který v roce 1967 zemřel na rakovinu plic, důležitá natolik, že s ní musí začínat článek, který je o umu, nebo spíš umění, automobilky Porsche?
Právě Krupp svým stěračem totiž nevědomky odstartoval projekt, který z už tak výjimečných sportovních aut dělá ještě výjimečnější. Právě jeho podpis je na smlouvě z roku 1962, na které je i první oficiální požadavek na individuální úpravu koupeného Porsche 356 B Coupé.
Krupp do ní nechal zanést, aby svůj vůz dostal včetně zadního stěrače, který nebyl součástí sériové výbavy. Tehdy v Porsche neměli křídové katalogy s doplňkovou výbavou. A už vůbec ne speciální web, na kterém dnes můžete při individualizaci svého budoucího porsche strávit dlouhé hodiny.
Chtěli jste autorádio? Nebo nějakou speciální barvu? Jiné čalounění sedadla? V šedesátých letech o tom bylo potřeba přesvědčit prodejce, který zase musel přesvědčit člověka v automobilce, aby se zákazníkovi vyšlo vstříc.
Když tohle všechno klaplo, v autosalonu před vás na stůl položili bílý list papíru, který měl v záhlaví TO slovo: Sonderwunsch. Ten samý papír pak putoval do výroby ve stuttgartské čtvrti Zuffenhausen, kde se přání měnila ve skutečnost.
Mělo to poetiku, ale té už dnešní doba tolik nepřeje. I tak ale Porsche tenhle proces prostřednictvím oddělení Exclusive Manufaktur dotáhlo k dokonalosti. Třeba proto, že když už je někdo typicky za Porsche 911 připravený utratit přinejmenším tři miliony korun, ještě rád pár stovek tisíc přihodí za něco, co právě jeho porsche odliší.
