Speciální přání. Ne, my Češi nejspíš nemáme, jak tohle slovní spojení vyjádřit jedním výrazem. Němci ano a automobilka Porsche si ho tak trochu přivlastnila. Sonderwunsch.

Alfried Krupp chtěl stěrač. A? Proč je tahle informace o německém průmyslníkovi, jehož rodina zbohatla díky výrobě zbraní a který v roce 1967 zemřel na rakovinu plic, důležitá natolik, že s ní musí začínat článek, který je o umu, nebo spíš umění, automobilky Porsche?

Právě Krupp svým stěračem totiž nevědomky odstartoval projekt, který z už tak výjimečných sportovních aut dělá ještě výjimečnější. Právě jeho podpis je na smlouvě z roku 1962, na které je i první oficiální požadavek na individuální úpravu koupeného Porsche 356 B Coupé.

Krupp do ní nechal zanést, aby svůj vůz dostal včetně zadního stěrače, který nebyl součástí sériové výbavy. Tehdy v Porsche neměli křídové katalogy s doplňkovou výbavou. A už vůbec ne speciální web, na kterém dnes můžete při individualizaci svého budoucího porsche strávit dlouhé hodiny.

Chtěli jste autorádio? Nebo nějakou speciální barvu? Jiné čalounění sedadla? V šedesátých letech o tom bylo potřeba přesvědčit prodejce, který zase musel přesvědčit člověka v automobilce, aby se zákazníkovi vyšlo vstříc.

Když tohle všechno klaplo, v autosalonu před vás na stůl položili bílý list papíru, který měl v záhlaví TO slovo: Sonderwunsch. Ten samý papír pak putoval do výroby ve stuttgartské čtvrti Zuffenhausen, kde se přání měnila ve skutečnost.

Mělo to poetiku, ale té už dnešní doba tolik nepřeje. I tak ale Porsche tenhle proces prostřednictvím oddělení Exclusive Manufaktur dotáhlo k dokonalosti. Třeba proto, že když už je někdo typicky za Porsche 911 připravený utratit přinejmenším tři miliony korun, ještě rád pár stovek tisíc přihodí za něco, co právě jeho porsche odliší.

Forbes Digital Premium