Ještě loni ho v Česku nikdo pořádně neznal. A možná ani dnes vám jméno nic neříká. Inu, to se teď změní. Jak jinak než rychle, když se bavíme o vycházející hvězdě světového rychlobruslení. Devatenáctiletý Metoděj Jílek má totiž našlápnuto k tomu, aby z letošní olympiády v Miláně a Cortině odjížděl s medailovou nadílkou.
Na led si přitom jako rychlobruslař stoupl poprvé před zhruba čtyřmi lety. Zpočátku se proto spíše upínal k tomu, že pojede až na olympijské hry v roce 2030. Jenže na ledovém ovále se mezi ostřílenými borci rozkoukal tak rychle, že dnes do Itálie nejede jen s myšlenkou se zúčastnit, ale i vyhrát.
Formu na to má. V posledních dvou měsících zajel čtvrtý nejrychlejší čas na deset kilometrů v historii, čímž stanovil také nový osobní a národní rekord. Před dvěma týdny pak na dlouhých nožích vyhrál jako první teenager v historii celkové hodnocení Světového poháru na dlouhých tratích.
Přitom k bruslení se dostal náhodou. V pěti letech si vyrazil s rodiči jen tak zabruslit na inlinech na ovál v pražských Běchovicích. „Všimla si mě tam trenérka bruslařského oddílu a zeptala se rodičů, jestli se k nim nechci přidat. A od té doby vlastně bruslím.“
Pokud by se tenhle moment jednou zfilmoval, nečekejte scénu, kdy předškolák svým umem září v davu jezdců a neujde tak oku trenérky. „Pokud si dobře vzpomínám, tak jsme tam spíš byli jen my a ona. Nemyslím si, že jsem bruslil nějak obdivuhodně. V pěti letech to podle mě ani nejde poznat, jestli má člověk talent,“ říká člen letošního výběru Forbesu 30 pod 30.
Dnes už odpověď známe: Metoděj Jílek rozhodně talent má. A to nejen na ledové ploše. Ostatně až donedávna jezdil jen na inlinech. Co jezdil, vítězil!
Na juniorských šampionátech posbíral devět zlatých medailí, získal také stříbro na evropském šampionátu dospělých. Před čtyřmi lety se však rozhodl, že ke kolečkům přidá i dlouhé nože. „Od začátku jsem věděl, že kolečkama se nedokážu uživit.“
To na klapačkách, jak se přezdívá bruslím, na nichž jezdí po ledovém oválu, je to z finančního pohledu lepší. „Ale stále to není nic, čím by se dalo dobře živit, pokud nejste úplně na vrcholu. Rozhodně až skončím, tak mi peníze nevystačí, abych nemusel nic dělat,“ popisuje Jílek, jenž část výdělku investuje a zároveň studuje obor kondiční trenér na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
I když se živí jízdou na ledu, nechává si stále v repertoáru závodění na asfaltu, které je přitom nebezpečné. Všichni závodníci jezdí najednou, a je tak vyšší riziko pádů, které jsou bolestivější než na ledové ploše. Tak proč riskovat? Pro lásku. Kolečka pomáhají Metoději Jílkovi udržet si radost z bruslení. „Mám díky tomu aspoň nějakou změnu a nenudím se.“
V současné sezoně šla ale kolečka přece jen stranou. Kvůli druhému důvodu, proč Jílek přešel na led: aby mohl usilovat o olympijské medaile. Jejich zisku se devatenáctiletý závodník podřídil a bokem tak musel jít na chvíli i osobní a rodinný život.
O Vánocích strávil s rodinou v Praze jen Štědrý den, pak se vydal na pětihodinovou cestu zpět na ovál v německém Inzellu, nepříliš rušné vesničce u rakouských hranic.
Disciplinovaně dodržuje svůj harmonogram skládající se z tréninku, jídla a odpočinku. Zatímco jako junior občas nedodržoval pevný režim, mezi seniory se rychle naučil, že na cestě za úspěchem je třeba plné soustředění a nasazení. „Jestli chce být člověk v něčem nejlepší, musí tomu některé věci obětovat. Disciplína se nejvíc počítá.“
Coby rychlobruslař se Metoděj Jílek neubrání tomu, že je považován za nástupce Martiny Sáblíkové, končící legendy tohoto sportu. Když jela svou první sezonu Světového poháru, on ještě nebyl na světě. Sám později sledoval její olympijské počínání a dnes od ní občas vyslechne radu. „Je neuvěřitelně milá, obrovsky mě podporuje,“ říká Jílek.
Zatímco však Sáblíková spoléhala ve své kariéře na českého trenéra Petra Nováka, Metoděj Jílek se vydal jinou cestou. Své umění piluje pod novozélandským koučem Kalonem Dobbinem. Do jeho mezinárodního týmu ze Švýcarska se dostal poté, co si ho před zhruba třemi lety všiml na inlinovém mistrovství Evropy jeho současný týmový kolega Livio Wenger a dal kouči tip.
„Má roky zkušeností. Byl osminásobný mistr světa na kolečkových bruslích, pak poslední tři roky své kariéry taky dělal lední rychlobruslení,“ popisuje Jílek muže, jehož rady jej povedou v klání pod pěti kruhy.
Celkem nastoupí Metoděj Jílek do čtyř závodů: na trati na 1500 metrů, pět a deset kilometrů a do hromadného závodu. Ambicí je uspět na pěti a deseti kilometrech. „Na desítce jsem asi jeden z hlavních favoritů na medaili, ne-li na zlato. Ale pořád to musím brát s pokorou a makat, co nejvíc.“
Naopak na nejkratší trati si velké naděje nedává. „Na patnáctce jsem od medaile hodně daleko, nikdy jsem na této trati nestál na pódiu. Na druhou stranu nic není nemožné.“ Stejně tak bere i hromadný start, kdy může rozhodnout sebemenší chyba. Minimálně při generálce v podobě lednového Světového poháru však nabyl sebevědomí, když v „masáku“ zvítězil.
Jelikož od české olympijské výpravy se příliš medailí neočekává, o to větší pozornost je věnována těm, u nichž je větší pravděpodobnost, že to „cinkne“. Jedním z nich je právě závodník z pražských Horních Počernic. U něj je navíc o to větší tlak kvůli tomu, že kromě hromadného závodu, kde se postupuje přes semifinále, má na každé trati jen jeden pokus na zisk cenného kovu.
Foto: Michael Tomeš
Zatímco Sáblíková v minulosti mluvila o tom, jak byla pravidelně před závody nervózní, Jílek je úplný opak. Při našem rozhovoru tlak na sebe vůbec nepřipouští. Zůstává, minimálně navenek, ledově klidný. Jako by o nic nešlo. „Spíš vnímám tlak, který na sebe vytvářím já sám. Ten od veřejnosti příliš ne.“
V případě Metoděje Jílka platí japonský termín fudóšin – nepohnutelná mysl. Tedy stav, kdy vás nerozhodí strach, bolest ani soupeř. Právě Japonsko je jednou z Jílkových slabostí v pozitivním smyslu.
Země vycházejícího slunce jej uchvátila svou zdvořilostí a kulturou, když tam coby rychlobruslař zamířil za závody. Právě anime či manga, tedy japonské animované filmy a komiksy, jsou jednou z věcí, u kterých si český šinkansen čistí hlavu.
„Nedávno jsem viděl animovaný film 100 Metres (Běh do sebe), který vyšel na Netflixu. Je to o běhání a nabízí to hezký pohled na to, čím si sportovec prochází,“ dává kulturní tip. Zrovna tento snímek by se mohl za pár let stát paralelou k Jílkovu životu.
Film popisuje, jak nadaný sprinter trénuje svého odhodlaného a nezkušeného spolužáka. A jak později zjišťuje, vychovává si tak zdatného rivala. V případě Metoděje Jílka to nemusí být spolužák, ale o čtyři roky mladší bratr Filip.
Ten se také věnuje rychlobruslení, navíc na klapačkách začal jezdit dřív než jeho sourozenec. Jeho cílem je překonat všechny bratrovy juniorské rekordy a pak spolu soupeřit mezi dospěláky.
„Rivalita mezi námi určitě je, ale je to spíš sranda. Vím, že se dokážeme navzájem motivovat a zlepšovat,“ říká starší z bratrů. Pokud vše půjde podle jejich představ, můžeme se těšit na mnoho let vzájemného zápolení.
Foto Michael Tomeš
Metodějovi je devatenáct a disciplínou v tréninku i mimo něj se snaží, aby mu tělo umožnilo závodit třeba až do čtyřicítky. Kdo ví, možná se mezitím dočká v Česku rychlobruslařské haly, o jejíž výstavbě se v minulosti několikrát mluvilo ve spojitosti s úspěchy Sáblíkové.
„Kdyby tu jednou opravdu vznikla, mohli bychom být jako země rychlobruslařsky ještě silnější. Kdyby tu hala byla, dokázali bychom objevit víc Martin Sáblíkových nebo Metodějů Jílků, akorát dnes děti s talentem s bruslením nezačnou.“
Běžný zimní stadion totiž nestačí. Což vám dojde při pohledu na rychlobruslařský ovál v Inzellu, do jehož středu se hokejová plocha vejde dvakrát. Právě kvůli nedostatečným podmínkám tráví Jílek v Česku jen pár týdnů v roce. Jinak trénuje hlavně v Německu nebo létá po světě na závody. A mezitím, stejně jako před zhruba dvaceti lety Sáblíková, i on trénuje bruslení v ponožkách na kluzké desce.
„Mám podomácku vyrobenou. Není to nic těžkého: koupíte dřevěnou desku, naleštíte ji a po stranách dáte bariéry. A sice se prodávají speciální ponožky, ale dají se koupit i obyčejné, na které taky dáte leštidlo.“
Tak snad mu to bude dobře jezdit nejen na letošní olympiádě.
