Kdepak pivo, sklo či vážná hudba, nejlepším českým „exportem“ posledních let byl ženský tenis. A nyní se čím dál víc přidávají i tenisté. Senzační triumf Jakuba Menšíka mu přináší slávu a peníze, ale i tlak. Jak to vše ustát, aby české žně na kurtech byly čím dál hojnější?
Rok 2005, dvacetiletý Tomáš Berdych vyhrává turnaj Masters v Paříži. Rok 2025, devatenáctiletý Jakub Menšík vyhrává turnaj Masters v Miami, jako první Čech právě od Berdychových časů. „Moc mě těší to pozorovat,“ přikývne Berdych, nejlepší český tenista 21. století. „Člověk má i teď při vzpomínkách husí kůži, je to velký turnaj, něco extra. A věřím, že i pro Kubu je to jen začátek cesty.“
Žádný jiný Čech není k podobnému hodnocení povolanější. A to nejen kvůli tomu, jak poutavě se v Menšíkově podání opakuje start Berdychovy velké kariéry. Téměř stejný věk, stejně prestižní akce, to vše s odstupem kulatých dvaceti let. Berdych se od zmíněného triumfu odrazil k velkolepým rokům mezi tenisovou elitou, Menšík má stejné ambice.
Zajímavá novinka v nejvyšších patrech českého sportu: zatímco dlouhé roky byly v národním tenisovém srovnávání jasně lepší Češky, což bývalo znát také v žebříčku nejlépe placených sportovců země podle Forbesu, nyní se činí také jejich kolegové. Tomáš Macháč (24 let) letos vyhrál turnaj v Acapulcu a Jiří Lehečka (23 let) zase v australském Brisbane.
„Třetí titul – a to teprve končí třetí měsíc roku,“ usmál se Berdych, který své následovníky vede v pozici trenéra národního týmu. „Máme se opravdu na co těšit. A jestli mužský tenis přebírá štafetu po ženském? Na taková srovnání jsem já nikdy nebyl. Zásadní je pro mě vidět tři naše kluky v Top 30 s tím, že mají dobré vyhlídky na to, aby to do konce roku ještě hodně vylepšili,“ dodává Berdych.
Se vším respektem k úspěchům Lehečky a Macháče je to právě Menšík, kdo otřásl tenisem nejsilněji. Redukovat sport na vydělané peníze vypadá barbarsky, v tenisu je to však funkční metrika. Prize money, tedy výdělky čistě za výsledky na kurtech, odrážejí pouze formu. A Jakub Menšík je s celkovou částkou 1 469 440 dolarů (necelých 34 milionů korun) pátým nejlépe vydělávajícím hráčem roku 2025.
A to především díky senzační jízdě v Miami, která napsala jeden z nejsilnějších tuzemských sportovních příběhů dneška. Poté, co ve finále porazil svůj idol a patrně nejlepšího tenistu historie Novaka Djokoviče, Menšík jako první Čech od roku 2005 zdvihal nad hlavu trofej pro šampiona akce kategorie Masters. Za to si připsal 1,124 milionu dolarů (26 milionů korun) a hlavně pocity, které nedokáže koupit ani podobně vysoká částka.
„Nabízí se spousta otázek ohledně toho, jak by se teď mohl jeho život změnit, a jsou naprosto oprávněné,“ říká Berdych o tom, jak náročné je náležet do globální tenisové smetánky. „Kuba dostane obrovský terč na záda. Mladý borec vyhrál velký turnaj, všichni se na něj budou chtít vytáhnout. To nejlepší, co ho může posunout dál, by bylo, pokud by tohle celé pro něj nebyla až taková změna.“
Pro ilustraci, sám Berdych za svoji zcela mimořádnou kariéru na prize money inkasoval téměř 29,5 milionu dolarů, dnešním kurzem téměř 700 milionů korun (a to se odměny od jeho časů výrazně navyšují). Díky tomu patří k nejlépe vydělávajícím tenistům historie.
Penězi to jen začíná
Maximální možnou jednorázovou položku pak v tenisu představují vítězství na grandslamech. Loni byl například wimbledonský triumf Barbory Krejčíkové spojen s částkou převyšující osmdesát milionů korun.
Penězi to ale jen začíná. Obratem se objevuje zájem sponzorů i fanoušků a mimořádný tlak – nejen tenis je plný příkladů sportovců, které tohle všechno rozkolísalo a jejich kariéry se zasekly, někdy i skončily.
„Je to samozřejmě složitá situace, ale k profisportu to patří, podobně třeba jako náročné cestování. Bez toho to nejde dělat,“ říká Berdych. „Jak to celé dopadne, ukáže jedině čas, ale na rovinu říkám, že Kuba má všechny předpoklady k tomu, aby to ustál. Měl jsem možnost poznat jeho rodiče a to, v jakou osobnost ho vychovali, je asi největší stavební kámen pro vaši kariéru. Jiný recept moc nefunguje.“
Menšík po finálové bitvě s Djokovičem nepůsobil jako vyjukaný teenager, naopak. Bezprostředně reagoval, uctivě mluvil o svém vzoru – žádná přehnaná euforie mládí, tohle byl projev správného šampiona.
„Má dobře nastavené životní hodnoty včetně toho, proč tenis dělá,“ věří mu Berdych. „Jeho mentální odolnost je u něj dost možná silnou stránkou číslo jedna, už v tomhle věku zvládá nejtěžší situace. Hodně na sobě pracuje a má k tomu i určité předpoklady. To je jeden ze znaků, že může být velkým hráčem.“
Berdychově kariéře – a tím pádem celému českému mužskému tenisu 21. století – chybělo jediné, potěžkat i grandslamovou trofej, to naposledy dokázal Petr Korda v lednu 1998. A nyní se nabízejí dokonce tři adepti.
„Doufám, že to přijde brzo, a je mi jedno, kým. Jestli mě překonají, fakt v tom nemám žádné ego, že by mi to pak dělalo horší den, ba naopak,“ říká Berdych. „Kluci každodenně podstupují obrovskou dřinu, a když takhle moc obětujete, výsledky by měly přijít. Výhrami dostávají správnou odměnu. To je to nejlepší, co můžu vidět.“
Po předlouhé éře, v níž si tenis až krutě přisvojili tři imperátoři Djokovič, Roger Federer a Rafael Nadal, se najednou cesta k trůnu jeví o něco dostupněji. Menšíkův čerstvý počin je toho důkazem, jakkoli nadějný Čech v tomto ohledu tenisovou metaforou pořád zvládl teprve úvodních pár výměn.
„Určitě má i na grandslamový titul. Ten je vždycky obrovskou skládačkou a nikdy není nic jistého, ale když vidím, co si na kurt nese, šanci má,“ věří Berdych. „Má v batohu spoustu zbraní a postupně je vylepšuje, přidává další a skládá to dohromady. Z toho začnou padat výsledky, o ty bych strach neměl. Všichni tři kluci si můžou vydobýt ještě lepší pozici, o to víc se těším.“
