Nejprve mi dovolte zmínit několik současných výchozích makroekonomických a politických podmínek. Celkově se nacházíme v neradostné situaci.
Po osmileté vládě nezodpovědného Andreje Babiše máme vysoký strukturální dluh, což v důsledku znamená, že nám brzy budou půjčovat jiné státy za ještě vyšší úrok, a ještě k tomu budeme v pozici nekvalitního dlužníka.
Nezaměstnanost je extrémně nízká. Podíl státních zaměstnanců se prudce zvýšil a průměrný plat je vyšší než v soukromé sféře. Trochu to připomíná „koloniální systém“, kdy nás hlídají úředníci s vyšším platem, na který jim přispívají všichni podnikatelé a zaměstnanci této země. Jsme na špici evropských zemí, co se týče inflace.
Zdá se, že brzy dosáhne dvaceti procent, což se dá přirovnat k měnové reformě, kdy jsme všichni během roku v důsledku státních zásahů přišli téměř o pětinu úspor. Máme jedny z nejvyšších úrokových sazeb v Evropě, což sice trochu dorovnává inflační znehodnocení, ale zároveň to zřejmě přinese zpomalení ekonomické aktivity této země.
Navíc se začínají zvedat úroky v eurech a amerických dolarech, takže firmy, které by si chtěly pomoci úvěrem v jiné měně, půjdou z deště pod okap. Struktura naší ekonomiky se dá s trochou nadsázky pojmenovat jako vazalská.
Jednoduše řečeno většina našich firem je uprostřed dodavatelského řetězce, což znamená, že má malou vyjednávací schopnost zajistit si vyšší cenu za své výrobky. Ovšem náklady porostou všem stejně.
