Nástroje umělé inteligence v medicíně musejí být hlavně bezpečné. Některé dokážou odhalit, co lékař přehlédl. České nemocnice je implementují ve chvíli, kdy s jejich pomocí mohou zlepšit kvalitu péče nebo ušetřit, vysvětluje v podcastu lékař Ondřej Volný.
Když se bavíme o medicíně, inovacích a zavádění nových technologií do nemocnic, patří náš host mezi nejpovolanější lékaře v Česku. Ondřej Volný, neurolog a jeden z nejmladších tuzemských docentů, je totiž předsedou České společnosti pro AI a inovativní digitální technologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně.
Kromě toho stojí i v čele nové katedry umělé inteligence ostravské lékařské fakulty, jež se jako první akademické pracoviště v tuzemsku zaměřuje na propojení špičkové technologie s praktickou medicínou.
„Je potřeba, aby AI nástroje byly bezpečné. Aby byly vysvětlitelné, aby neznevýhodňovaly určité skupiny pacientů, aby nedošlo k porušení ochrany citlivých dat… spousta důležitých podmínek. Ale i když je všechny splníte, ještě to neznamená, že vám zdravotnická zařízení otevřou dveře,“ říká.
Systém sám o sobě není na podporu medicínských inovací a pronikání umělé inteligence do zdravotnictví nyní dobře nastavený. „Většina z AI nástrojů nemá v tuto chvíli v Česku zajištěnou úhradu od zdravotních pojišťoven, takže jejich implementace je zatím spíš iniciativou nadšenců, kteří chtějí nové technologie testovat a pomáhat vyvíjet a certifikovat.“
Přitom podhoubí pro medicínskou inovaci v tuzemském zdravotnictví je bohaté. „Česko má výhodu v tom, že je tu dostatek startupů, které jsou velmi progresivní v oblasti medtechu,“ zmiňuje Volný.
„Kolegové pohybující se ve startupové scéně by ale určitě potvrdili, že není vždy snadné narazit v systému na někoho, kdo ochotně pomůže. Takže je to i o změně mindsetu nás působících ve zdravotnictví.“
Ostravská fakultní nemocnice, kde Volný působí, je přitom jedna z prvních institucí, která se k testování a zavádění nových technologií staví pozitivně. S umělou inteligencí jako pravou rukou lékaře se tak pacienti mohou potkat už od momentu, kdy je na urgentní příjem přiveze záchranka.
„Já se starám primárně o pacienty s mozkovou příhodou. A tak využívám například nástroj, který nám pomáhá analyzovat data z počítačové tomografie. Na snímky se dívá jak radiolog, tak já jako neurolog, a máme navíc ještě třetí pár očí – umělou inteligenci.“
Většina z AI nástrojů nemá v tuto chvíli v Česku zajištěnou úhradu od zdravotních pojišťoven, takže jejich implementace je zatím spíš iniciativou nadšenců.
AI analyzuje snímky automaticky nahrané do cloudu a během dvou minut pomáhá klasifikovat závažnost mozkové příhody. Zvýrazní změny, jež lze pouhým okem přehlédnout. A zásadně asistuje i při krvácení do mozku, kdy dokáže automaticky změřit a spočítat objem krvácení.
A to je jen jeden z příkladů. V Česku je v pokrokových nemocnicích do klinické praxe zavedená už celá řada AI nástrojů – a všechny mají jednu věc společnou: jsou poradním nástrojem. „Podporují rozhodování lékaře, nerozhodují za něj,“ zdůrazňuje Volný.
„Řekl bych, že v Evropě zachováme v tom řetězci člověka,“ přemýšlí nahlas o budoucnosti a osvojování si přelomových technologií. A jako protiklad zmiňuje čínské nemocnice postavené na AI, automatizaci léčby a využití robotů místo zdravotnického personálu.
Jakým směrem se budou technologie vyvíjet ve Spojených státech, je podle něj zatím nejisté. „Tam už pracují na projektech, jako je mnohočetné lékařské konsilium AI agentů,“ zmiňuje umělou inteligenci MAI-DxO od Microsoftu, která uvažuje jako tým lékařů a při loňském realistickém testu diagnostiky dokonce prokázala výrazně vyšší úspěch v určování diagnózy než její zkušení lidští kolegové.
„K implementaci nové technologie vede vždy záměr zlepšení dostupnosti a kvality péče, případně úspora financí. Protože rozpočet za zdravotní péči v Česku se pohybuje nad 500 miliardami korun ročně, a to nejsou malé peníze. Přitom víme, že stávající systém není dostatečně efektivní.“
Jako poradce ministra zdravotnictví by byl rád, kdyby české nemocnice otevřeně zveřejňovaly, jaké AI nástroje v diagnostice pacientů používají. Nejenom kvůli transparentnosti, ale zejména proto, že věří, že dobře implementovaná umělá inteligence ve zdravotnictví zlepšuje kvalitu péče – a chce, aby pacienti měli možnost si vybrat.
Jaké všechny AI nástroje už dnes používají české nemocnice? Měl by mít pacient možnost si vybrat, jestli ho v nemocnici bude „léčit AI“? Kdy je umělá inteligence lepší než průměrný lékař? Jak by si přál, aby vypadala česká medicína v roce 2050? A proč by se dobrovolně postavil do první řady na testování senzorů implantovaných do podkoží, které by uživatele informovaly o tom, jak se jeho tělu daří?
