Na první pohled by mohlo jít o typický model posledních let. Podnikatel na svém biologickém i byznysovém vrcholu se rozhodne opustit bezpečné zdi své továrny a vyrazí hájit veřejné hodnoty do politiky.
Zatímco v posledních letech byl tento koncept spojený zejména s Babišovým hnutím ANO, kam postupně zamířili velkotovárníci jako Pavel Juříček či Jiří Hlavatý, olomoucký bouřlivák Richard Benýšek stoupá ve své domovské ODS, kterou v časech minulých zdiskreditovali právě regionální podnikatelští šíbři – dnes zlidovělými slovy Mirka Topolánka „kmotři“.
Zařadit mezi ně samotného Benýška, tedy muže, který velké peníze vydělal zejména díky spolupráci s nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem, by nebylo úplně fér. Na druhou stranu jde o člověka, který v politickém zákulisí operuje už řadu let, navíc má peníze, kontakty i pověst nevyzpytatelného střelce.
Benýšek je od 90. let řadovým členem ODS v Olomouci, v posledních několika letech patřil ke stranickým významným sponzorům: do stranické pokladny poslal od roku 2010 přes 14 milionů korun a minulý týden započal novou éru hlasitého stranického funkcionáře.
V tom je další rozdíl oproti zmiňovaným továrníkům z Babišovy stáje, kteří naskočili ze své továrny ihned do boje o exponované posty v parlamentu, a jak se ukázalo, příkrá změna může být mnohdy příliš velkým soustem i pro ostřílené byznysmeny. Benýškův nástup je pozvolnější a mnohem méně křiklavý. I tak ale mnohé překvapil.
Olomoucká ODS jej minulý týden zvolila místopředsedou tamní organizace, nejvlivnější buňky v kraji, s poměrně štědrou podporou mezi straníky. Palec nahoru Benýškovi ukázal i Ivan Langer, někdejší ministr vnitra, který v této části země nadále platí za klíčového hráče (v pražském ústředí Občanských demokratů je spíše personou non grata).
„Známe se, pozdravíme se, ale žádné dlouhodobé vztahy za tím nehledejte. Jeho podpora vzešla z asi minutové konverzace krátce před jeho projevem,“ říká k tomu Benýšek, který odmítá, že by byl „mužem“ Ivana Langera.
Vystudovaný zemědělský ekonom z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně v byznysu platí za bouřliváka, který rád provokuje a nebojí se nejrůznějších konfliktů a střetů. V byznysu zažil mnohé – od přetahování o lihovar s Františkem Mrázkem až po souboje s Alešem Hušákem v Sazce. Je také rozhodcem rozhodčího soudu, někdejším konkurzním správcem a řadu let se živil jako krizový manažer s dlouholetými vazbami na skupinu PPF.
Nedávno vedl spory o příjezdovou cestu k domům jiných olomouckých bohatýrů Josefa Lébra a Milana Šimonovského, a v nedalekém Prostějově, kde má Benýšek dům, zase ostřeluje sportovního bosse Miroslava Černoška, když veřejně bojuje proti tamnímu sportovnímu centru. Rozruch způsobil také Benýškův záměr koupit místní nádraží v Prostějově nebo jeho loňská (nakonec neúspěšná) snaha stát se předsedou jezdecké federace.
Začínal jako ekonom na Ovčárně pod Pradědem, tedy v zařízení, které spadalo pod Vojenské lázeňské a rekreační zařízení. Dalo by se říci, že jeho prvním šéfem byl Jaroslav Tvrdík, který tehdy všem vojenským zotavovnám šéfoval.
Následovaly další hodně divoké štace: v brněnské Lachemě dělal finančního ředitele v době, kdy výrobce léčiv přebíral Chemapol, těsně před svým vlastním pádem. Velkou fúzi si vyzkoušel v Dopravních stavbách Holding, dnes Skanska DS. Na konci 90. let pak následovalo osudové setkání s PPF v Přerovských strojírnách, ve kterých se osobně angažoval hlavně Milan Maděryč, tehdy druhý nejmocnější muž PPF.
Když vrcholila válka o miliardovou loterii Sazka, Kellner Benýška vyslal vyčistit O2 arenu od vlivu Aleše Hušáka. Povedlo se a Benýšek pak největší arénu v Česku nějaký čas řídil. Ve stejné době se stal také většinovým majitelem hokejové Slavie. U fanoušků si příliš dobré jméno neudělal, neboť se ocitl ve vyhrocené válce s klubovou ikonou Vladimírem Růžičkou.
Když se PPF rozhodla zbavit mediálního projektu Naše adresa, byl to právě Benýšek, který hyperlokální média převzal, rozdal výpovědi a následně svého času ambiciózní počin zavřel. Odkoupil také pojišťovnu European Insurance Company v Kazachstánu, o kterou v rámci rozvodu PPF s Generali neměli Italové zájem. Ta dnes zároveň tvoří jednu z nejziskovějších částí Benýškovy skupiny – díky roční dividendě kolem pěti milionů eur má dostatečné zdroje na méně ziskové aktivity.
Od PPF, respektive od České pojišťovny před mnoha lety koupil Krátký film Praha, podíl také drží v Dostihovém spolku v Pardubicích, pořadateli slavné Velké Pardubické, kde byla právě Česká pojišťovna dlouhá léta generálním partnerem. V první řadě je to ale podnikatel a investor v zemědělství. Letos svůj byznys zastřešil v novém holdingu s názvem Green Essay s mnohamiliardovým majetkem. Do něj koncentroval všechny své zemědělsko-lesnické aktivity v Česku a na Slovensku.
Benýšek patří mezi největší investory do lesní půdy u nás, největší hodnota „zelené“ skupiny tak spočívá ve vlastnictví asi 8000 hektarů lesní půdy a zhruba 500 hektarů půdy zemědělské. V novém holdingu se kromě lesů (většina na Slovensku) a polí na střední Moravě a Osoblažsku ocitl obchod se dřevem, výletiště Bělecký mlýn, vlastní honitby, zámek Přemyslovice, včelí farma i bezmála čtvrtinový podíl ve zmiňovaném Dostihovém spolku. Jde celkem asi o 11 firem s aktivy v souhrnné hodnotě několika miliard korun.
Svérázný Benýšek, který si tradičně ve svých projevech nebere servítky, ve svém stranickém projevu vyčinil vedení ODS, že si nechává vykrádat témata od jiných partají, třeba od Pirátů a Zelených. Rozohnil se také nad tím, že se strana odklonila od své konzervativní polohy, založené na podpoře malých a středních podnikatelů a živnostníků – a zjevně to zabralo.
„Ano, cítil jsem potřebu kolegům připomenout, na jakých základech ODS vznikla,“ říká k tomu olomoucký podnikatel. Přestože jeho slova všichni čtou jako zahájení cesty do nejvyšších politických pater, on o svých dalších politických ambicích, třeba směrem k celorepublikové ODS, nechce příliš mluvit.
Že by současnému umírněnému vedení strany slušel „zlý“ muž, který by vyvážil akademický přemýšlivý styl Petra Fialy? Někteří Benýškovu rázovitost přirovnávají k politickým začátkům Mirka Topolánka. Jestli mu tahle nálepka uškodí, nebo naopak pomůže, se teprve ukáže.
„Takhle o tom neuvažuji. Pro mě to teď bude o vnitrostranické práci. Vzhledem k mému soukromí a byznysu budu vždy velmi důkladně zvažovat, zda a jak moc se stát politicky exponovanou osobou,“ říká trochu tajemně muž na startu své nové politické etapy.
