Na sklonku roku je zvykem bilancovat, a tak jsme k tomu pozvali i alumni Forbes výběru 30 pod 30. Co se jim letos povedlo a co ne? Kdo šel do důchodu, kdo sázel brambory a kdo zažil prozření v Austrálii?
Jaké zlomové rozhodnutí je letos nejvýrazněji posunulo k růstu? Co udělali jinak než ostatní a jak to dopadlo? Naši 30 pod 30 o roce 2025 svými vlastními slovy.
Kateřina Štěpánková
neurovědkyně, 30 pod 30, ročník 2024
Foto Anna Kovačič
Zatímco většina lidí kolem mě zůstávala v zajetých kolejích, já jsem se rozhodla odstěhovat do Spojených států, abych si splnila svoje vědecké sny.
Nebylo to jednoduché rozhodnutí a stále je to výzva, ale už teď vím, že to stálo za to. Otevřelo mi to nové možnosti, pohledy i příležitosti, ke kterým bych se doma jen těžko dostala.
A za moje největší „level up“ rozhodnutí roku považuji jednoznačně to, že jsem to prostě zkusila. Zabalit celý život do dvou kufrů, opustit komfortní zónu a jít za tím, co mě opravdu baví, i když není jisté, jak to dopadne.
To rozhodnutí mi dalo obrovský osobní i profesní posun – víc odvahy, samostatnosti a víru v to, že zvládnu i věci, které se na první pohled zdají skoro nemožné.
Tomáš Čech
zakladatel Angry Beards, 30 pod 30, ročník 2024
Foto se souhlasem Angry Beards
Co jsem letos udělal jinak než moji vrstevníci? Odešel jsem v devětadvaceti „do důchodu“. Děsila mě nezastupitelnost zakladatele a moc dobře se mi kvůli tomu nespalo.
Dlouho jsem tak přemýšlel nad soběstačností firmy, aby fungovala díky lidem uvnitř. A i když je potřeba znovu přiložit ruku k dílu, oddech byl super a odstup poskytl nadhled. Pro stromy jsem neviděl les a najednou tu je, Řáholec.
Karel „Kovy“ Kovář
youtuber a moderátor, 30 pod 30, ročník 2017
Foto Michael Tomeš
Moje zlomové rozhodnutí bylo naordinovat si rok splněných snů. Austrálie, formule 1, Wimbledon, Coachella, Zero-G let se studenty z celé země…
Letošek byl za odměnu. A může za to právě Austrálie, kde mi mindset místních dobře ukázal, co v praxi znamená „pracovat, aby mohl člověk žít“. A ne naopak.
Jaroslav Ton
CEO Malcom, 30 pod 30, ročník 2023
Foto poskytl Jaroslav Ton
Co jsem dělal jinak? Snažil jsem se méně reagovat na to, co dělají ostatní, a víc se soustředit na to, co dává smysl nám jako firmě. Nehonili jsme každou příležitost a víc jsme šli do hloubky. Přineslo to větší klid v rozhodování a dlouhodobě lepší výsledky.
A moje „level up“ rozhodnutí? Přestat mít potřebu být u všeho. Postupně jsem se učil víc důvěřovat lidem kolem sebe a dát jim prostor nést odpovědnost. Nešlo to hned, ale ukázalo se, že to firmu i mě samotného posunulo dál.
Megi Mejdrechova
spoluzakladatelka RoboTwin, 30 pod 30, ročník 2025
Foto Benedikt Renč
Nejlepší nápad letoška byl rozhodně přihlásit se do kompetitivního European Innovation Council Akcelerátoru (EIC). Za celé čtyři roky existence EIC v něm uspěly zatím jenom tři české firmy. Zkusit to byla high risk – high gain akce, tedy vysoce riziková, ale potenciálně velmi výnosná sázka.
Malá šance na úspěch většinu týmů, jako jsme my, odradí, zvlášť když většina úspěšných startupů je ze západu Evropy, kde mají lepší podmínky na přípravu.
Ale my jsme si věřili a mířit vysoko se nám vyplatilo. Teď díky tomu máme zajištěné financování, fokus a můžeme realizovat naše ambice posouvat průmyslovou robotiku ve velkém.
Bára Stárek
předsedkyně Díky, že můžem a 30 pod 30, ročník 2025
Foto Benedikt Renč
Snažila jsem se držet svého pozitivního přístupu, ale letos mi to tedy dalo hodně zabrat. Upřímně si myslím, že moje vlastní rozhodnutí si aktivně uvědomovat, jaké pocity se ve mně probouzejí, a aktivně se snažit zamýšlet nad světlou stránkou věci, je jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Nejenom letos.
Pavel Pinkas
spoluzakladatel Persoo, 30 pod 30, ročník 2023
Foto se souhlasem Persoo
Po prodeji firmy jsem v roce 2025 zůstal ve výkonné pozici, která nebyla o vlastnictví, ale o odpovědnosti. O tom dotáhnout integraci tak, aby spojení s Luigi’s Boxem, který nás koupil, skutečně fungovalo. Šel jsem proti častému vzorci exit = hotovo.
Právě tahle zkušenost pro mě znamenala největší „level up“. Uvědomil jsem si, že hodnota firmy se neuzavírá transakcí, ale tím, co po ní zůstane – kultura, produkt, vztahy s klienty i lidmi v týmu. Díky tomuto přístupu se ze spojení podařilo vybudovat jedničku v regionu střední a východní Evropy.
Štěpán Rybníček
zakladatel Foul, 30 pod 30, ročník 2025
Foto Benedikt Renč
V čem jdu proti proudu? Udržuji si zdravý odstup od záplavy novinek, například od umělé inteligence. Necítím díky tomu FOMO (z anglického Fear of Missing Out – tedy strach, že mi něco důležitého v životě uniká – pozn. red.) a neotáčím zběsile kormidlem.
Petr Handlíř
podnikatel, 30 pod 30, ročník 2024
Foto Anna Kovačič
Ještě víc jsem si uvědomil, jak je důležité prostě žít. Nesnažit se vytěžit pracovní potenciál na maximum, ale dostat do dnů co nejvíc aktivit, které znamenají život. Čas pro sebe, sport, kafíčka s rodinou, procházky, návštěvy babiček. Nespěchat.
To není v mé bublině podnikatelů moc běžné a je mega těžké se takto přepnout. Člověk to musí dobře načasovat. Někdy je potřeba máknout, ale vědět, kdy je příležitost si zase všeho trochu užít a balancovat.
Nikdy nevíme, kdy to skončí. Klišé, ale když jde do tuhého, tak je všechno pracovní úplně jedno a jde jen o to, jak jsme si to tady na světě zvládli užít.
František Jungvirt
sklářský designér, 30 pod 30, ročník 2024
Foto Kateřina Hudačinová
Nedělám věci ukvapeně. Vše promýšlím a pouštím do světa, až když je to dokončené a jsem s tím stoprocentně spokojený.
Hana Sahulová Součková
farmářka, 30 pod 30, ročník 2025
Foto Anna Grosmannová, Lokalove.cz
Pro moji farmu je letošní rok ve znamení investic. A to hlavně do strojů, které mi ušetří náklady na práci lidí. To pro letošek vnímám asi jako nejdůležitější nastavení, ve kterém chci pokračovat i do budoucna. To je moje „level up“.
A šla jsem letos i proti proudu. Na farmě pěstujeme brambory, jsme tím vyhlášení. Letos jsme na rozdíl od ostatních nasázeli grenaillovou odrůdu. A neprodávali jsme jako „grenaille“ pouze malé, vytříděné brambory z těch klasických odrůd – ty, které prostě nedorostly. Sice je každoročně prodáváme taky, ale oproti konkurenci je prostě označujeme jako „malé brambory“.
Letos jsme na zkoušku těchto OG grenaillí nasázeli jeden hektar, sklidili jsme z něj desítky tun a vy jste si na nich mohli pochutnat ve všech pražských Lokálech, kde se podávají na talíři spolu se smažákem od Tomáše Kojetína z farmy Struhy.
