Je to už přes dva měsíce, co přestal přes Ukrajinu proudit do zemí Evropské unie zemní plyn z Ruska. Stalo se tak poté, co koncem loňského roku vypršela smlouva o přepravě tohoto fosilního paliva mezi ruským Gazpromem a ukrajinským Naftogazem.
Podle energetického analytika J&T a minoritního akcionáře společnosti ČEZ Michala Šnobra je však doba levného ruského plynu stejně nenávratně pryč.
„Před rokem 2020 jsme si zvykli na ruský plyn za patnáct eur za megawatthodinu, v určitém období dokonce za ještě nižší cenu. Když se podíváme na břidlicový plyn, který se k nám dováží ze Spojených států nebo z jiných destinací, jsem přesvědčen, že jeho minimální cena je 30 až 35 eur za megawatthodinu,“ říká Šnobr.
Cena kolem 35 až 40 eur za megawatthodinu, na kterou jsme se dostali začátkem letošního března, je na základě Šnobrova mínění stabilní, i pokud jde o dovážený zkapalněný zemní plyn (LNG).
Pokud však tuto situaci může něco změnit, jsou to cla amerického prezidenta Donalda Trumpa. Evropa musí být opatrná při zavádění svých celních protiopatření, aby se jí plyn zásadně nezdražil, varuje analytik v rozhovoru pro Forbes.
Cena plynu v Evropě byla kdysi na úrovni pouze několika eur. Na začátku letošního března ale vyskočila na zhruba čtyřicet eur za megawatthodinu. Co tenhle nárůst způsobilo?
Zima, která byla po delší době chladnější. To způsobilo pokles stavu zásob plynu v jednotlivých zemích – včetně našeho regionu. Kapacita zásobníků se z téměř plné kapacity snížila zhruba na jednu třetinu. Je to velmi neobvyklé, protože jsme takovou situaci dlouho nezažili.
Proto se očekává, že v jednom okamžiku – relativně krátkém – drtivá většina států a obchodníků vstoupí na trh a bude se snažit znovu naplnit zásobníky. Vzniká tak klasický tlak na trhu.
Existuje i jiná příčina?
Ano. V Evropě je definitivně pryč doba levného ruského plynu. Naše část Evropy – především německá – řeší zkapalněný zemní plyn, který bude z LNG terminálů ze západní Evropy dovážen z USA, Kataru a dalších částí světa. Jeho cena je výrazně vyšší, než na jakou jsme byli zvyklí před pěti lety.
Bude cena ještě růst?
Myslím, že už ne. Blížíme se postupně k jaru, proto věřím, že aktuální situace se zmírní. Je jen otázkou času, jak rychle se jednotlivé subjekty dostanou na trh a jak rychle začnou plnit svou roli v postupném naplňování zásobníků.
Hrozí v této situaci nějaká rizika?
Víme, jak to v našem regionu vypadalo během energetické krize po vypuknutí války na Ukrajině v roce 2022. Za hlavní příčinu krize považuji problémy jaderných elektráren ve Francii a zároveň řešení, s nímž tehdy přišla Evropská komise.
Komise kvůli obavám z nedostatku ruského plynu zareagovala vydáním nařízení pro všechny státy, aby do podzimu – tedy ve velmi krátkém čase – naplnily zásobníky na minimálně devadesát procent. Místo slibované koordinace, či dokonce společných nákupů však došlo k nekoordinovanému vstupu jednotlivých států na trh.
Dlouho se o tom mluvilo, ale nic z toho se nezrealizovalo. Když na nepřipravený trh, kterému chybějí nové dodávky, vstoupí všechny subjekty najednou a začnou nakupovat za každou cenu, přijdou důsledky, které snášíme dodnes.
Teď budeme mít na doplnění zásobníků více času a snad dojde i ke zklidnění geopolitické situace na Ukrajině. To by mohlo způsobit zlevnění plynu na světových trzích a mohlo by to být přijatelné i pro Evropu. Cena plynu je zásadním faktorem pro tržní cenu elektřiny v našem regionu. V tomto směru jsem optimistický.
Foto poskytl Forbesu Michal Šnobr
Podle vás dojde ke zklidnění situace na Ukrajině?
To je těžká otázka, ale myslím, že postupně ano. Otázkou však zůstává, jakým způsobem se následně bude vyjednávat o záležitostech, jako je transport plynu do střední Evropy.
Vidíme, že Maďarsko spolu se Slovenskem se spoléhají na jižní směr. Nedokážu však odhadnout, co může být předmětem dohod mezi Evropou, Ukrajinou a USA. Myslím si, že cesta ruského plynu standardními cestami přes Ukrajinu se neobnoví tak rychle.
Je správné, že se Slovensko a Maďarsko nadále výrazně spoléhají na ruský plyn?
Velmi snadno se to hodnotí komukoli, ať už z pohledu kritiky, nebo chvály. Dodávky plynu představují výrazné geopolitické riziko a jsou více než čímkoli jiným dané geografií. To nezměníte, Slovensko ani Maďarsko nemůžete přestěhovat.
Důraz Slovenska, Maďarska i dalších států východní Evropy na ruský plyn proto do jisté míry chápu a dávám to do souvislosti i s politickým příklonem těchto zemí k Rusku. Mají složitější situaci při zajištění jiného plynu než právě ruského – ať už jižní, nebo ukrajinskou cestou. Vždy tomu tak bylo.
Neexistuje nic jiného na pomyslné misce vah?
Ano, na druhou misku vah je potřeba položit válku a oběti války. Je zřejmé, co by mělo převážit. Pokud to však veřejnost vidí většinově jinak, je těžké očekávat od politiků, že půjdou proti proudu. Morálka a čistě lidský rozměr jsou až na druhém místě.
Co je problém?
Vztahy v energetice se vytvářejí na dlouhá desetiletí. Změny teď přicházejí velmi rychle. Podmínky ve střední Evropě se budou formovat a napravovat velmi dlouho.
Mohl bych teď zaujmout kritický postoj, ale postupu slovenské a maďarské vlády – bez ohledu na politické konotace – rozumím. Podobně to bylo i v Česku. Ačkoli jsme minulý rok hovořili o zbavení se ruského plynu, realita byla opačná.
Foto Pixabay/hunt-er
Středoevropské země mají s Ruskem své zkušenosti. V roce 2009 došlo k velké energetické krizi, když Gazprom zastavil dodávky plynu do Evropy. Na základě toho Evropská unie vytvořila program diverzifikace dodávek. Byla postavena propojení v Polsku či Chorvatsku. Slovensko i Maďarsko díky tomu mají možnost dovážet plyn z jiných zdrojů než přímo z Ruska, a to bez ohledu na původ plynu.
Tyto trasy ukazují, že ruskému plynu se v dlouhodobém horizontu nevyhneme. Rusko těží plyn a chce jej exportovat. Jde o globálně propojený trh. To, co se stalo v Evropě, je spíše zásadní změna pohledu na cenu.
Před rokem 2020 jsme byli zvyklí na ruský plyn za patnáct eur za megawatthodinu, někdy dokonce i za nižší cenu. Když se podíváme na břidlicový plyn, který k nám proudí ze Spojených států nebo jiných destinací, jsem přesvědčen, že jeho minimální cena je 30 až 35 eur za megawatthodinu.
Čím je to způsobeno?
Spojené státy ho sice těží levně, ale musejí jej přepravit na pobřeží. Následně ho v terminálu zmrazí, naloží na tanker, kterým jej přepraví na místo určení a v evropském terminálu se stejným způsobem rozmrazí. Následně se plyn posílá do potrubí, kde se rozdistribuuje. Tento proces znamená vyšší náklady, a tedy i vyšší cenu než v USA.
V Evropě se stalo to, že Rusko sice snížilo objem plynu vyváženého do Evropy, ale zároveň ztrojnásobilo jeho cenu. Dnes je klíčovým cenotvorným faktorem západní cena, tedy cena břidlicového plynu ze Spojených států, a cena na světových trzích.
Je morální spoléhat se na Rusko i po zkušenostech, které s ním má Evropa? Mám na mysli nejen energetickou krizi z roku 2009, kdy Rusko zastavilo kohoutky, ale zejména roky 2014, kdy obsadilo Krym, a rok 2022, kdy rozpoutalo válku na Ukrajině. Neřekl bych, že se takto chová spolehlivý partner.
Souhlasím s vámi. Pokud byste se mě zeptali čistě izolovaně, odpovím vám, že na ruský plyn se nemůžeme spoléhat. Pro Rusko je to obrovské politikum už jen proto, že země je ekonomicky závislá na exportu plynu a ropy.
Rusko nemá, tedy kromě aktuálně podporovaného zbrojního průmyslu, žádnou další ekonomickou nohu. Je to pro nás nebezpečné, ale je nezbytné se podívat i na další faktory.
Na jaké?
Vidíme, co dělá americký prezident Donald Trump. Zavádí cla a zároveň chtěl uzavřít dohodu s Ukrajinou o nerostných surovinách včetně plynu. Chci proto říct, že ať se nám to líbí, nebo ne, ruský plyn je a bude součástí celosvětového trhu s plynem a nějakým způsobem se dostane do Evropy.
Je však extrémně důležité, abychom se nedostali do pozice, že budeme zásadně závislí na jeho dodávkách. K vyjasnění cest a obchodní politiky dojde až v dlouhodobém horizontu.
Neměly by vlády říct občanům, aby zapomněli na levný plyn?
To je jedna z cest, ale nejsem politik. Nedokážu si to ani moc představit. Obávám se, že pokud by dnes politik udělal toto gesto, v příštím období by nebyl volitelný. Opakuje se to v mnoha oblastech.
V jakých?
Podobnou situaci řešíme i v jaderné energetice. Čeští politici kontinuálně už patnáct let nejsou schopni veřejnosti říct, že levná elektřina z jaderné elektrárny je sci-fi.
Budovat dnes jaderné elektrárny znamená přivázat spotřebitele k nepředstavitelně vysokým cenám elektřiny bez ohledu na to, zda je zaplatí spotřebitel, nebo se skryjí a zaplatí je daňový poplatník. Říct pravdu se politici bojí jako čert kříže.
Proč?
Evropa se dnes dostává do situace, kdy je na konci životního cyklu investic v energetice obecně – v plynu a elektroenergetice. Investice proběhly ještě v minulém století.
V určité chvíli budou muset politici říct pravdu, ale to, co sledujeme posledních deset let, je snaha co nejvíc oddálit tuto situaci a zároveň spotřebitele ujišťovat, že energie budou levné.
Česko už ale chystá výstavbu nových jaderných bloků. Znamená to, že Češi mají zapomenout na levnou elektřinu?
Jednoznačně. To nejsou žádné moje výmysly, ale benchmarky vycházející ze zkušeností s výstavbou jaderných elektráren ve Velké Británii nebo v USA. Víme, za jaké ceny se stavějí, a víme, jaká je potřebná cena elektřiny, aby byly projekty při těchto cenách rentabilní.
To, s čím přicházejí politici, je opět klamání veřejnosti. Říkají, že budeme stavět jednoduchou elektrárnu, která bude produkovat levnou elektřinu, a vy tu levnou elektřinu uvidíte na fakturách. Problém však spočívá v tom, že vysoké náklady se přesunou na bedra daňových poplatníků.
Spotřebitel sice bude doma tleskat nad fakturou, že platí relativně málo za elektřinu, ale zbytek bude hrazen ze státního rozpočtu, kde ho to na první pohled nebude bolet. Tyto výdaje státních rozpočtů však logicky vymažou jiné výdaje.
Jednoduše řečeno, spotřebitel i daňový poplatník v každém případě pocítí nereálnou ekonomickou podstatu jaderných elektráren.
Foto Pixabay/Maklay62
Je to tedy jakási hra?
Ano, je to taková hra. Chceme stavět, ale v zemích, kde stavět chtějí, zároveň nevidíme žádný posun. Jsou to vždy silná prohlášení.
Navíc se ukazuje, že v Evropě vlastně není nikdo, kdo by stavěl jaderné elektrárny. Korejci po dohodě s Westinghousem opouštějí evropský trh. Jediný trh, kde se alespoň trochu angažují, je ten český.
Zbývajícím aktivním subjektem je proto francouzská EdF, ale ta primárně obnovuje svou domácí flotilu. Nevím proto, zda budou mít sílu ještě něco řešit jinde v Evropě. Podobné je to i s malými jadernými elektrárnami. Jejich realizace se spíše oddaluje, než přibližuje.
Vraťme se k zemnímu plynu. Jakou by podle vás měl mít v současné době optimální cenu?
Okolo 35 až 40 eur za megawatthodinu. O této ceně lze hovořit jako o dlouhodobě stabilní ceně pro dovážený LNG plyn. Samozřejmě mohou existovat výkyvy směrem nahoru nebo dolů. Nyní vidíme výkyv nahoru, který způsobuje počasí, stav zásobníků, ale stejně tak se můžeme dočkat i pohybu dolů.
V okamžiku, kdy zásobníky plynu naplníme a ukáže se, že další zima bude teplá, dokážu si představit i výrazný pokles ceny. To je ale jen předpoklad. Nyní nás čeká doplňování zásobníků po celé Evropě.
Vydrží aktuální stav zásobníků do konce letošní zimy v Evropě?
Ano. Nehrozí nám žádný kritický scénář. Spotřebu řešíme z dováženého plynu, proto je i cena na trhu vysoká. Jakmile spotřeba klesne, dojde k uvolnění ceny a ta půjde mírně dolů.
Trump mluví o zavedení cel na dovoz z Evropské unie ve výši 25 procent. Může být export amerického plynu do Evropy pákou na to, aby jeho administrativa zmiňovaná cla nezavedla?
Asi správná otázka. Nevím, zda jsem schopen na ni fundovaně odpovědět, ale ze strategického hlediska ano. Víme, že USA byly v minulosti zásadně závislé na dovozu plynu. Teprve následně začaly s těžbou břidlicového plynu, čímž velmi rychle dorovnaly svou spotřebu a staly se i významným exportérem.
Z tohoto pohledu Donald Trump na tuto roli tlačí. Bylo to vidět i při jednáních s Ukrajinou – Spojeným státům šlo primárně o ukrajinské nerostné suroviny včetně plynu.
Myslím si, že Trump chce ovládnout minimálně evropský trh s plynem a pravděpodobně budeme sledovat pokusy o ovládnutí cest, které Evropa používala pro transport plynu z Ruska.
Měla by Evropská unie zavést v případě odvetných opatření cla na dovoz plynu?
V případě plynu nejsme v takové pozici, abychom si to mohli dovolit. Je to vabank a nedokážu odpovědět na to, jak moc by to poškodilo USA. Trh s plynem stále vnímám jako jednu množinu, kde se objem spotřebovaného plynu nemění.
Problém vždy nastane, pokud dojde k náhlým a rychlým změnám. Pokud si začneme v oblasti plynu hrát s cly, může to způsobit šoky. Byl bych velmi opatrný, protože by to mohlo být velice rizikové a potenciálně zdražit plyn Evropanům.
Co by tedy měla Evropská unie udělat?
Unie je ve složité situaci. Po bitvě je každý generál, ale Evropa prošla v posledních dekádách minulého století obrovskou investiční vlnou.
Postavilo se tu více než sto reaktorů v západní i východní části Evropy. Výrazně se investovalo do uhelné energetiky tam, kde byl zdroj uhlí. Toto všechno vytvořilo prosperitu Evropy, z níž žijeme dodnes, ale jaksi jsme zapomněli, že životnost této energetiky jednoho dne skončí.
Životnost jaderných elektráren se prodlužuje, ale posledních dvacet let jsme do nich prakticky neinvestovali, a navíc zavíráme uhelné elektrárny.
Nešetřili jsme peníze na obnovu v energetice, což je strategické odvětví v Evropě, ale stejně tak jsme podcenili i zbrojení. V tomto okamžiku jsme v pasti, kdy nám chybějí peníze pro obě klíčová odvětví. A budou nám chybět, protože tyto peníze jsme jednoduše projedli.
Foto Pixabay
