České kryptofirmy mají od loňska zákonné právo na bankovní účet, v praxi se k němu ale často stále nedostanou. Největší problém představují zejména účty pro úschovu klientských prostředků, bez nichž přitom část firem nemůže naplno fungovat ani plnit podmínky evropské regulace MiCA.
Právě tento problém se znovu otevřel i na druhé schůzi sněmovního podvýboru pro ICT, umělou inteligenci, digitální ekonomiku a kryptoaktiva. Debata ukázala, že komplikace přetrvávají nejen u běžných provozních účtů, ale ještě výrazněji u účtů ve zvláštním režimu, které slouží k úschově klientských prostředků.
„Dostáváme se dokonce do bizarní situace, kdy některé naše firmy již mají MiCA (Nařízení EU o trzích s kryptoaktivy, pozn. red.) licenci, ale zároveň mají stále problém získat od českých bank účet ve zvláštním režimu, který tato licence vyžaduje,“ uvedl František Vinopal, předseda České kryptoměnové asociace, s tím, že komunikace s českými bankami je velmi složitá.
České kryptofirmy mají od loňska zákonně posílený nárok na nediskriminační přístup k platebnímu účtu, nejde ale o absolutní právo, které by bankám vždy ukládalo účet otevřít. Banky však mají zákonnou povinnost podat klientovi i národnímu regulátorovi, tedy ČNB, detailnější zdůvodnění, proč účet neotevřou.
„I u subjektů, kterým se tyto účty podařilo získat, to bylo za cenu, že mají podmínky nastavené tak, že nejsou plně konkurenceschopné,“ dodává ještě Vinopal s tím, že se podle něho nenaplňuje zákonná podmínka o nediskriminačním přístupu.
Kryptofirmy tak stále musejí situaci řešit například obracením se na nebankovní instituce, které mají licenci pro poskytování platebních služeb, například spořitelní družstva (platí hlavně pro běžné firemní účty) nebo zahraniční subjekty s patřičnými licencemi. To ale celý proces prodražuje (ve finále hlavně zákazníkovi) a dělá české subjekty v rámci EU obtížně konkurenceschopnými.
Dostáváme se do bizarní situace, kdy některé naše firmy již mají MiCA licenci, ale zároveň mají stále problém získat od českých bank účet ve zvláštním režimu, který tato licence vyžaduje.
František Vinopal, předseda České kryptoměnové asociace
Banky na svou obranu říkají, že účty otevírat nemusejí, pokud je to například součást jejich obchodní politiky (nebo obchodní politiky bankovní skupiny), daný typ účtu nevedou nebo mají problémy s podnikáním subjektu kvůli dodržování zákona proti praní špinavých peněz a financování terorismu.
„Dovolil bych si zde připomenout pravidlo smluvní volnosti. V Česku nikdo nikoho nemůže nutit, aby uzavřel s někým jiným nějakou smlouvu. Zákon říká, že bankovní subjekt může odmítnout otevření účtu, ať již provozního, nebo třeba sběrného účtu ve zvláštním režimu, pokud si z nějakých důvodů není jistý,“ dodal na obranu bank Pavel Kolář z České bankovní asociace.
V Česku nikdo nikoho nemůže nutit, aby uzavřel s někým jiným nějakou smlouvu.
Pavel Kolář z České bankovní asociace
Pokud jde o samotnou MiCA, ředitel odboru cenných papírů v ČNB Martin Košař prozradil, že centrální banka obdržela v rámci EU rekordní počet žádostí – 248. Po vyloučení duplicit, respektive opakovaně podaných žádostí, se tak o MiCA licenci v Česku přihlásilo 230–235 žadatelů. Bez zajímavosti není ani fakt, že 210 žádostí dorazilo v posledním měsíci a 128 byla podaná doslova pět minut před dvanáctou, tedy k poslednímu červencovému dni loňského roku.
188 firem, které již na českém trhu působily, využilo přechodné období, které skončí letos v červenci, a do té doby jim umožňuje i nadále fungovat bez evropské licence jen pod stávajícími národními pravidly. Jak jsme již psali dříve, centrální banka zatím vyhověla šesti subjektům.
Celkem již stihla ČNB pravomocně ukončit 177 řízení s tím, že ve zbylých případech bylo správní řízení zastaveno pro různé nedostatky, nejčastějším důvodem přitom bylo nezaplacení správního poplatku nebo chybějící informace. Ty se týkaly především chybějících podkladů pro posouzení z pohledu zákona proti praní špinavých peněz a kapitálových požadavků a dodržování kapitálové obezřetnosti. Dalších zhruba 70 licenčních řízení zatím ještě dobíhá.
Velké množství žadatelů tvořily také zahraniční subjekty, které pravděpodobně přilákala hlavně nízká výše správního poplatku. Ten totiž podle Košaře u nás dělá jen 20 000 korun, což je v přepočtu méně než 820 eur. Běžná výše stejného poplatku ve zbývajících evropských zemích se pohybuje v rozmezí pět až deset tisíc eur.
MiCA je nicméně kvůli prevenci regulatorní arbitráže postavena tak, že zahraniční subjekty musejí mít k zemi, ve které se licencují, takzvaně vztah a musejí zde mít lokální zastoupení, v našem případě tedy české s. r. o. nebo akciová společnost.
