Lucie Bílková se do výběru 30 pod 30 dostala v roce 2018, Filip Košťálek letos. Ona založila Korzo Národní, on dělá dramaturga festivalu Colours of Ostrava. Ač se může zdát, že se každý z nich pohybuje v trochu jiném světě, kultura je přesně to, co je spojuje. A oba se do ní snaží zapojit i společnost, což je náročná organizační úloha, kterou s přehledem zvládají.
Titul Evropského kulturního města se po třinácti letech vrací do Česka. Po Plzni, která se jím pyšnila v roce 2015, si ho v roce 2028 převezmou České Budějovice. Získat ho je podobně prestižní jako pořádat olympiádu: je to největší přehlídka kultury daného státu.
V metropoli Jihočeského kraje, kde žije necelých sto tisíc obyvatel, se budou celý rok pořádat tisíce akcí. Jak do nich zapojit místní komunity a veřejnost, má na starosti právě Lucie Bílková, členka výběru 30 pod 30 roku 2018.
„Představte si, že České Budějovice se na celý rok promění v jeden nonstop festival jako Colours of Ostrava. A nepůjde jen o hudbu, ale o divadelní představení, výstavy, galerie, akce ve veřejném prostoru,“ říká Bílková.
Hudební dramaturg festivalu Colours of Ostrava Filip Košťálek se ve výběru 30 pod 30 objevil letos, nejsou to pro něj ale jediné vavříny. Na prestižních European Festival Awards získal cenu New Kid on the Block, určenou hudebním profesionálům do třiceti let.
Ostravským areálem Dolních Vítkovic, kde se festival pořádá, projdou za čtyři dny desítky tisíc fanoušků. V jihočeském městě počítají na zahájení s třiceti tisíci, během roku by ale mohly město navštívit statisíce lidí ze všech koutů republiky, i ze zahraničí.
Foto Martin Svoboda
Aby jakékoli kulturní akce fungovaly, je důležité do nich zapojit i příslušné komunity. Zájem o ně ale musí být upřímný a je nutné stát se jejich součástí, vytvořit si s nimi až intimní vztah. „Tipuju, že na začátku Colours stáli lidé, kteří měli plamenný zájem o hudbu, jež nebyla k dostání, byla naživo, chytrá. Kdežto dnes, kdy je přehršel akcí a informací, se ty komunity drolí a my musíme být důkladnější, abychom jim rozuměli a byli jejich platnou součástí,“ myslí si Filip Košťálek.
A souhlasí s ním i Lucie. Podle ní je důležité se odpoutat od čistě marketingového pohledu na komunity. A budovat je odspodu, tak jak k tomu kdysi přistoupili v organizaci Díky, že můžem, jejíž předsedkyní Lucie byla.
„V Budějovicích máme několik komunit, s nimiž kulturu děláme a bez nichž bychom se neobešli. Ať už to jsou umělci, kreativci, designéři, lidé z radnice. Pak to jsou ti nadšenci, kteří na kulturu chodí, a potom všichni obyvatelé, pro které kultura není součástí života, jen jednou ročně třeba zajdou do divadla a tím to končí. A pro nás je výzva, jakým způsobem je přitáhnout k tomu, aby se cítili být součástí Evropského města kultury. Přemýšlíme třeba o tom, jak zapojit místní spolek rybářů, aby na ten program taky přišli,“ vysvětluje s úsměvem Lucie Bílková.
Novou komunitu oslovili letos i na Colours of Ostrava. Protože je zaujala asijská hudba, takvzaný K-pop, říkali si, že by bylo skvělé dostat ji i do Česka.
„Je to trend, a tak jsme si řekli, že uděláme to nejlepší, co umíme, a pozvali jsme korejského skladatele Jung Jaeila, autora hudby seriálového hitu Hra na oliheň nebo filmů jako Parazit a Mickey 17. Vystoupí i všestranný umělec DPR IAN. A najednou máme skvělé ohlasy z té K-pop komunity, protože jsme jí dali něco, co tady neměla,“ popisuje Filip Košťálek.
Jak potvrzuje Lucie Bílková, klíčové je lidi aktivně zapojit. Dát jim možnost podílet se na nějaké akci nebo programu. Rozhodli se proto, že každý červen, což je výročí, kdy Budějovice získaly titul, budou dělat speciální akci, v níž budou moci něco tvořit ve spolupráci s umělci samotní obyvatelé města.
V loňském roce to byla skladba, kterou speciálně pro město složil profesionální skladatel, dirigoval ji mladý dirigent Jihočeské filharmonie a slova k tomu napsal raper z Českých Budějovic 7krát3.
„Oslovili jsme všechny možné sbory, studentské, seniorské, umělecké školy, amatérské soubory a přihlásilo se dvě stě lidí, kteří se sešli a vytvořili spolu nový orchestr a několik měsíců skladbu nacvičovali. A pak na velkém koncertu se všichni potkali. A najednou ti vystupující byli součástí Evropského města kultury, nepřišli se podívat na dovezeného umělce, ale sami se jím stali.“
Oba se tak shodují hlavně na tom, že důležité jsou emoce, zvyky a tradice, na nichž se daří komunitu udržet. Filip Košťálek coby hudební dramaturg ví, jak je to obtížné, hlavně v době, kdy si fanoušci mohou vybírat z nepřeberného množství festivalů, koncertů a vystoupení.
„Nechceme jedno stádo, i proto jsme Colours, ale už je mnohem těžší se s těmi lidmi bavit, nemůžeme být na každém večírku, s každou partou. Proto potřebujeme lidi, kteří v té komunitě jsou a jsou schopni nám s tím pomoci,“ uzavírá Košťálek.
