Sledování fotbalu není četba Heideggera. Fotbal je jednoduchá hra s poměrně stálými a lehce pochopitelnými pravidly. Tedy byla, dokud nedošlo ke stvoření Ligy národů. Najednou je tu Bytí a čas na fotbalovém trávníku, vcelku zamotaný hlavolam. Česko ho však v rámci svých možností zdařile složilo a může na tom vydělat.
Nynější ročník Ligy národů se již českých hráčů netýká, takže mohli v páteční počáteční bitvě o mistrovství světa 2026 „zamávat“ v Hradci Králové 2:1 s Faerskými ostrovy. A v úterý je čeká zápas s Gibraltarem.
Setkání s fotbalovými liliputy však není znamením zmaru, nýbrž úspěchu. Úspěchu z Ligy národů: protože Češi vyhráli skupinu B a díky tomu postoupili do té elitní a vylepšili si tak vyhlídky na světový šampionát.
Ten se příští rok odehraje v Kanadě, v Mexiku a také ve Spojených státech, pokud tedy prezident Donald Trump nerozhodne, že neamerický sport nebude mít do jeho země přístup.
„Je mi jedno, jak na šampionát postoupíme, ale každopádně vím, že od prvního dne nesmíme podcenit ani tu nejmenší drobnost. Pro nás všechny je to vrchol,“ prohlašuje odhodlaně trenér reprezentace Ivan Hašek.
„Když jsme hráli na mistrovství světa naposledy, bylo mi osm,“ připomíná obránce David Douděra dosud poslední a už notně zaprášené české vystoupení na světovém turnaji v roce 2006. „Brečel jsem tenkrát, že se nepostoupilo ze skupiny. Teď brečet nechci.“
Ironicky řečeno, pokud by Douděra plakal nad absencí českého týmu v klání za Atlantikem, měl by tak raději činit někde v ústraní, aby se vyhnul posměváčkům. Nebýt na turnaji, kde se objeví historicky nevídaný počet týmů, by zavánělo ostudou.
Mužstev bude 48, přičemž na posledním šampionátu jich bylo 32, na tom premiérovém v roce 1930 dokonce jen třináct. I Vatikán tak může litovat, že nevybral z řad kněží nadějné fotbalisty, také ti by snad měli šanci na postup.
„Mistrovství světa pro 48 týmů je tak zvrácené, že si skoro přeji, aby se do vedení světového fotbalu vrátil Sepp Blatter,“ glosoval nabobtnalý šampionát známý britský komentátor Alan Green s odkazem na někdejšího zprofanovaného šéfa globální fotbalové asociace FIFA.
Aktuální vedení stejné organizace se brání nařčení, že za rozšířením počtu účastníků šampionátu stojí ryze finanční důvody, podle ní je za vším zejména snaha o další rozvoj fotbalu.
Faktem je, že samotná FIFA odhaduje, že přidáním týmů se o dvacet procent zvýší nárůst příjmů z šampionátu na zhruba šest a půl miliardy eur (asi 168 miliard korun), což činí čistý zisk přes 555 milionů eur.
Kolik z toho shrábnou jednotlivá mužstva? Prize money ještě nebyly oznámeny, je však téměř jisté, že budou ještě štědřejší než na posledním světovém turnaji v Kataru. Tam braly ty nejhorší týmy devět milionů dolarů, Argentina coby vítěz si přišla na 42 milionů dolarů.
Postup na šampionát je tak nejen věcí prestiže, ale i velmi příjemným přilepšením. Tím jsme se složitě dostali zpět k Lize národů, milovníci Heideggera se ovšem nemusejí bát, dál to bude pořád složitější.
Český fotbal už nemusí zajímat odměny za triumf v Lize národů. O vítězství a odměnu přes dvanáct milionů dolarů usilují po právě skončených čtvrtfinálových dramatech obhájci trofeje ze Španělska a dále Němci, Portugalci a Francouzi.
Posledně jmenovaný celek vyřadil až po penaltovém rozstřelu z dalších bojů Ligy národů Chorvaty, kteří se minule – předloni – dostali až do finále.
Finále brali i na mistrovství světa 2018 a třetí byli na mistrovství světa 2022. Po nedělním vyřazení od Francie spadli k Česku do kvalifikační skupiny o World Cup 2026 a jsou právem jejími největšími favority.
Vyjma nich se Češi o mistrovství utkají s již zmíněnými outsidery z Faerských ostrovů a Gibraltaru a pak ještě s Černou Horou.
Foto Profimedia
Jde o poměrně lehkou skupinu a právě to byl jeden z bonusů zdařilého tažení Ligou národů. To totiž Čechům kromě postupu mezi evropskou smetánku zajistilo i výhodnější pozici v prosincovém losování kvalifikačních skupin.
Na mistrovství světa přímo postoupí vítěz skupiny, druhý jde do baráže. Česko má ale dokonce baráž jistou, i kdyby skončilo třetí – právě díky výsledku z Ligy národů.
Znamená to, že pokud skupinu nevyhraje, mine ho baráž pouze v případě, že se před něj dostane nejen Chorvatsko a Černá Hora, což si lze představit, ale minimálně i jeden z dvojice Faerské Ostrovy – Gibraltar.
I to si jde samozřejmě představit, ale je to stejný druh bujné fantazie, s níž si umíme představit létajícího muflona nebo Kateřinu Konečnou omlouvající se politickým vězňům.
V úterý hrají čeští fotbalisté v Portugalsku proti Gibraltaru, stejného soupeře budou v listopadu hostit doma v závěrečném dějství kvalifikace.
Nejpozději v tu dobu bude jasno, zda se budou jako hrdinové radovat ze šampionátu, nebo se budou nervózně chystat na baráž. Zbývající možnost patří do sci-fi povídky o největších břídilech v tuzemských fotbalových dějinách.
