Lidskému zdraví by velmi prospělo, kdyby šel transplantovat úsměv, případně pozitivní nálada a z ní plynoucí energie posouvat věci dopředu. Helena Rögnerová by se v takovém případě stala ideálním dárcem, všech těchto vlastností má nadbytek.
Tedy ne že by část z nich nepotřebovala sama, v čele Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) stanula za dramatických okolností, kdy s jeho pověstí zacloumal případ dnes již zesnulého exšéfa IKEM Michala Stiborka a dalších mužů obžalovaných z vydírání kardiochirurgů.
„Zklidnění situace vnímám jako své zadání,“ říká manažerka s velkými zkušenostmi ze zdravotnictví. „Do IKEM jsem přišla poté, co střet vygradoval, a můj úkol zněl ochránit instituci, která má velkou prestiž i skvělou historii a nezaslouží si být očerňována.“
Mise, již sama popsala, se Heleně Rögnerové podle všeho daří. IKEM dál představuje cosi jako světlo majáku pro trosečníky v rozbouřeném moři, IKEM dává mocné světlo naděje těžce nemocným. Institut je jedničkou v transplantacích, loni tam chirurgové transplantovali nejvíc orgánů v historii, konkrétně 564, to představuje 60 procent všech transplantací v Česku.
„Současná práce mě strašně baví,“ přiznává ředitelka radostně. Úsměv, pozitivní nálada a z ní plynoucí energie opravdu transplantovat nejdou. To ovšem neznamená, že nejdou přenést z jednoho na druhého. Helena Rögnerová je toho důkazem.
