Soutěže jsou dobrá motivace, abych se dál posouval
Je mu pětadvacet let a cukrařina je jeho život. Vlad Ryasnyy se jí věnuje od dvanácti, čili víc než půlku života. Česko reprezentoval v řadě mezinárodních soutěží, naposledy přivezl s českým týmem stříbro z únorové gastronomické olympiády v Německu.
Jestli by se měl něco odnaučit, je to říkat slovo nikdy. Hodně věcí, o kterých dříve říkal, že je nikdy dělat nebude, se mezitím stalo skutečností. Třeba e-shop s cukrářskými výrobky Sugar Life, vlastní kuchařka a také kamenný cukrářský obchod, který Vlad Ryasnyy otevře na jaře v Brně.
Od mangy k zákuskům
Začátek jeho cukrářské vášně je přitom spojený s jinou zálibou, překvapivě ho k ní přivedly japonské anime Hajao Mijazakiho a studia Ghibli. „Měl jsem rád Cestu do fantazie, Zámek v oblacích nebo Princeznu Mononoke. Líbila se mi estetika, specifický způsob animace a obrovský smysl pro detail,“ říká Ryasnyy. „A pak mě zaujal způsob, jak v anime zobrazují jídlo.“
Odtud vedla cesta k tradiční japonské cukrařině a dezertům wagaši. „Inspirovalo mě to a začal jsem ty věci zkoušet doma,“ líčí své cukrářské začátky. „Naštěstí už existoval internet. Nemusel jsem hledat nějaké obskurní kuchařky.“
Japonsky ale neuměl, tak se musel spolehnout na recepty v angličtině, navíc měl problém se sháněním surovin, které mu z Francie musel vozit otec – delegát cestovní kanceláře. „A co nebylo ani ve Francii, objednal jsem si na eBayi. Padly na to všechny peníze z brigád i veškeré kapesné. K Vánocům místo počítače jsem chtěl nové vybavení do kuchyně,“ popisuje Vlad Ryasnyy s tím, že cukrařinu dodnes bere spíš jako koníček, do kterého se prostě zamiloval.
Spojit vášeň s byznysem mu pomohl Instagram, kam postoval své výtvory. Přišly první objednávky na dorty na zakázku, vznikla menší domácí výrobna a na střední škole i první účast v soutěži.
Hned při premiéře byl druhý mezi výrazně staršími a zkušenějšími soupeři a navázal pak celou řadou podobných úspěchů. „Soutěže jsou dobrá motivace, abych se dál posouval,“ vysvětluje.
Nedávno třeba na soutěži Great Taste Awards za pistáciový karamel dostal tři hvězdy, což je hodnocení, na které dosáhnou jen dvě procenta soutěžících dobrot. Jako poslední do sbírky úspěchů přibylo letošní olympijské stříbro.
Mléko zabíjí maliny
Zkušenosti absolvent gastronomie sbíral mimo jiné u Ivety Fabešové nebo u italského šéfcukráře Daniela Combiho v pražském podniku La Bottega. Teď vede i vlastní cukrářské kurzy a z výrobny v Blansku distribuuje hlavní část své sladké produkce přes e-shop Sugar Life, který funguje už třetím rokem.
Koncem letošního března k e-shopu přibude kamenná prodejna v centru Brna. „Zájem o výrobky je po třech letech obrovský. Chystám i novinky, které budeme prodávat jen tam, ale to je zatím tajné,“ usmívá se.
Specialitou jsou rozhodně makronky, Vlad o nich vydal i rozsáhlou česko-anglickou knihu Macarons by Sugar Life. „Podle původní receptury by také měly být makronky bez lepku. Mezi mými přáteli jsou také lidé, kteří nemůžou laktózu, což mě dost inspirovalo k vymyšlení receptů na veganské makronky,“ podotýká.
Obecně při výrobě minimalizuje alergeny i mléko a živočišné produkty, v mnoha případech dokonce veganskou verzi dezertů považuje za chuťově lepší.
„Třeba malinový karamel je za mě takhle daleko lepší, protože mléčná bílkovina by zabila tu intenzivní malinovou chuť.“ Ale výjimka potvrzuje pravidlo: „Ve slaném karamelu je spousta másla a smetany. A protože receptura stojí na mojí chuti a veganský mi úplně nechutná, tak jsme na něj nepřešli,“ usmívá se mladý cukrář.
