29 let
předsedkyně, Díky, že můžem
Bára Stárek je žena, která žije vlastním mottem „Mladí dokážou změnit svět“. Pod jejím vedením se ze studentského spolku Díky, že můžem, organizujícího oslavy 17. listopadu, stala celostátní organizace s šestnácti projekty, která vzdělává a angažuje mladé lidi v tématech svobody, demokracie a lidských práv.
Díky, že můžem v čele s Bárou jako výkonnou ředitelkou pořádá nejen největší oslavy sametové revoluce Korzo Národní pro sto tisíc lidí. Pro více než čtyřicet tisíc studentů na školách přináší také témata, na která kurikulum často nedosáhne – od moderní historie po současné společenské výzvy, od dezinformací po klimatickou změnu.
Skrze novou Akademii pomáhají hledat stovkám středoškoláků cestu, aby mohli lépe a efektivněji využít své silné stránky a tím mimo jiné rozvíjet mladý potenciál české společnosti a demokracie.
Zvýšení angažovanosti mladých bylo i hlavním cílem projektu Díky, že můžem volit, který napomohl historicky první nadprůměrné účasti mladých v českých volbách.
Za posledních pár let Bára dokázala díky projektům dostat téma demokracie a mladých také k úspěšným podnikatelům a více je propsat do práce neziskového a veřejného sektoru, se kterými spolupracuje a aktivně hledá jejich propojení.
Za jejího působení Díky, že můžem vyrostlo ze dvou projektů na nynějších šestnáct a rovněž zvedla podporu projektů z 1,5 milionu na patnáct milionů korun.
Díky svému strategickému vedení a schopnosti propojovat různé skupiny ve společnosti byla jako jediná Češka vybrána do prestižního programu Obama Foundation Leaders, kde společně s dalšími šestatřiceti evropskými lídry z řad podnikatelů, aktivistů či politiků půl roku rozvíjí své leadership dovednosti.
Bára Stárek a její dotazník
Co dělám?
Hledám cesty, jak propojit mladé a demokracii. „Zjednodušeně“ mluvím s mladými o demokracii, mluvím s demokracií o mladých, mluvím o mladých a o demokracii.
—
Při které skladbě se cítím jako main character?
Jako správný musical theatre geek mám poslední dobou v hlavě Defying Gravity z Wicked. Silně ve mně rezonuje myšlenka o hranici mezi dobrem a zlem, o síle předsudků, které v sobě každý z nás nosí, ale taky o odvaze odmítnout nesmyslný status quo, který na nás svět hází.
Ta píseň mi vždycky připomene, že nejlepší, co můžu udělat, je být sama sebou a mít se ráda přesně taková, jaká jsem – i když to třeba okolí úplně nechápe nebo nebere.
—
Squid Game, nebo White Lotus?
Pokud hrajeme hru na dvouslovné seriály, tak rozhodně Good Place. Troška filozofie v binge-watchingu nikdy nikomu neuškodila.
—
Kterou knihu jsem naposledy četla?
Mám tendence komplikovat si život multitaskingem, takže teď čtu Cejch od Zdeňka Šmída a Bílí, ale ne tak docela od Ivana Kalmara.
—
Jak se starám o své duševní zdraví?
Cvičím, vnímám se, spím hodně a často. Poslední dobou je pro mě největší změnou, že se otevírám ostatním a říkám, jak se cítím, a nepotlačuji to „statečně“ v sobě. Zní to jako základ, ale pro mě gamechanger.
—
Která část mé práce mě činí nejšťastnější?
Práce s mým týmem a s lidmi, pro které naši práci děláme. Vidět neskutečné věci, co dokážou mladí. Pocit, že projekt někomu změnil život, dodal úsměv, dal naději.
Je pro mě důležité cítit, že naše práce něco posouvá – že přináší do světa kus autenticity, emocí, ale i mladé angažované lidi, kteří jsou slyšet.
—
Se kterou aplikací trávím nejvíc času?
Esemesky, Slack a Gmail. To první by mi ale většina kamarádů nevěřila.
—
K čemu používám umělou inteligenci?
Brainstorming, shrnutí, psaní nudnotextů.
—
Z čeho mám v životě největší strach?
Že mi někdo řekne „to nejde“ – a já zjistím, že má pravdu. Že narazím na hranici, kterou nepřekonám, ať se budu snažit sebevíc.
—
Kdybych kromě toho, co dnes dělám, mohla dosáhnout jiného snu, co by to bylo?
V mé hlavě je opravdu těžké představit si jiný sen, protože mi přijde, že jsem přesně tam, kde mám být. Samozřejmě ale zajistit světový mír by bylo top.
