29 let
hudební dramaturg, Colours of Ostrava
Když se v červenci stejně jako padesát tisíc dalších lidí vydáte do Ostravy na Colours of Ostrava, většinu interpretů, kteří budou hrát na pódiích, slyšíte a vidíte díky Filipu Košťálkovi.
Na Colours začínal jako brigádník, ale postupně ve festivalové hierarchii šplhal výš a výš, až se dostal k bookingu domácích kapel a nakonec si ho šéfka festivalu Zlata Holušová vybrala jako dramaturga celého festivalu.
Od té doby Filip ročně zvládne naživo slyšet přes čtyři sta kapel, za kterými cestuje na festivaly a koncerty doslova po celém světě. Výjimkou není třeba to, že v Asii stráví vyhledáváním zajímavých hudebníků celý měsíc v kuse.
Vedle toho pomáhá utvářet program obřího diskusního fóra Meltingpot, které doplňuje festivalový hudební program. Jeho nasazení si všimli i lidé z festivalové branže.
V srpnu Košťálek dostal cenu oborového magazínu IQ pojmenovanou New Boss, na což v lednu navázal oceněním na prestižních European Festival Awards, odkud si odvezl cenu New Kid on the Block, určenou hudebním profesionálům do třiceti let.
Filip Košťálek a jeho dotazník
Co dělám?
Jsem dramaturgem hudebního festivalu Colours of Ostrava a vytvářím prostředí pro výjimečné zážitky, setkání a inspiraci.
—
Při které skladbě se cítím jako main character?
Hermanos Gutiérrez – Tres Hermanos.
—
Squid Game, nebo White Lotus?
Šógun.
—
Kterou knihu jsem naposledy četl?
Marcus Aurelius – Hovory k sobě.
—
Jak se starám o své duševní zdraví?
Meditace, sauna, sport, plnohodnotný čas s rodinou a přáteli.
—
Která část mé práce mě činí nejšťastnějším?
Když se lidé nakonec setkají před pódiem a společně sdílejí hluboký prožitek z koncertu.
—
Se kterou aplikací trávím nejvíc času?
Komunikační aplikace a poté Instagram, asi pět hodin týdně.
—
K čemu používám umělou inteligenci?
Rozvíjení kreativních nápadů. Rychlá sumarizace dat a informací. Hledání názvů, tvorba scénářů a textů.
—
Z čeho mám v životě největší strach?
Ze ztráty svobody – mé nebo mých blízkých. Ať už myšleno fatálně (z důvodu nemoci či zranění), nebo filozoficky (nemožnost svobodně se rozhodovat, žít podle svých hodnot a cílů).
—
Kdybych kromě toho, co dnes dělám, mohl dosáhnout jiného snu, co by to bylo?
Profesionální práce v hudbě a v kultuře je pro mě opravdu sen a nikdy jsem nepřemýšlel nad „plánem B“. Sen je pro mě dělat cokoli, co činí život ostatních radostnějším a naplněnějším, co přináší inovaci, svobodu a inspiraci.
