S Viktorem Horákem natočil film, který loni získal Oscara v kategorii studentských filmů. Snímek Krajan se odehrává v Sudetech o silvestrovské noci roku 1944 a představuje jen dvě postavy: staršího muže a důstojníka SS.
Společně tvořit a sbírat úspěchy ale podle dvojice studentů Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku má i své nevýhody. „Když se musíme někde prezentovat, je třeba se o svou slávu podělit. A to někdy ego nenese dobře,“ směje se Pavel Sýkora.
Druhým dechem nicméně dodává, že je pro oba tvůrce štěstí, že mohou tvořit právě společně. „Nápady potřebují revizi. Někdy si myslíte, že jste přišli na něco geniálního, ale ve skutečnosti to není pravda. Pomáhá názor někoho, s kým blízce pracujete, komu můžete věřit,“ svěřuje se.
Z toho, že Krajan byl letos nominován na „velkého“ Oscara, ale do finální pětice se nedostal, není Pavel Sýkora (ani Viktor Horák) příliš zarmoucený.
„Uvědomujeme si, jak velká konkurence tu je. Loni si cenu za nejlepší krátkometrážní film odnesl Wes Anderson,“ říká Pavel Sýkora.
Už teď pracuje s Viktorem Horákem na dalším snímku, i tentokrát budou na plátně pouze dvě osoby.
Pavel Sýkora a jeho dotazník
Co dělám?
Jsem snílek, který si vysnil stát se filmařem.
—
Při které skladbě se cítím jako main character?
Like a Prayer (Choir Version from Deadpool & Wolverine).
—
Squid Game, nebo White Lotus?
Squid Game.
—
Kterou knihu jsem naposledy četl?
Quentin Tarantino – Filmové spekulace.
—
Jak se starám o své duševní zdraví?
Snažím se jednoduše nezbláznit a zůstat nohama na zemi.
—
Která část mé práce mě činí nejšťastnějším?
Samotná příprava scénáře.
—
Se kterou aplikací trávím nejvíc času?
Nejvíc pravděpodobně na YouTube. Každý den si přes něj pouštím několik videí.
—
K čemu používám umělou inteligenci?
Snažím se AI pokud možno vůbec nepoužívat.
—
Z čeho mám v životě největší strach?
Z toho, že každý den pro mě bude neděle.
—
Kdybych kromě toho, co dnes dělám, mohl dosáhnout jiného snu, co by to bylo?
Kdybych nebyl filmařem, asi bych nejvíc toužil po tom, stát se architektem.
