Mládí, které míří ke hvězdám – mohli bychom to říct o všech členech našeho letošního výběru, ale o nikom by to neplatilo tak doslovně.
Středoškolák Klinga, který studuje na gymnáziu v Brně-Bystrci, totiž na sklonku roku předvedl bezprecedentní kousek, když se svým týmem LASAR poslal na raketě SpaceX do vesmíru vlastní družici.
Ta na oběžné dráze poslouží k výzkumu technologie, která má být schopna resetovat nefunkční satelity za použití vysokoenergetického laseru. LASARsat také pomůže testovat možnosti odstraňování odpadu z orbity a i díky tomu si Klinga vysloužil přezdívku „kosmický popelář“.
S vlastním nápadem, jak na dálku opravit nefunkční družice, loni tým pěti středoškoláků LASAR uspěl i v prestižní mezinárodní soutěži Conrad Challenge v Houstonu, přímo v ústředí americké vesmírné agentury NASA.
Mimo to se Klinga v patnácti letech zúčastnil stohodinové simulované Expedice Mars a zvítězil v soutěži ESA Hack an Exoplanet.
Simon Klinga a jeho dotazník
Co dělám?
Přibližuji lidstvo vesmíru a vesmír lidem.
—
Při které skladbě se cítím jako main character?
Starman od Davida Bowieho.
—
Squid Game, nebo White Lotus?
Ani jedno jsem neviděl. Proto se odrazím k dystopickému Black Mirror.
—
Kterou knihu jsem naposledy četl?
Space Chronicles: Facing the Ultimate Frontier od Neila deGrasse Tysona.
—
Jak se starám o své duševní zdraví?
Work = life. Obrovsky mě baví to, co dělám. A lidé v aerospacu jsou pro mě jako druhá rodina. Takže jsem vlastně pořád doma.
—
Která část mé práce mě činí nejšťastnějším?
Kdo v dětství nechtěl být kosmonautem nebo popelářem? Kosmické popelářství je jasný dream job. Co víc si přát.
—
Se kterou aplikací trávím nejvíc času?
S připravovanou LASAR aplikací. Jinak Safari, protože pořád něco hledám. Dneska je to 42 minut.
—
K čemu používám umělou inteligenci?
AI pro mě znamená svobodu učit se kdykoli a kdekoli. Nemám moc čas chodit do školy, ale s telefonem a AI mám učební materiály vždy po ruce.
Díky tomu můžu třeba jet na kole a zároveň debatovat o anglické historii nebo trénovat německý dialog. Učení se tak stává součástí každé chvíle mého dne.
—
Z čeho mám v životě největší strach?
Z promarněných příležitostí.
—
Kdybych kromě toho, co dnes dělám, mohl dosáhnout jiného snu, co by to bylo?
Zahrál bych si ve filmu Vesmírná odysea. Ale žít ho ve skutečnosti je daleko lepší…
