Sara Polak působí jako hostující výzkumná pracovnice na Oxfordské univerzitě a vede výzkumnou skupinu CCHAOS na Fakultě informačních technologií ČVUT v Praze, která se zaměřuje na digitalizaci kulturního dědictví a simulaci společenské komplexity/civilizační dynamiky. Je spoluzakladatelkou Mobilis Institutu, který aplikuje poznatky z její vědecké práce na (r)evoluci ve vzdělávání a civilizační odolnosti prostřednictvím blockchain platformy a principu learn-to-earn a aplikovaného antropologicko-evolučního výzkumu ve firmách.
Původně archeoložka a evoluční antropoložka strávila svou kariéru v technologickém sektoru ve Velké Británii a USA. Zajímá se především o propojování humanitních věd s moderními technologiemi, jako je umělá inteligence. Je přesvědčena, že pouze díky vzdělávání a interdisciplinárnímu přístupu může lidstvo dosáhnout svého potenciálu a jednou přežít například na Marsu. Je držitelkou ocenění Forbes 30 pod 30, Top Innovator 2022 a Business Revolution Award britského ministerstva mezinárodního obchodu. Miluje velké psy, pečenou kachnu s červeným zelím, Cimrmana, historické zajímavosti a Monty Python.
Jak využíváte digitální technologie a AI? Jaký mají vliv na vaši práci?
Sokrates sice nikdy neřekl „scio me nihil scire“, vím, že nic nevím, ale já to cítím čím dál víc s ohledem na informační možnosti globalizovaného světa. AI používám jako vyhledávač pro otázky o archeologii, evoluci a historii, které mě baví, a také mi pomáhá s českou gramatikou. Rozšiřuje mi obzory a pomáhá lépe se vyjádřit. Také ji využívám pro kyberbezpečnost na počítači a telefonu.
Jak vnímáte oblast ESG a její vliv na budoucnost byznysu?
ESG existuje od šedesátých let, například jako SRI (socially responsible investing). Znepokojuje mě, když se firemní a společenská resilience mění na politická témata nebo nové regulace. Každá rozumná organizace by měla řešit životní prostředí, společenský dopad a governance, ale ne byrokratickým vyplňováním formulářů a rozšiřováním mandátů, jako je NFRD z EU. Nejvíce mě zajímá, jak optimalizovat vztahy a dynamiku pro efektivní chod komunity, ať už je to firma, nebo jiná skupina.
Jaký je váš názor na práci na dálku?
Čím dříve si připustíme, že lidé nechtějí trávit život prací, která je nebaví, a že preferují být s blízkými místo umělé soudržnosti na pracovišti, tím přijatelnější bude home office. AI a automatizace mění pohled na to, za co vyměňujeme svůj čas, a práce z domova poskytuje potřebnou flexibilitu. Přesto je někdy fyzický kontakt důležitý pro fungování komunity. Musíme však přestat vnímat práci z domova jako lenost – je to o efektivitě, a ne o předstírání oddanosti firemním hodnotám.
Co podle vás znamená work-life balance?
Mám velký překryv mezi prací a osobním životem – s firmou Mobilis a výzkumnou skupinou CCHAOS se věnuji tomu, co miluji. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, jak čas letí, a chci tu být pro rodinu a přátele, starat se o sebe a koníčky. Je pro mě důležité nastavit si zdravé hranice, což mi dříve nešlo. People pleasing mě vedl k vyhoření, ale psychoanalýza a terapie mi pomáhají tyto hranice lépe nastavovat a nestresovat se z toho, že nestíhám všechno, co si naplánuji.
Co obdivujete na dnešní nastupující generaci?
Mají zdravé sebevědomí oproti mileniálům, umí to mít „na salámu“.
Co obdivujete na generaci byznysových matadorů?
Nebojí se říct si o peníze a pomoc. My mileniálové to většinou neumíme, bojíme se konfrontace a máme tendenci nikoho neurazit. Často řešíme konflikty, které dřívější generace zametaly pod koberec, a komplikujeme si věci. Jsme první generace, která vyrostla s internetem. Věřím, že jsme se tím zocelili a měli bychom ukázat, v čem jsme dobří, místo abychom se litovali, i když to není vždy snadné.
Jsou podle vás mladí dost slyšet? A proč?
Občas je to trochu na sílu, když se korporáty snaží zapojit mladé jen naoko. Příjemně mě překvapil „mladý board“ České spořitelny. Doufám, že ho skutečně zapojí do rozhodování. V politice jsou mladí stále v menšině, což je zvlášť v technologiích úsměvné. Bylo by lepší přestat generace rozdělovat a nechat je spolupracovat – máme spoustu schopných seniorů, kteří končí na okraji společnosti. Neměli bychom stavět mladé proti starým, ale přirozeně je propojovat.
Co byste chtěla dělat, až vám bude šedesát?
To, co dělám teď, jen na to mít víc peněz. Šermovat, číst si o archeologii, jezdit na archeologické expedice, točit osvětové vzdělávací programy o propojení historie, společnosti a technologií, mít psy a ideálně koně, cestovat, trávit čas s rodinou a smát se britským sitcomům. Stárnutí se nebojím.
Jaký je váš osobní vzkaz starší generaci?
Každá tradice byla kdysi inovace. Nebojte se našich změn a my se postaráme o to, abychom si vážili vašich tradic a nebourali starý svět bez rozmyslu. Měli bychom se poučit od starší generace a uznat, že mohou mít pravdu, jinak nebudeme na budoucnost připraveni. Všem mladým doporučuji, aby dali babičce a dědovi pusu. Společnost je rozdělená a to, že někdo jinak volí nebo smýšlí, není útok. Mějme se rádi, problémů máme dost.
