Jejím oborem je fyzika kondenzovaných látek. Ve své práci se například snaží pomocí experimentálních a teoretických metod vysvětlit, proč určité pevné látky reagují například na světlo a další vlivy daným způsobem a jak by se tyto materiály daly využít v každodenním životě, například v elektronice nebo biomedicíně.
Jako jedna z mála Češek získala před několika lety prestižní grant Evropské výzkumné rady.
Vede projekt TSuNAMI, ve kterém se propojují vědci z fyzicky, chemie i biomedicíny. Nedávno objevili například nový typ dvojrozměrného materiálu, který by se mohl využít pro počítače nové generace.
Dotazník Jany Kalbáčové Vejpravové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
Mým oborem je fyzika kondenzovaných látek, tedy pevných látek a kapalin, kde jsou stavební jednotky (atomy) uspořádány poměrně blízko sebe.
Typicky se snažíme pomocí experimentálních a teoretických metod vysvětlit, proč určité pevné látky reagují na vnější podněty (například světlo, elektromagnetické pole) daným způsobem a jak by se tyto materiály daly využít v každodenním životě, například v elektronice nebo biomedicíně.
Samozřejmě se při našem výzkumu setkáme i s velmi exotickými jevy, kde sice nevidíme přímočaré aplikace, ale pomohou nám posouvat hranice nemožného v našem krásném oboru.
—
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Věda jako taková je úžasná jízda, není na ní nic hrozného. Naopak hrozných věcí s ní souvisejících, které trápí vědeckou komunitu nebo dokonce sráží prestiž vědy v očích celé společnosti, mě napadá nespočet – rivalita, porušování vědecké etiky, tlak na výkon, jánabráchismus...
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Pokud si tento pojem vyhledám na internetu, drtivou většinu tvoří příspěvky zaměřené na znevýhodnění žen-vědkyň. Osobně jsem se ale nejčastěji setkala s asociací vědec – šílenec – asociál.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Zamilovala jsem se do symetrie krystalů a je to láska na celý život.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Z odborných určitě Užití grup ve fyzice (Litzman, Sekanina), obsahuje i oblíbené vztahy mezi symetrií a fyzikálními vlastnostmi krystalů.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Nedokážu posoudit, jak to chodí v humanitních oborech, nicméně v přírodních vědách nemůže být v „dělání vědy“ principiální rozdíl – musíme vyřešit daný problém, přístup k řešení ne nutně koreluje s pohlavím výzkumníka. Například ve spektru jsou dvě linie, zjistím to stejně tak dobře já jako kolega.
Pokud se pod pojem „dělat vědu“ zahrnou i související manažerské a další aspekty, tak lze celkem spolehlivě vystopovat důsledky výše zmíněných „ženských“ stereotypů.
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Na tuto otázku neexistuje univerzální odpověď. Jsou země, instituce, obory a pozice, kde se dobře uživit lze, a naopak. Stejně tak si každý pod tímto pojmem představí něco jiného.
Do jisté míry lze finanční situaci u nás vylepšit získáváním špičkových projektů, ale absolutní čísla jsou stejně do velké míry v kompetenci nadřízených, takže je to otázka analýzy nákladů (práce navíc na grantové žádosti) a výnosů.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Tak, jak to ženy dovolí. I z vlastní zkušenosti mohu říci, že v Čechách jsou děti často velká kariérní stopka. Doufám, že se to bude časem zlepšovat.
Na druhou stranu, každý má právo si zvolit priority a podle toho se zařídit. Máme jen určitou kapacitu a není efektivní honit dva zajíce najednou.
—
Posloucháte při práci hudbu a jakou?
Většinou ne, preferuji ticho a klid. Nicméně při soustavné několikadenní činnosti, jako sepisování grantových žádostí nebo dříve non-stop experimentech ve velkých infrastrukturách, si v brzkých ranních hodinách pouštím cokoli dostatečně energického.
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Výzkumníkem v komerční sféře nebo kriminalistou.
