Zkoumá, jaký mají na naše zdraví vliv chemické látky, které se přidávají do různých výrobků a přípravků, odtud se dostávají do vzduchu, vody a potravin, kumulují v přírodě i tělech. Některé narušují hormonální rovnováhu organismu, působí na růst a psychomotorický vývoj, inteligenci, imunitu, pohlavní zrání nebo náchylnost k chronickým onemocněním.
Se svými kolegy dlouhodobě sledují několik generací Čechů od narození do dospělosti.
Dotazník Jany Klánové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
Naše zdraví je částečně podmíněno geneticky. Stejnou měrou na nás ale působí přírodní i sociální prostředí, ve kterém žijeme, náš životní styl, strava nebo fyzická aktivita.
Mě zajímá vliv chemických látek. Přidáváme je do různých výrobků a přípravků, odtud se dostávají do vzduchu, vody a potravin, kumulují v přírodě i našich tělech.
Mohou prostupovat přes placentu a negativně ovlivňovat vývoj plodu i narozeného dítěte. Některé narušují hormonální rovnováhu organismu, působí na růst a psychomotorický vývoj, inteligenci, imunitu, pohlavní zrání nebo náchylnost k chronickým onemocněním.
V našem centru dlouhodobě sledujeme několik generací Čechů od narození do dospělosti a snažíme se těmto procesům lépe porozumět, abychom mohli zdraví populace efektivněji chránit.
—
Nejlepší je svoboda volit si témata výzkumu, formulovat a ověřovat hypotézy, navrhovat řešení a spolupracovat s inspirativními lidmi. Nejhorší je časový, finanční i kariérní tlak a nejistota, ve které vědci často žijí.
Od akademiků na univerzitách se očekává, že budou učit a vést studentské práce, realizovat vědecké projekty, zapojovat se do mezinárodních týmů, publikovat své výsledky v prestižních časopisech a zároveň je aplikovat v průmyslu.
Na to vše si zároveň musejí sami získat zdroje, což není jednoduché hlavně pro začínající vědce. Mnohdy to vede spíš ke zbytečné žárlivosti, uzavřenosti a soutěži o omezené zdroje než k efektivní spolupráci.
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Vědci jsou občas prezentováni jako nepraktičtí excentrici žijící ve svém vlastním světě. Dojem, že se o vědu zajímají jen podivíni, pomáhají vytvářet i populární osobnosti, které se předhánějí v líčení toho, jak ve škole z přírodovědných předmětů propadaly.
Horší je ale to, jak často vnímají vědu politici: jako službu, kterou si mohou jednoduše objednat – včetně toho, že předem znají produkt, jeho cenu a datum doručení.
Jenže kvalitní věda je výsledkem systematické podpory celého vzdělávacího systému, péče o talenty a vytváření podmínek pro ně. Úspěchy se nedají snadno předpovědět.
Také se asi málo vysvětluje, že poznání je výsledkem dlouhodobého procesu formulování, ověřování a vyvracení hypotéz, kritického hodnocení výsledků a vědeckých diskusí.
Když se během pandemie tato diskuse přenesla z vědeckých kruhů na veřejnost, ukázalo se, jak je společnost na takovou názorovou pluralitu nepřipravená a kolik frustrace toto nepochopení vědecké reality způsobilo.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Nejsem člověk, který by měl od dětství plán stát se vědcem. Byla jsem zvědavá, kreativní, odvážná a nezávislá – a to mne k vědě postupem času dovedlo. Dovedu si ale představit plno jiných zaměstnání, kde bych své schopnosti využila stejně.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Moje oblíbená vědecká osobnost je Richard Feynman – jeho přednášky z fyziky nejsou jen pro fyziky a popularizační knihy zaujmou snad každého.
Spíše než vzorec mne napadá symbol: jin a jang – snaha o dosažení rovnováhy. V přírodě, ve vědě i v životě.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Přístup k vědě je individuální a na pohlaví nezávislý. Ale podmínky pro rozvoj vědecké kariéry nemají muži a ženy stejné. Tradiční nastavení institucí ženám moc nepřeje, a ještě horší je to s nastavením v našich hlavách.
Formální opatření na podporu žen jsou často alibistická a problém řeší jen na papíře. Ale věřím tomu, že mladá generace bude jiná.
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Věda se nedá dělat jen pro peníze. I když není placená úplně nedůstojně, rozhodně se výrazně nezaplatí ty roky studia.
K ještě horším výsledkům se dostanete, když mzdy přepočítáte na odpracované hodiny – vědci obvykle nastupují na druhou směnu k počítači po večerech, věnují práci víkendy i prázdniny.
K tomu připočtěte stres a finanční nejistotu, potřebu vydělat si na svou práci psaním projektů s typickou úspěšností pod dvacet procent.
Největší problém je to samozřejmě pro mladé lidi, kteří zakládají rodiny a žijí dlouhodobě na krátkodobých smlouvách s nejistou perspektivou.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
To závisí na prioritách žen a vstřícnosti rodin i zaměstnavatelů. Každá žena má právo na své vlastní rozhodnutí a na všestrannou podporu, ať už se rozhodne přerušit kariéru na půl roku, nebo na deset let.
Nemám ráda, když jsou ženy tlačeny do nějakého modelu. Když se s nimi automaticky přestane počítat ve chvíli, kdy porodí dítě, nebo se jim naopak vnucuje názor, že nesmějí zůstat doma s dětmi, pokud si nechtějí zničit kariéru.
Je to směšné, aktivní věk od plnoletosti do důchodu se blíží půlstoletí a vývoj technologií se natolik zrychluje, že se stejně musíme všichni neustále učit nové věci.
—
Posloucháte při práci hudbu a jakou?
Z hudby poslouchám klasiku, operu, jazz i moravský folklór, to je moje pouto ke kraji, kde jsem vyrostla. Ale ne při práci, to se potřebuju soustředit na psaní nebo na jednání s lidmi..
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Chtěla bych, aby moje práce něco změnila. Nebo dělala radost. Mám vztah k estetice, ruční práci, lidovému umění, historii, přírodě... Vázala bych kytice. Nebo zachraňovala historické památky.
Svého muže jsem jeden čas děsila představou, že koupím nějaký rozpadlý zámek. Možná to ještě někdy udělám.
