Proč se ve střední Evropě daří tolik populistům? To je jedna z otázek, které tato sociální antropoložka zkoumá. Zabývá se například kolektivní pamětí přeshraničních regionů jako je Slezsko nebo Halič.
Loni, jako teprve celkově sedmá Češka, získala prestižní ERC grant.
Dotazník Johany Wyss
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
V sociální antropologii se snažíme porozumět tomu, co dělá lidi lidmi. Jde o obor, který zkoumá lidské společnosti a kultury, jejich normy, hodnoty a sociální struktury.
Antropologové provádějí terénní výzkum, aby porozuměli lidskému chování a kulturní rozmanitosti.
Konkrétně se v současné době věnuji výzkumu o tom, jak lidé žijící v pohraničních regionech kolektivně vzpomínají na minulost a jak toto vzpomínání ovlivňuje jejich politické postoje. Původem jsem z Opavy-Kateřinek, takže k pohraničním regionům mám i osobně blízko.
—
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší i nejhorší jsou na vědě deadliny.
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Největší stereotypy ve vědě a vnímání vědců veřejností zahrnují představu, že vědec by měl absolutně vědět, „jak to přesně je“, a poskytnout jasnou a nekomplikovanou odpověď.
Ve skutečnosti se vědecké poznání neustále vyvíjí a nové objevy často vyvolávají nové otázky a výzvy, které vyžadují různorodé přístupy a řešení z různých perspektiv.
Příklad z mého oboru je třeba původ a vývoj lidského chování. V minulosti byla běžná představa, že lidské chování je pevně determinováno genetickými faktory.
Tento stereotyp byl založen na představě, že existuje jediná správná odpověď na to, proč se lidé chovají určitým způsobem. Nicméně díky vědeckému pokroku se ukázalo, že lidské chování je složitým výsledkem interakce genetických, kulturních a environmentálních faktorů.
Nové poznatky naznačují, že lidské chování nelze redukovat na jediný jednoduchý vysvětlující faktor, ale vyžaduje komplexní zkoumání a multidisciplinární přístup.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Asi se u mě zkombinovalo několik faktorů. Vědecká dráha mi nabízí různorodé profesní výzvy a stimulaci a dovoluje mi uplatnit jak kreativitu, tak analytické a syntetické myšlení.
Hlavně ale miluju takový ten „aha“ moment, kdy nějakému komplexnímu problému alespoň z malé části porozumím.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Často si vzpomenu na Umlčené tělo od amerického antropologa Roberta F. Murphyho. Jedná se o auto-etnografii posledních let jeho života, kdy bojoval se zhoubným nádorem.
Silně na mě zapůsobilo, jakým způsobem autor dokázal vybalancovat odbornost a profesionalitu s otevřeností a empatií. Za mě jedna z nejlepších etnografických knih přeložených do češtiny.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Jak by řekl jeden bývalý poslanec, do toho raději nebudu zabrušovat, abych nemusela vybrušovat.
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Je to asi podobné jako u herectví. Ti úspěšní v grantových řízeních anebo ve vedoucích pozicích můžou fungovat relativně dobře (i když stále o nulu míň než vědečtí kolegové v soukromém sektoru), ale pokud nevyhráváte grantová řízení, vaše finanční situace není růžová.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
To teď právě jako novopečená máma zjišťuji.
—
Posloucháte při práci hudbu a jakou?
Ráda poslouchám Lofi Girl livestream na YouTube.
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Asi by mě vždycky bavilo věci zkoumat a vymýšlet a je pro mě důležité pracovat s lidmi. Velice si také vážím práce zdravotních sester a pěstounů.
