Věnuje se fyzice plazmatu a pracuje s vysoce výkonnými lasery. Ty jsou schopné rapidně zahřívat a ionizovat hmotu a vytváří tak takzvané čtvrté skupenství hmoty, neboli plazma, které se dá využít jako laboratorní model pro astrofyzikální objekty jako jsou supernovy, magnetosféry, či nitra planet.
Vede vlastní výzkumnou skupinu v Drážďanech, kde získala velký pětiletý grant Helmholtzova centra. V minulosti působila například na Oxfordu, v americkém Los Alamos a několik let pracovala i ve výzkumném centru u Prahy Eli Beamlines. O tom, že bude vědkyní, byla přesvědčená už od dětství.
Rozhovor s Kateřinou Falk o práci s lasery, práci v prestižních vědeckých institucích i možném odchodu do startupového světa si můžete přečíst ZDE.
Dotazník Kateřiny Falk
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
Zabývám se fyzikou plazmatu a pracuji s vysoce výkonnými lasery. Má skupina v laboratoři vytváří pomocí laserů, které jsou schopné rapidně zahřívat a ionizovat hmotu, tedy vytvářet takzvané čtvrté skupenství hmoty, neboli plazma.
Toto plazma pak může být použito jako laboratorní model pro astrofyzikální objekty, jako jsou supernovy, magnetosféry či nitra planet. De facto jsme pomocí laserů s vysokou energií schopni vytvořit stejné podmínky jako ve vesmíru a studovat věci, ke kterým bychom se jinak těžko dostávali.
Používáme je také na vývoj nových rentgenových zdrojů či urychlování svazků částic, které je pak možné použít v medicíně na léčbu rakoviny, zobrazování nanostruktur nebo třeba ve vývoji termonukleární fúze pro energetiku.
Má práce je tedy silně experimentální, navrhujeme vlastní zařízení i technická řešení, ale zároveň spolupracujeme úzce s teoretiky a experty na astrofyziku.
Pokud se čtenáři chtějí dozvědět víc, doporučuji si najít mé přednášky, například Science Cafe, na internetu.
—
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší je asi bádání samotné. Neskutečně mě baví objevovat nové věci, které nikdo ještě neviděl. Specificky na mé práci miluji technické a inženýrské aspekty, kterých máme při vývoji experimentů opravdu hodně, v podstatě vše, co používáme, je prototyp, který si sami musíme navrhnout.
Je to krásná kreativní činnost. Také již několik let vedu vlastní vědecký tým a zjistila jsem, že opravdu moc ráda pracuji s týmem, ráda ho vytvářím a motivuji.
Baví mě také učit a vést studenty, je krásné vidět jejich růst a čistou zvídavost.
Naopak nesnáším, jak je akademická sféra vedená, krátké kontrakty, nejistota, velké administrativní zatížení, neustálá honba za granty, přičemž každý trvá napsat několik měsíců a přitom mají pouze desetiprocentní úspěšnost, hodnocení pouze podle publikací a s tím spojený tlak na množství publikací, politika, neférové jednání a předsudky.
Bohužel je dnes celosvětově pracovní prostředí ve vědě dost toxické a neudržitelné, zbytečně se takto připravujeme o talenty a technický i kulturní vývoj.
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Asi nejrozšířenější stereotyp je ta klasická představa vědce jako staršího pána v bílém plášti s motýlkem a brýlemi. Takto nás moc nevypadá.
Také je dost zvláštní, že si lidé myslí, že je vědec nepraktický člověk, který není použitelný v běžném životě. Ani nechápu, odkud se tato představa vzala, jelikož člověk bez praktických dovedností by vědu, především tu experimentální, kde musíte umět postavit či opravit každé technické zařízení úplně sám, dělat ani nemohl.
Také typický fyzik není Sheldon ze seriálu Teorie velkého třesku. Většina mých známých vědců má koníčky jako horolezectví, metalová či rocková muzika, jezdí dlouhé trasy na kole, hodně cestují, atd.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Byla to má zvídavost již od dětství. Odmala mě fascinovaly hvězdy a planety a toužila jsem se jim nějak přiblížit. Později jsem objevila svůj zájem o technickou práci.
Také mi vždy imponovalo, že věda je, co posouvá lidstvo dopředu, a nachází řešení velkých problémů lidstva, ať už je to nový lék na rakovinu, nebo čisté zdroje energie, je to práce, která má smysl a impakt.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Z populárních knih mám nejradši Odhalená tajemství slunce od Roberta Kippenhahna a Just six numbers od M. Reese.
Z rovnic mám asi nejradši Gaussův zákon a vůbec maxwellovky, které popisuji elektromagnetismus. Také mám moc ráda statistickou fyziku.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Ani ne, každý máme individuální přístup. I neurověda ukazuje, že mozky a myšlení mužů a žen jako takové se výrazně neliší na biologické úrovni.
Bohužel však muži a ženy mají stále dost rozdílné životy a výchovu a to se na jiném stylu práce, přístupu a například vedení týmů promítá. Především ve vedení bývá u žen větší důraz například na kooperaci.
Jako jinde, i ve vědě platí, že víc různorodý tým (etnicky či genderově) je produktivnější a dělá lepší rozhodnutí, tak se inkluzivní přístup vedení vždy vyplatí.
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
V Česku dost špatně, stačí se podívat na nedávné protesty vysokoškolských pedagogů, při kterých vyplavaly dost šokující informace o jejich finanční situaci.
Ve světě je to různé. Docela dobře platí vědce v Německu a ve Švýcarsku, ale ve většině světa platí, že v komerční sféře si stejně vzdělaný člověk vede finančně výrazně lépe, a proto nám utíkají talenty.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Jednoduše řečeno, zásadně. V dnešní době, kdy nároky a standardy nastavili starší pánové, kteří celý život měli od manželky hotelový servis a dětem se nemuseli věnovat ani o víkendu a v klidu si bádali, je dost těžké držet krok s počtem publikací a grantů, pokud má žena děti, a to i když má partnera, co péči o děti a domácnost včetně rodičovské sdílí rovným dílem jako ona.
A ty klasické tři roky na rodičovské jsou de facto profesní sebevražda, nejen ve vědě. Přitom bych upozornila, že ženy už z nutnosti často pracují efektivněji, ale mít výrazně méně času a energie na práci je poznat. Chtělo by to velké změny.
—
Posloucháte při práci hudbu a jakou?
Ano, většinou rock, metal a punk.
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Asi bych byla buď stavební inženýr nebo strojař. Jako malá jsem chtěla stavět letadla.
