Specializuje se na reprodukční biologii. Například zkoumá kvalitu pohlavních buněk, která je klíčová pro početí. Její výzkum se soustředí na to, jak odhalit neplodnost, léčit ji a v ideálním případě jak jí předcházet.
Se svou skupinou objevuje nové proteiny, které jsou klíčové při oplození, zkoumá jejich funkci. Nezůstává ale jen u výzkumu, poznatky přenáší i do klinické praxe.
Dotazník Kateřiny Komrskové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
Specializuji se na reprodukční biologii, zabývám se procesy týkajícími se oplození a kvalitou pohlavních buněk, která je klíčová pro jejich fúzi, to znamená početí. S tím souvisí výzkum, který se týká neplodnosti, jak ji detekovat, léčit a v ideálním případě jí předcházet.
Hlavním posláním jsem vědec, mám svoji skupinu Reprodukční biologie pod Biotechnologickým ústavem AV ČR v centru BIOCEV. Současně působím na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde přednáším a vedu studenty od bakalářských přes magisterské po doktorandské.
Vnitřně je pro mě důležité propojení vědy, výzkumu a akademické komunity. Je naplňující předávat zkušenosti studentům a moci je nadchnout pro obor reprodukční biologie.
Ve své práci kombinuji základní výzkum s aplikačním využitím. S mojí skupinou objevujeme nové proteiny, které jsou klíčové při oplození, a zkoumáme jejich funkci a následně je využíváme do klinické praxe.
Tato takzvaná translační věda je pro mě hnacím motorem, obrovskou motivací, neboť může přispět ke zlepšení dosavadních postupů v asistované reprodukci a pomoci tisícům párů k vytouženému potomkovi.
V posledním zprávě WHO z 1. dubna 2023 se uvádí, že v současné době neplodnost postihuje celosvětově každý šestý pár. Toto je opravdu vysoké číslo a společensky alarmující, a proto cítím větší a silnější potřebu přispět.
—
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší na vědě je pro mě kreativní myšlení a spolupráce s dalšími vědeckými týmy a klinickými pracovišti jak v Čechách, tak v zahraničí. Jsou to právě spolupráce, kterých si velmi vážím, neboť posouvají výzkum vpřed a dokládají, že věda nezná hranice.
Dalším pozitivním aspektem je flexibilita, která mně umožňuje skloubit rodinný a pracovní život, avšak na druhou stranu téměř neexistuje moment, kdy bych zavřela dveře kanceláře a měla „hotovo“.
Práci nosím pořád v hlavě, a tak je extrémně těžké někdy „vypnout“. Náročné je ve vědě shánět finanční podporu, a to jak na základní, tak aplikovaný výzkum, a následně zkušené investory, kteří by za pomoci vědeckého týmu uvedli produkty na trh. Toto vnímám v současné době jako největší výzvu.
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Domnívám se, že stereotypy se daří v současné době úspěšně bořit. Přispívá k tomu snaha vědců o komunikaci vědy s veřejností, zájem médií o vědu a vědce, a pozitivní zpětná vazba veřejnosti.
Ze současného nastavení, věda – veřejnost, mám radost a cítím, že se společně posouváme správným směrem.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Vědu vnímám jako klíčovou a nenahraditelnou složku progresivní společnosti, přináší nové inovativní přístupy, které se dají využít na mnoha úrovních pro zkvalitnění života a životního prostředí.
Věda se podle mě nedá dělat bez motivace, protože je to běh na dlouhou trať, který mnohdy ani nepřinese očekávané ovoce.
Každému vědeckému úspěchu předchází většinou mnoho neúspěchů, a tak jsem se naučila, že k vědě je potřeba přistupovat s pokorou a zodpovědností. Pro mě je největší motivací snaha pomoci párům, které se potýkají s neplodností.
Ráda bych také novými metodami přispěla k včasné diagnostice poruch plodnosti, a to zvláště u mužů, což v současné společnosti chybí.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Mám strašně málo času číst cokoli jiného než vědecké práce, které mě plně saturují. Nicméně v poslední době mě velmi bavila kniha „Faktomluva“ od Hanse Roslinga, která poskytuje pragmatický pohled na současnou společnost světa.
Líbily se mně dotazníkové otázky a následné odpovědi, které trefně ukazovaly na fakt, že svět na tom není tak špatně, jak si mnohdy myslíme. Je to báječná kniha, s pozitivním nábojem, a moc ji doporučuji všem k přečtení.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Ano a ne, velmi záleží na osobnosti, pozici, věku, oboru, prostředí a mnoha dalších aspektech. Nevnímám jako správné generalizovat či vytvářet závěry.
Nicméně vidím, že ženy logicky inkorporují do práce i rodinu, snaží se rozložit čas mezi práci a děti. Záleží, jakou mají podporu od zaměstnavatele, partnera a také, jak to mají vnitřně nastavené.
Také mám zkušenost, že jsou ženy méně konfliktní a direktivní, což ovšem neznamená méně kompetitivní. Myslím, že snaha být úspěšný je pro ženy a muže ve vědě podobná, jenom prostředky, jak toho dosáhnout, se mohou lišit.
Muži rádi jasně a otevřeně prezentují svůj názor, který může být konfrontační, ale pomůže k jejich zviditelnění, a používají to jako prostředek být slyšet a vidět. Mám zkušenost, že ženy se vyjadřují většinou k tomu, k čemu se chtějí vyjádřit, nebo když mají co říci. Schůzky jsou mnohdy v převaze žen konstruktivnější.
Na druhou stranu, mám pocit, že muži jsou sebevědomější a lépe dokážou pojmenovat, co chtějí změnit, například říci si o kariérní postup či navýšení mzdy. Mnohdy tak vybojují platový nárůst pro všechny členy týmu, pokud vedoucí zachová genderovou rovnost.
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Záleží na úhlu pohledu. Ve srovnání se zahraničím, respektive západní Evropou, Amerikou, Austrálií, u nás nedosahuje věda srovnatelného finančního ohodnocení v poměru s životními náklady.
Na druhou stranu se domnívám, že finanční podmínky vědce se za poslední dvě desetiletí zlepšily. Nicméně, neznamená to, že toto platí celoplošně, situace se velmi pravděpodobně liší dle oboru, pracoviště a úspěšnosti v získání podpory z veřejných zdrojů.
Celkově se domnívám, že věda je v České republice podhodnocena. Pokud si na pomyslné váhy položíme investici času a energie vynaloženou na vzdělání oproti jejich finanční návratnosti, tak tyto položky z mého pohledu nejsou vyvážené.
Jako klíčové vnímám, že současné platební nastavení nezohledňuje do celkových příjmů roky studia a každodenní vzdělávání, které je pro práci vědce zásadní.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Moje dcera a syn jsou to nejcennější, co v životě mám, vždy jsem děti chtěla a nestála jsem před volbou věda, nebo děti. Svoje studentky podporuji v plánech založit rodinu ještě během studia.
Není důvod reprodukci odkládat, neboť z toho plynou možné problémy, které vedou k poruchám plodnosti. Ano, je náročné skloubit rodinu a vědeckou kariéru, ale je to uskutečnitelné.
Za mě záleží na vnitřní motivaci, každý večer pracuji a doháním čas, který věnuji dětem odpoledne, je to pro mě takto vyvážené.
Děti respektují moji práci a věřím, že jim tímto dávám pozitivní příklad do jejich osobního života o tom, že kariéra a rodina není volba buď jedno, nebo druhé, ale že je možné obojí.
Samozřejmě je pro mě důležitá pomoc rodiny, mojí maminky a přítele, to pozitivně ovlivňuje čas, který mohu věnovat bádání.
—
Posloucháte při práci hudbu a jakou?
Pří práci hudbu neposlouchám, ideální je pro mě ticho, které mi dovoluje plné soustředění. Jsem sice schopná pracovat za jakýchkoli podmínek, ale okolní aktivní šum a diskuse kolegů mě ruší a soustředění na práci mě stojí mnohem více energie.
Nejsem člověk pro „open space“, jsem nejefektivnější, když mám svůj klidný prostor. Moje kancelář, kde nejsem ničím a nikým rušena (když si na dveře nalepím cedulku nerušit), je pro mě ideální prostředí k efektivní práci.
Hudbu však miluji a je pro mě nesmírně důležitá. Mým koníčkem je standardní tanec, ke kterému hudba neodmyslitelně patří.
Při tanci dokážu „vypnout“ a úplně zapomenout na vše kolem. Taneční tréninky jsou pro mě stoprocentní aktivní relaxací těla a duše.
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Nechtěla bych být nikým jiným, jsem spokojená, kým jsem, a že jsem mohla naplnit svoje vnitřní poslání a pracovat na poli vědy. Současně kombinace s akademickým prostředím je pro mě naplňující a jsem vděčná, že mám možnost skloubit vědecké bádání s vedením studentů.
