Zabývá se vznikem a evolucí života, konkrétně bílkovinami. Zkoumá, jak bílkoviny fungovaly v počátcích života, jak by vypadaly, kdyby do genetického kódu byly vybrány jiné aminokyseliny a s jakou pravděpodobností by například život na jiné planetě směřoval k podobnému výběru.
K vědě se dostala přes otázky, na které si jako malá neuměla odpovědět. „Hodně mě trápila spousta otázek a špatně jsem spala. Například jak jsme se tady (jako život) vzali a existují-li opravdoví mimozemšťané. To mě trochu i děsilo,“ říká s tím, že dnes se jí spí už mnohem lépe.
Dotazník Kláry Hlouchové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
Zabývám se vznikem a evolucí života, konkrétně bílkovinami, které mu z toho molekulárního hlediska dominují. Život na Zemi v obrovské škále podob obydlel v podstatě každé zákoutí.
Moc o tom běžně nepřemýšlíme, ale je mimořádně fascinující, že jeho molekulární podstata je zcela neměnná – všechny naše bílkoviny jsou tvořeny ze stejných ingrediencí, ze stejných dvaceti aminokyselin. My zkoumáme, proč tomu tak je a proč právě těchto a právě dvacet ingrediencí.
Zkoumáme, jak bílkoviny fungovaly v počátcích života (kdy těch aminokyselin bylo v genetickém kódu méně), jak by vypadaly, kdyby do genetického kódu byly vybrány jiné aminokyseliny, a s jakou pravděpodobností by například život na jiné planetě směřoval k podobnému výběru.
To vše také do jisté míry souvisí s možnostmi designu syntetických buněk. Ne nadarmo se prezentujeme pod názvem Skupina syntetické biologie.
—
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší je na vědě to dobrodružství. Každý den můžeme objevit něco úplně nového anebo se do něčeho pořádně zamotat. Líbí se mi ta nepředvídatelnost, tvořivost a flexibilita.
Nejhorší je pro mě administrativní zátěž, která přichází s vedením vědeckého týmu.
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Řekla bych, že stereotyp chytrého, lehce asociálního podivína se s novými generacemi vědců začíná rychle rozpouštět.
Do vědy teď přichází strašně široké spektrum lidí, s různými motivacemi a povahami. Pro mě je inspirující se mezi nimi pohybovat.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Když jsem byla malá, tak mě hodně trápila spousta otázek a špatně jsem spala. Například jak jsme se tady (jako život) vzali a existují-li opravdoví mimozemšťané. To mě trochu i děsilo.
Přišlo mi dobré, že věda může hledat způsoby nové léčby nemocí a tak podobně, ale mě asi táhla nejvíce potřeba řešit ty otázky, které mi nedaly spát. Teď už spím mnohem lépe.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Z těch odbornějších mě v poslední době oslovila například Transformer (The Deep Chemistry of Life and Death) od Nicka Lanea. Jinak mě baví detektivky a sci-fi a zrovna mě nadchla kniha Project Hail Mary od Andy Weira.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
No, mám dojem, že věda se dá obecně dělat mnoha způsoby, a nevím jistě, jestli jsou vyloženě nějaké genderové rozdíly.
Jeden můj bývalý student si myslí, že ženy lépe naslouchají, soustředí se na dílčí problémy a nemají tak velkou potřebu přednášet okolí své teorie – já jsem to zatím nepozorovala, ale možná na tom něco pravdy bude.
Někdy mám dojem, že muži častěji na té vědě (nebo obecně na práci) visí, zatímco ženy to mají více vyvažované rodinou. Třeba když se ve vědě zrovna moc nedaří, tak večer to možná snadněji pustím z hlavy, protože mě pohltí úplně jiné věci. .
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
V té akademické vědě je to stále trochu náročné. Uživit se tím samozřejmě dá, když člověk nemá příliš vysoké nároky.
Obecně se podmínky myslím docela liší a záleží, jestli je vědec odkázaný zcela na institucionální finance anebo se mu podaří sehnat pěkné granty a z těch být také placen.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Mám dojem, že to je dost individuální, podle konkrétního zázemí a možností. V mém případě (nemáme nikoho na výpomoc, u dětí s manželem různě rotujeme a improvizujeme) mi to v podstatě vymazalo ze života prokrastinaci a vneslo nějaký řád a v tom vidím obrovský benefit.
Samozřejmě na práci je mnohem méně soustředěného času a pracuji tedy fragmentovaně, často v pozdních hodinách, při procházkách, v dopravních prostředcích, na dovolené… prostě jak to jen jde.
Dovolená se často prolne s nějakou konferencí. Někdy si spíš říkám, jak to asi ovlivňuje děti, a často doufám, že mi to odpustí a že jim to přinese do života třeba i nějaké výhody.
—
Posloucháte při práci hudbu a jakou?
Od té doby, co aktivně nepracuji v laborce, tak už hudbu při práci neposlouchám. Buď s někým debatuji, anebo si naopak velmi vážím ticha.
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Zřejmě bych pracovala v knihkupectví nebo ve správě lesa anebo možná v diplomatických službách.
