Zkoumá a vyvíjí nové typy ocelí, jako první v Česku začlenila umělou inteligenci pro klasifikaci mikrostruktury ocelí. Téměř sedm let strávila v Japonsku ve firmě, která je pátým největší producentem oceli na světě.
Nyní působí v Ústavu přístrojové techniky AV ČR, kde se zabývá především klasifikací struktury pokročilých ocelí s využitím umělé inteligence. Jak tahle rodačka z Třince s úsměvem říká, kdyby nebyla vědkyní, možná by pracovala v ocelárnách a věnovala se třeba výrobě oceli.
Dotazník Šárky Mikmekové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
Zabývám se klasifikací struktury pokročilých ocelí s využitím umělé inteligence. Moderní oceli vykazují excelentní mechanické vlastnosti, což je dáno jejich vysoce sofistikovanou vnitřní strukturou. Jejich struktura je typicky tvořena celou řadou složek, kterým říkáme fáze.
Pro přesné pochopení vzájemného vztahu mezi strukturou a výslednými vlastnosti, což je podmínkou pro další vývoj ocelí s ještě více pokročilými vlastnostmi, musíme všechny fáze správně identifikovat a poskytnout informaci o jejich velikosti, tvaru a rozložení v matrici.
To je u moderních ocelí extrémně složité. Důvodem je velké množství různých fází, z nichž některé mají velikost v jednotkách nanometrů, a vysoce nehomogenní struktura.
Momentálně neexistuje žádná technika umožňující klasifikaci všech fází v moderních ocelích, která by byla schopna poskytnout statisticky relevantní informaci o jednotlivých fázích. To představuje bariéru pro vývoj další generace ocelí.
Cílem mé práce je vývoj nové charakterizační techniky, která umožní získat přesné informace o struktuře moderních ocelí. To zahrnuje vývoj nových metalografických technik, nový přístup k zobrazování struktury za pomoci korelativní mikroskopie a zapojení umělé inteligence pro vyhodnocení obrazu.
—
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Na vědě je nejlepší možnost realizovat své nápady a vize. Nejhorší? Asi když se dlouho nedaří a člověk se na něčem zasekne.
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Vědec je podivín ve flanelce a manšestrácích bloumající po laboratoři. Já nosím šaty, podpatky, navíc mám nalakované nehty a make-up.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Poskytuje mi svobodu a dělat to, co mě naplňuje a fakt baví.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Nejoblíbenější knihu nemám. Ale moc se mi líbila pentalogie Fyzika od Halliday-Resnick-Walker (nakladatelství VUTium), kde jsou všechny oblasti fyziky přesně a hlavně atraktivně zpracované. To musí bavit i člověka, co nemá rád fyziku.
Ještě se mi moc líbí encyklopedie „kniha vědy“, kterou ráda předčítám své rok a půl staré dceři.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Nemyslím si. Já to rozhodně nepozoruji. Možná je to tím, že pracuji v oblasti technických věd. V humanitních oblastech to může být jinak.
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Dá, ale musíte si umět sehnat dobré granty.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Záleží na tom, jak to ta žena pojme. Já mám rok a půl starou dceru, která od jednoho roku navštěvuje jesle. Navíc mám vynikající chůvu. S tímto se dá velmi dobře fungovat a pracovat s poměrně malými omezeními dál. Bez jeslí a chůvy si to vůbec nedokážu představit.
—
Posloucháte při práci hudbu? A jakou?
Ne, při práci mám ráda klid.
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Pocházím z Třince, tak bych asi pracovala v ocelárnách. Kdybych nebyla vědkyní, tak bych se věnovala něčemu praktickému, jako například technologii výroby oceli nebo něčemu hodně podobnému.
