Zkoumá psychologii meziskupinových vztahů. Studuje předsudky lidí, kontakty mezi různorodými skupinami lidí, i to, jak vznikají stereotypy. Obecně se zabývá tím, jak lze zlepšovat vztahy mezi lidmi, kteří patří k různým společenským skupinám.
Zabývá se například tím, jak obrousit hrany nepřátelských vztahů mezi imigranty a přijímající populací, zvrátit negativní postoje většinové společnosti k Romům nebo snížit trvající napětí mezi bývalými nepřáteli v postkonfliktních společnostech.
Dotazník Sylvie Graf
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
Těžištěm mého odborného zájmu je výzkum v rámci tzakzvané psychologie meziskupinových vztahů. Ta se zaměřuje na to, co se s lidmi děje, pokud se vnímají jako příslušnice a příslušníci různých skupin nebo kategorií, například národnosti, etnicity, určité sexuální orientace a tak podobně.
Naše myšlení a chování se totiž může lišit, pokud jednáme sami za sebe, nebo pokud se vnímáme jako příslušnice větších celků s určitými vlastnostmi a postoji.
Obecně se zabývám tím, jak lze zlepšovat vztahy mezi lidmi náležícími k různým společenským skupinám. Jak například obrousit hrany nepřátelských vztahů mezi imigranty a přijímající populací, zvrátit negativní postoje většinové společnosti k Romům nebo snížit trvající napětí mezi bývalými nepřáteli v postkonfliktních společnostech (například v Bosně a Hercegovině nebo Kosovu).
Jako klíčový se v těchto různých kontextech ukazuje kontakt mezi lidmi z různých skupin. V rámci Brněnské laboratoře meziskupinových procesů mimo jiné zkoumáme, jak různé formy kontaktu – včetně informací, které o jiných skupinách obdržíme prostřednictvím masmédií (například z TV, rádia, novin, internetu) – ovlivňují postoje a chování mezi lidmi z různých skupin.
Naše projekty ale tento vymezený tematický rámec překračují, jak se čtenářky a čtenáři mohou přesvědčit na našich webových stránkách.
Z výzkumných metod používáme nejčastěji dotazníková šetření, ideálně u stejných osob opakovaně (takzvaný longitudiální výzkum), a experimenty, které poskytují kvalitativně nejlepší důkazy o příčinných vztazích mezi proměnnými (tedy vztah příčina–důsledek).
—
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší je skutečnost, že si svoji práci můžete často řídit sama. To je na vědě také to nejhorší.
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Záleží na tom, o které zemi mluvíme. V zemích západní Evropy nebo v Austrálii, ve kterých jsem měla pracovní zkušenosti, jsou vědkyně považovány za extrémně pracovité a vysoce specializované odbornice.
V České republice už jsem zažila i nepřátelskou atmosféru vůči vědcům a vědkyním záměrně vyvolanou snahou o zrušení Akademie věd jako výzkumné instituce.
Tehdy mi můj kadeřník řekl, že i on by rád pil kávu na Akademii věd. V očích české veřejnosti byly tehdy vědkyně a vědci díky denunciační kampani vnímáni jako lidé, kteří se v práci „nepředřou“.
Jsem velmi ráda, že se tento obraz vědkyní a vědců v české společnosti mění, a to i díky výborné popularizační práci Akademie věd České republiky, která výzkumná zjištění srozumitelnou a atraktivní formou zprostředkovává české veřejnosti.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Po magisterském studiu jsem dostala nabídku pokračovat v tématu své diplomové práce o vztazích mezi lidmi ve střední Evropě od své tehdejší školitelky, doc. Martiny Hřebíčkové, v rámci navazujícího doktorského studia.
Výzkumných otázek ale neubývalo, spíš naopak, a já jsem vděčná, že můžu pokračovat v hledání odpovědí na ně.
Řekla bych proto, že jsem si nevybrala vědeckou dráhu, ale spíš pokračovala v práci, která je pro mě dodnes nesmírně zajímavá a smysluplná.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
„O povaze předsudků“ od Gordona Allporta, která je i 70 let po svém vydání zdrojem inspirace, a „Discovering statistics using SPSS“ od Andyho Fielda, která dokazuje, že statistika může být zábavou i pro sociální vědce a vědkyně.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Mohla bych zde citovat některé výzkumy, které dokládají, že rozdíly ve vědecké práci mužů a žen „objektivně“ existují. Například v tom, že muži ve srovnání s ženami výrazně více citují svoje minulé výzkumy, což zvyšuje jejich viditelnost v oboru (King et al., 2017).
Tyto praktiky můžeme od mužů kopírovat. Kdy se však mezi vědeckou prací žen a mužů pomyslné nůžky nadobro rozevřou, je moment, kdy do hry vstoupí děti.
Možnosti skloubit vědeckou práci s péčí o malé děti jsou v systému, jaký existuje v České republice, podle mého názoru téměř nemožné.
Nejen vědkyně, ale i vědci, kteří pečují o své děti nebo jiné rodinné příslušníky, budou v nepřítomnosti infrastruktury umožňující rozdělení péče vždy pokulhávat za kolegy (příp. kolegyněmi), kteří se mohou vědecké práci plně věnovat. Citace: King, M. M., Bergstrom, C. T., Correll, S. J., Jacquet, J., & West, J. D. (2017). Men set their own cites high: Gender and self-citation across fields and over time. Socius, 3, 2378023117738903.
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Pokud mohu srovnávat platové podmínky v rámci České republiky a v zahraničí, kde jsem pracovala, jsou rozdíly nebetyčné. A tím samozřejmě nemyslím absolutní výši ohodnocení, ale srovnání ohodnocení vědecké práce s ohodnocením jiných profesí a s průměrným platem v dané zemi.
Vědu jako takovou ale nelze paušalizovat. Různé vědní obory poskytují různé finanční ohodnocení. Obecně si dovolím vyslovit domněnku, že vědu pro peníze nikdo z nás nedělá.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Naprosto klíčově, především pokud nemají možnost se o péči o děti rozdělit s dalšími lidmi. Den bude mít vždy 24 hodin a navzdory populárním přesvědčením o tom, jak dobré jsou ženy ve zvládání několika úkolů najednou, i ony se potřebují vyspat a vydechnout si.
Případná bagatelizace zátěže žen nebo obecně lidí, kteří pečují o děti, může vést k velmi nebezpečným důsledkům pro jednotlivce, jejich rodiny i celou společnost.
Výzkumy o (ne)návratu žen z takzvané „mateřské dovolené“ zpět do zaměstnání toto dobře ilustrují (např. Bičáková & Kalíšková, 2019; Wall & Escobedo, 2012). Citace: Bičáková, A., & Kalíšková, K. (2019). (Un) intended effects of parental leave policies: Evidence from the Czech Republic. Labour Economics, 61, 101747.
Wall, K., & Escobedo, A. (2012). Parental leave policies, gender equity and family well-being in Europe: A comparative perspective. In Family well-being: European perspectives (pp. 103-129). Dordrecht: Springer Netherlands.
—
Posloucháte při práci hudbu a jakou?
Během práce se snažím se naprosto soustředit, což vylučuje jiné souběžné činnosti. I když jsem dřív hudbu hodně poslouchala ve svém volném čase, od doby, kdy mám děti, dávám přednost tichu i mimo práci.
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Žádný plán B jsem si nepřipravila. Neplánovala jsem být ani vědkyní. Prostě dělám věci, které mě baví a dávají mi smysl.
