Studuje, jak světlo interaguje se strukturami, které jsou hodně malé, menší než vlnová délka světla. Zároveň se svou skupinou vyvíjí a vylepšuje současné mikroskopy tak, aby zobrazovaly v ještě větším detailu; vyvíjí výpočetní metody, které vedou k lepšímu rozlišení a přenositelnosti dat v mikroskopii.
V Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského vede vlastní výzkumnou skupinu. Před několika lety založila spolu s dalšími dvěma vědkyněmi iniciativu Czexpats in Science, která propojuje české vědce v zahraničí.
Rozhovor s Vladimírou Petrákovou o zkoumání zlata a diamantů, špičkové vědě se čtyřmi dětmi i iniciativě Czexpats in Science si můžete přečíst ZDE.
Dotazník Šárky Mikmekové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila vaši práci?
Studujeme, jak světlo interaguje se strukturami, které jsou hodně malé, menší než vlnová délka světla. Zároveň vyvíjíme a vylepšujeme nástroje a metody, které umožňují pozorovat a popisovat tuto interakci s dostatečnou přesností.
—
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší je, že pracujete se skvělými, moc chytrými a schopnými lidmi, obvykle z různých koutů světa. Navíc máme všichni společný cíl – posouvat lidské poznání.
Nejhorší je velká nejistota spojená s tlakem na výkon, výstupy a nutnost prosadit se ve světové konkurenci.
—
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě? Nebo ve vnímání vědců veřejností?
Myslíte roztržitého staršího pána v plášti nebo krásnou mladou ženu, co se dívá proti světlu na barevnou tekutinu?
Ale když to vezmu vážně, tak myslím, že je věda velmi dobře vnímaná a naše zaměstnání má velkou společenskou prestiž.
—
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Náhodou. Byla to práce, kterou jsem mohla snadno kombinovat s péčí o dceru a pak mě začala bavit a šla mi.
—
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Tady jsem se musela docela zamyslet. Knížka jsou asi Feynmanovy přednášky z fyziky. Je to moc hezky napsané a nevyžaduje moc předchozích znalostí.
Vzorec bych asi vybrala Abbeho difrakční limit. Popisuje možné rozlišení (míru detailu), které je možné dosáhnout s pomocí světla. Právě tento difrakční limit se v naší práci snažíme obejít.
—
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Doufám, že nejsou žádné!
—
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Vědou se dá uživit, ale myslím, že naše platy tady v Česku nejsou úměrné náročnosti práce a nasazení, které musíme práci dávat.
Očekává se od nás věda srovnatelná se zahraničím, ale za zlomek peněz. Je pak také těžší nalákat do týmu skvělé lidi ze zahraničí a v konkurenci o nejlepší talenty tak taháme za kratší konec.
—
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Ovlivňují ji hodně. Pro řadu žen-vědkyň znamená mít děti muset udělat volbu mezi rodinou a vědou nebo vysokými ambicemi. Ale je to podle mě dané hodně nastavením společnosti nebo nepřipraveností systému a lidí v něm.
Reálný charakter práce (alespoň v některých oborech) z mé zkušenosti umožňuje kombinování mateřství a vědy docela dobře.
—
Posloucháte při práci hudbu a jakou?
Neposlouchám, hudba mi ubírá na soustředění.
—
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Aktivistkou. To jsem ale v podstatě i jako vědkyně. Snažím se měnit systém tak, abychom mohli i v Česku co nejlépe využít talentu žen-vědkyň a více se otevřeli světu.
