Zabývá se nádorovou imunologií a imunologií nádorových onemocnění. V českém prostředí je spíše výjimkou v tom, že působí na 2. LF UK, kde se věnuje výuce imunologie, a současně vede výzkumnou skupinu v biotechnologické firmě Sotio.
Cílem jejího výzkumu jak v Sotiu, tak na univerzitě je pochopit, jak dochází k aktivaci protinádorové imunitní odpovědi v těle konkrétního pacienta. Výsledky výzkumu se využívají ve vývoji nových léčiv v oblasti imunoonkologie.
Je držitelkou dvou mezinárodních patentů a řady ocenění včetně Ceny Neuron za medicín, ocenění Česká hlava či ceny L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě.
Dotazník Jitky Palich Fučíkové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Ve své práci se věnuji nádorové imunologii. Nádor představuje velice komplexní a dynamicky se vyvíjející strukturu. Přítomnost imunitního systému v nádorové tkáni je naprosto zásadní pro výslednou prognózu pacienta. Nicméně zastoupení komponent imunity v nádoru je velice heterogenní mezi jednotlivými nádorovými onemocněními, ale také mezi pacienty se stejnou diagnózou.
Z tohoto důvodu je zásadní lépe porozumět složení nádorového mikroprostředí, definovat takzvaný genetický a imunitní profil nádoru konkrétního pacienta ve vztahu k jeho léčbě.
K tomuto účelu využíváme pokročilé technologie digitální patologie a metody molekulární analýzy pro vlastní detailní charakteristiku nádorových tkání pacientů.
Souhrnně, cílem našeho výzkumu v Sotiu i na univerzitě je pochopit, jak dochází k aktivaci protinádorové imunitní odpovědi v těle konkrétního pacienta. Výsledky tohoto výzkumu také aplikujeme ve vývoji nových léčiv v oblasti imunoonkologie.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Vědecká práce je rozmanitá, kreativní a napínavá. Moc mě baví si klást nové vědecké otázky, na které si pomocí našeho výzkumu můžeme odpovídat.
Baví mě interpretovat a kriticky diskutovat výsledky a vyprávět vědecký příběh o našem pozorování. Baví mě konfrontovat se s novými metodami a technologiemi, jež zavádíme do našeho výzkumu, které nám umožňují zlepšovat naše poznání.
Co je nejhorší? Věda vyžaduje čas a trpělivost.
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Působím na 2. LF UK, kde se věnuji výuce imunologie, a současně vedu výzkumnou skupinu v biotechnologické firmě Sotio. Podobně jako někteří kolegové v zahraničních institutech působím na rozhraní akademické sféry a soukromého sektoru. Zde v Česku je tento model spíše výjimkou, což je veliká škoda.
Obecně se domnívám, že možnost propojení financí ze státního a soukromého sektoru může dramaticky pomoci kvalitě české vědy, jak v samotné vědecké práci, tak v možnosti lákat do vědy mladé a perspektivní vědce také ze zahraničních institutů.
Co by pomohlo lepšímu rozvoji vědy v Česku? Jak si podle vás stojíme v mezinárodním srovnání?
Jednak, jak jsem již zmínila, propojení financování vědy ze státních a soukromých zdrojů. V zahraničí je velice běžné, že výzkumný projekt, profesorskou pozici či stipendium studenta podporuje soukromý investor. Této formě financování je potřeba umět českou vědu otevřít.
Vědu se v Česku současně musíme naučit lépe komunikovat. A to zejména široké veřejnosti, je to jeden z klíčových nástrojů, které nám pomohou získávat na naši stranu talenty. Tedy ty, kdo se rozhodnou pro kariéru ve vědě. Současně je to způsob, jak zviditelnit kvalitu české vědy a zdůvodnit nutnost financovat tuto oblast.
Po příkladu některých institutů je nutné umět rozlišovat mezi dobrou a špatnou vědou. Systematická podpora kvalitní vědy a dobrých výzkumných týmů může ve výsledku pomáhat alokovat i menší množství financí správným směrem.
A musíme přestat hovořit o české vědě a otevřít naše výzkumné skupiny zahraničním talentům. Věda a výzkumné týmy by měly být mezinárodní. Je potřeba podporovat vědecké stáže a zahraniční pobyty. Tyto způsoby spolupráce a vytváření pracovních sítí zásadním způsobem ovlivňují kvalitu vědecké práce.
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě nebo ve vnímání vědců veřejností?
Obecná představa, že vymyslet nový lék a zachránit lidstvo by nemělo trvat více než pár měsíců.
Co vám věda dává v každodenním životě? Jak se do něj promítá?
Věda mě naučila hodně trpělivosti a pokoře. Věda mi pomohla pochopit, že každý má své vlastní tempo a velice individuální přístup k řešení vědeckých otázek, že je potřeba tento přístup respektovat a učit se od ostatních. Věda mě také naučila, že kvalitní kritika je naprosto zásadní pro další rozvoj.
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Velice pozitivně. Narození dětí mi zásadně pomohlo efektivně nakládat s časem a zlepšilo moje vědecké výstupy.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Přiznám se, že odborné knihy moc nečtu. Zdrojem informací jsou pro mě zejména vědecké články, to je rychlý přístup k aktuální vědecké literatuře.
Oblíbených knih mám více, opakovaně se vracím k několika knihám: Kon-Tiki od Thora Heyerdahla, Sedm let v Tibetu od Heinricha Harrera a knihy Jane Goodall.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Při psaní potřebuji ticho a absolutní soustředění. Při analýze vzorků poslouchám Coldplay, REM, Davida Gilmoura, Genesis... Doma poslouchám hlavně děti, jak křičí, občas zpívají nebo hrají na klavír.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Vystudovala jsem farmaceutickou fakultu a v rámci programu Erasmus jsem měla možnost vypracovat diplomovou práci v Paříži. Zde jsem se věnovala nádorové imunologii a využití imunitního systému v léčbě hematologických nádorových onemocnění.
Opravdu shodou šťastných náhod jsem objevila nádorovou imunologii a ta mě naprosto pohltila. Možnost využívat imunitní systém v léčbě onkologických onemocnění, translační výzkum a zejména možnost experimentálně modelovat tyto systémy v laboratoři mě naprosto uchvátily.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Myslím, že je vše, jak má být… Ale kdyby nebyla věda, tak bych chtěla být lékařka.
