Zkoumá, jakým způsobem si děti v prvních letech života osvojují mateřský jazyk. Sleduje, v kolikátém měsíci kojenci dokážou rozlišit jednotlivé hlásky rodného jazyka, kdy se učí nová slova a gramatické struktury. Zaměřuje se především na bilingvní děti, u kterých jde o poměrně neprobádanou oblast.
Ve své výzkumné skupině LemonLab využívá neurozobrazovací metody (jako je EEG), které pomáhají pochopit, jak se řeč zpracovává ve vyvíjejícím se dětském mozku. Na projektu spolupracuje s prestižními zahraničními univerzitami, nedávno získala grant GAČR Junior Star.
Dotazník Nikoly Paillereau
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Zkoumám, jakým způsobem si děti v prvních letech života osvojují mateřský jazyk. Konkrétně sleduji, v jakém měsíci kojenci dokážou rozlišit jednotlivé hlásky rodného jazyka, kdy se učí nová slova a gramatické struktury.
Zatímco u dětí, jejichž rodiče mluví jedním jazykem, je tato oblast relativně dobře popsána, u dětí bilingvních jde stále o poměrně neprobádanou sféru. Bilingvismus je aktuálně velké téma; odhaduje se, že bilingvních jedinců je ve světě více než monolingvních a s narůstající migrací bilingvních dětí neustále přibývá.
Náš výzkum pomůže k identifikaci dětí s jazykovou poruchou, které tak budou moci získat odbornou lékařskou pomoc mnohem dříve než dosud. Ve výsledku pozitivně ovlivníme zdárný jazykový vývoj dětí, které by jinak hůře prospívaly.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Pokud jste zapáleným vědcem či vědkyní a zajímáte se s nadšením o výzkumná témata projektů, na kterých pracujete, tak je na vědě naprosto úžasné, že práce je zároveň vaším koníčkem. Nadšený vědec chodí do práce s radostí a je zvědavý, co nového mu každý den přinese.
Nejsmutnější na české vědě je, že ne všechny ústavy si mohou dovolit mít pro své zaměstnance projektové manažery. Pokud jste tedy úspěšným vědcem či vědkyní a podaří se vám vyhrát dotaci na vlastní experimentální výzkum v laboratoři, vědu děláte (alespoň v první fázi, kdy se projekt rozjíždí) jen tak deset až dvacet procent času. Zbytek času jste účetním, HR, manažerem, stavitelem, examinátorem, programátorem a sekretářkou.
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Zde zřejmě záleží, pro který ústav pracujete. Jsou ústavy bohatší, jež mají nastavené zajímavé platové ohodnocení, například za každý publikovaný článek, a jsou ústavy chudší, kde je mzda dána tabulkovým platem a nějakým menším osobním příplatkem.
Co by pomohlo lepšímu rozvoji vědy v Česku? Jak si podle vás stojíme v mezinárodním srovnání?
K lepšímu rozvoji by pomohlo navýšení výše zmiňovaných mezd, což by vedlo k posílení pocitu zabezpečení a klidu. Dále by pomohlo mít v ústavech k dispozici například statistiky a inženýry, kteří vám kvalitně zanalyzují sesbíraná data a pomůžou s naprogramováním experimentů.
Tak to třeba chodí na francouzských univerzitách, kde jsem působila. V chudších ústavech v České republice si musíte vše dělat sami nebo požádat kolegu.
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě nebo ve vnímání vědců veřejností?
Možná už tomu tak není, ale dříve jsme si asi představovali vědce jako nudného šedivého pána s pláštěm, který celý den pobíhá po laboratoři nebo sedí u mikroskopu.
Jelikož v mém projektu potřebujeme do laboratoře nalákat velký počet rodin s malými miminky, musíme proti tomuto stereotypu bojovat a naopak ukázat rodičům, že jsme dynamický výzkumný tým, kterého se miminko určitě nebude bát, ba naopak, bude k nám docházet s radostí a těšit se, až si s ním zase pohrajeme.
Co vám věda dává v každodenním životě? Jak se do něj promítá?
Věda je naprostou součástí mého každodenního života. Ve volném čase už dvacet let čtu převážně odbornou literaturu, jež mě zabaví a u které si dokážu odpočinout. Ideální letní dovolená vědce probíhá tak, že se věnuje psaní článků, k čemuž se přes rok nedostane.
O víkendech typicky čteme práce našich studentů a doděláváme věci, u nichž potřebujeme klid. Přes týden v kanceláři vyřizujeme více provozní věci.
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
V Česku se na matku, která se vrací „předčasně“ do práce, protože tři roky na mateřské být nechce a cítí potřebu vrátit se do společnosti, nenahlíží vždy s pochopením. V zahraničí je to jinak.
Například ve Francii se matky vracejí do práce, když jsou miminku čtyři měsíce, a jejich pracovní doba je stejně dlouhá jako pracovní doba otců. Oba rodiče tam o dítě většinou pečují rovným dílem. Opět se však tyto mezikulturní rozdíly netýkají pouze vědeckých zaměstnanců, ale jakékoli profese.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Kniha, ke které se často vracím, se jmenuje Jak to vidím já a jedná se o osobní pohled spisovatelky dr. Temple Grandinové na autismus a Aspergerův syndrom.
Je to pro mě velmi inspirativní příběh ženy, jež měla silnou poruchu autistického spektra, a díky důslednému přístupu své matky byla v životě velmi úspěšná. Podařilo se jí překonat sebe samu a stala se známou etoložkou a spisovatelkou. Tento příběh je pro mě velmi povzbuzující i z osobních důvodů.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Hudba je nedílnou součástí mého života. Hudbu poslouchám doma, v autě, ale i v práci, když tam nikdo není. Dokážu při ní číst, ale také vymýšlet nové výzkumné projekty. Poslední projekt, na který jsem získala prestižní grant, jsem psala dva měsíce v kuse od rána do noci a poslouchala při tom hudbu různých žánrů.
Nejraději poslouchám hudbu, již přehrávala moje matka na gramofonu, když jsem byla malá. Jedná se o Bruce Springsteena, Boba Dylana, Boba Marleyho, Santanu, Bobbyho McFerrina, ale ráda poslouchám například i Daft Punk.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Vždycky jsem chtěla pochopit podstatu, jak věci fungují, a věda dokáže tuto podstatu odhalit nejlépe. K samotné vědecké dráze jsem se dostala, když mě v pátém ročníku na pařížské Sorbonně moje vedoucí diplomové práce povzbudila, ať zkusím konkurz na doktorandské stipendium od francouzské vlády, které každoročně získávali tři nejlepší studenti.
Ten konkurz jsem vyhrála, a tak jsem zahájila kariéru výzkumnice. To, že jsem se vydala touto cestou, je tedy souhra mých zálib, pracovitosti, ale také náhod, jak už to v životě bývá.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Je spousta profesí, jež bych chtěla vykonávat, ale i několik, které bych zároveň, myslím, byla schopná vykonávat. Kdyby mi nebylo dopřáno dostat se k vědecké dráze, tak bych byla ráda například klinickou logopedkou či psycholožkou, pečovatelkou v domě seniorů, nebo úplně z jiného soudku manažerkou v nadnárodní korporaci či podnikatelkou (nápadů na podnikání mám také hodně).
