biologie
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Zajímá ji trojrozměrná struktura biologických molekul, zkoumá proteiny a nukleové kyseliny až na úroveň jednotlivých atomů, aby se podařilo pochopit, jak přesně fungují při různých biologických dějích. Jde o důležitý základ například pro vývoj léků.
Daří se jí kombinovat vědu s manažerskou prací. Několik let vede vlastní výzkumnou skupinu strukturní biologie na ÚOCHB, kde zároveň působí jako zástupkyně ředitele.
Dotazník Pavlíny Maloy Řezáčové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Jsem strukturní bioložka. Zajímá mě trojrozměrná struktura biologických molekul (makromolekul, biologických polymerů). Proteiny a nukleové kyseliny se snažíme vidět až na úroveň jednotlivých atomů, tak jako inženýr rozebírá stroj na jednotlivé součástky a šroubečky, aby pochopil, jak funguje.
Podobně i my pak pochopíme, jak proteiny či nukleové kyseliny fungují v biologických dějích a jak se dá jejich funkce ovlivnit nebo kontrolovat, což je důležité například při vývoji léků na lidské nemoci.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší je každodenní možnost objevit něco nového. Nejhorší pro mě, jako vedoucí vědeckého týmu, je zodpovědnost za to, když se to nepovede. Obava z toho, že se mi nepovede sestavit správný tým odborníků, domluvit spolupráce, sehnat financování, správně odprezentovat či odpublikovat… to mně často nedá spát.
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Uživit se vědou zvládne člověk, který do kvality života nepočítá jen peníze, ale i zadostiučinění, spokojenost, svobodu a smysl v tom, co dělá. Pozice ve vědě jsou ale nejisté, protože většinou závisejí na projektovém financování a granty jsou časově omezené, často jen na několik let, a zda je získáte, je nejisté. Vědci nemají smlouvy na neurčito.
Co by pomohlo lepšímu rozvoji vědy v Česku? Jak si podle vás stojíme v mezinárodním srovnání?
Vyšší a strategické financování vědy a vysokých škol, v tom zaostáváme. Posílení grantových výzev, které se opakují, je v nich kontinuita a mají je v rukou organizace s dobře nastaveným a transparentním systémem hodnocení.
Dále pak moderní studijní obory na vysokých školách, které připravují vědce s multidisciplinárním vzděláním a přehledem v různých oblastech přírodních věd.
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě nebo ve vnímání vědců veřejností?
Nevím.
Co vám věda dává v každodenním životě? Jak se do něj promítá?
Věda mi dává smysl, svobodu, nové podněty, dynamické pracovní prostředí, možnost přednášet o výsledcích, učit studenty. Je stálou a každodenní součástí mého života, vědkyní jsem i doma.
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Rozdíl ve vědě mezi muži a ženami je v dynamice jejich kariéry a kdy dosahují nejlepších výsledků. Ženy často nemají tak přímočarou kariéru jako muži, mateřství je na začátku může zpomalit, například jednoduše tím, že během těhotenství a kojení nemůžou pracovat v laboratoři.
Tak se na vrchol kariéry dostanou později než muži. Je nutné si to uvědomit a přihlédnout k tomu při hodnocení žadatelek o pozice či granty.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Nemám oblíbené odborné knihy, spíše čtu vědecké články. Oblíbenou molekulou je pro mě DNA, mám ráda elegantní strukturu DNA, dvoušroubovici, díky níž je uchována genetická informace tak, že se dá replikovat i přepisovat. Dvoušroubovice DNA se mi líbí ještě více, když je na ni navázaný protein, protože to dokumentuje souhru dvou pro život klíčových biologických makromolekul.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Hudbu neposlouchám, ale někdy si zpívám.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Od dětství jsem milovala biologii. Ovlivnil mě můj tatínek, který přinesl domů snad každé zvíře, které našel. A měli jsme štěstí, že moje maminka nám to trpěla, a tak jsme například rozmnožovali mořské koníky, zachraňovali kosí mláďata, užovky, chytali motýly a brouky.
Studovat přírodovědeckou fakultu byl můj splněný sen. Když jsem během bakalářského studia začala pracovat v laboratoři na Akademii věd, tak mě věda nadchla a zahraniční stáž v USA moje rozhodnutí stát se vědkyní zpečetila.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Lékařkou nebo archeoložkou. To vlastně není daleko od toho, co teď dělám.
