Specializuje se na matematické analýzy modelů mechaniky tekutin, dynamiky pevných látek a jejich vzájemné působení.
Takové modely mají obrovský aplikační potenciál, mohou posunout poznání třeba v biomedicíně (numerické predikce vývoje krevní sraženiny, simulace hlasivek, generování a detekce zvuku) nebo ve vědách o životním prostředí (jako je oceánografie či meteorologie).
Spolu s kolegy potvrdila takzvanou Žukovského hypotézu, jejíž využití v praxi se týká například stability řešení inženýrských konstrukcí.
Dotazník Šáky Nečasové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Ve své práci se zabývám matematickou analýzou modelů proudění tekutin. Tyto modely popisují proudění krve v cévách, dýchání, proudění vzduchu podél letadel, aut, létání ptáků, pohyb ryb apod.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Je to krásná práce plná dobrodružství a fantazie. Na druhou stranu ne pořád se daří a za prací je potřeba vidět nesmírnou houževnatost a cílevědomost. Občas s nejasným koncem.
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Vědou se uživit dá, ale ze začátku je to těžké. Bohužel na začátku kariéry platy u nás nejsou příliš atraktivní, a tak mnoho mladých lidí odchází buď do průmyslu, či do zahraničí.
Většinou mladí lidé mají na začátku nízké platy, v té době si budují kariéru a zároveň rodinu. Je to jedno z nejtěžších období a společnost si toto neuvědomuje.
Co by pomohlo lepšímu rozvoji vědy v Česku? Jak si podle vás stojíme v mezinárodním srovnání?
Určitě by pomohlo lepší financování, to je prostě bez debat. Naše věda si stojí v mezinárodním měřítku velmi dobře. Je to díky mnoha osobním obětem lidí, kteří neemigrovali v době totality a vytvářeli své vědecké školy, své vědecké týmy a houževnatě pracovali. V matematickém oboru jmenujme prof. Kurzweila, prof. Fiedlera, prof. Nečase a mnoho dalších.
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě nebo ve vnímání vědců veřejností?
Lidé se domnívají, že vědci jsou nějaká zvláštní odrůda. Občas je pravda, že někteří z nás jsou odtržení od reality, ale většina se snaží maximálně prospět naší společnosti.
Co vám věda dává v každodenním životě? Jak se do něj promítá?
Je to potěšení, radost z úspěchu. Samozřejmě jsou to i léta intenzivní práce. Věda není práce od–do, ale prostě intenzivní práce během celého dne. Tudíž samozřejmě se promítá do každodenního života. Máte malé děti, jedete s nimi na klavír a v době, kdy ony mají hodinu klavíru, rozmýšlíte daný problém či odpovídáte na e-maily nebo pracujete na nějakém článku.
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Samozřejmě že ovlivňují. Prostě v jistý čas toho žena stihne méně. To ovšem neznamená, že je méně kvalifikovaná. Můj otec vždy říkával, že jakmile děti povyrostou, ženy toho stihnou o dost více než muži. Je potřeba si vážit té odvahy žen v neustálém zápase s časem.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Moje nejoblíbenější kniha je Tři muži ve člunu.
Moje nejoblíbenější rovnice jsou Navierovy–Stokesovy.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Když odpočívám, poslouchám klasickou hudbu, když řídím, tak si ráda zpívám třeba i populární hudbu – ABBA, Beatles, Queen.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Asi to bylo také dáno prostředím, ve kterém jsem vyrůstala. Moji rodiče byli oba vysokoškolsky vzdělaní, tatínek byl nadšený vědec. Oba byli vždy nadšeni do matematiky a hudby.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Když jsem byla malá, uvažovala jsem, že bych ráda byla kosmonautka. Potom mě to přešlo a přemýšlela jsem o pedagogické dráze. Jednu dobu jsem chtěla být učitelkou v mateřské škole. Později jsem chtěla studovat hudební vědu, ale neměla jsem na tu dobu ty správné kádrové předpoklady.
