Vede Centrum molekulární medicíny v CEITECu na Masarykově univerzitě, je přednostkou Ústavu lékařské genetiky a genomiky Lékařské fakulty MU a FN Brno a vedoucí Centra molekulární biologie a genetiky při Interní hematologické a onkologické klinice LF MU a FN Brno.
Věnuje se výzkumu v oblasti genetiky a genomiky, zejména u leukémií a dalších hematologických malignit, a zavádění nových genomických technologií do lékařské diagnostiky.
Je zakládající členkou Národního centra lékařské genomiky, vede Českou národní genomickou platformu, koordinuje projekt „1000 českých genomů“ a zastupuje Česko v Evropské iniciativě „1 milion+ Evropských genomů“ a Genome of Europe.
Patří mezi nejúspěšnější řešitele evropských výzkumných projektů. Vedle vlastní vědecké práce působí také jako prorektorka Masarykovy univerzity pro výzkum a doktorské studium.
Dotazník Šárky Pospíšilové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Zabývám se genetikou, genomikou a molekulární hematologií, což znamená, že se věnuji především výzkumu genů, které mají význam pro vznik a rozvoj dědičných a nádorových onemocnění, zejména leukemií.
V každé lidské buňce neseme přibližně dvacet tisíc genů, a dokonce i jedna zděděná mutace v některém z nich může způsobit závažné onemocnění. Navíc v průběhu života vznikají mutace v DNA jednotlivých buněk organismu, které nejsou dědičné, ale mohou být spouštěčem nádorového bujení.
Právě tyto mutace, které se vyskytují v nádorových buňkách, mají klíčový vliv na vlastnosti nádorů a jejich vývoj a stávají se cílem pro personalizovanou onkologickou léčbu.
Ve své práci se zabývám zejména výzkumem těchto genetických změn, mutací v DNA nádorových lymfocytů způsobujících leukemii, a společně s kolegy zkoumáme jejich význam pro prognózu onemocnění a volbu vhodné protinádorové terapie.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Věda je skvělým způsobem, jak získávat a interpretovat stále nové poznatky o světě kolem nás, a to v mnoha oblastech a z různých hledisek. Věda nám zprostředkovává poznatky z oborů přírodovědných, lékařských, technických, ale také humanitních a sociálních.
A právě kombinace těchto různých pohledů vycházejících z exaktních pozorování a měření je klíčová pro pochopení událostí, které se kolem nás dějí, a také pro nastavování fungování naší společnosti do budoucna.
A díky nepostradatelnosti vědeckého bádání pro rozvoj lidské společnosti se domnívám, že pozitiva vědy vysoce převažují nad případnými negativy, která se mohou projevit například dezinterpretacemi či zneužitím některých vědeckých výsledků.
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
Jsem velmi ráda, že finanční podmínky pro vědce se v Česku postupně zlepšují, a domnívám se, že v současnosti mají kvalitní vědci uspokojivé finanční podmínky.
Díky tomu se nám občas daří do Česka lákat i kvalitní vědce ze zahraničí, včetně doktorandů a postdoků, kteří jsou klíčoví pro vytváření stimulujícího mezinárodního výzkumného prostředí v našich výzkumných institucích.
Co by pomohlo lepšímu rozvoji vědy v Česku? Jak si podle vás stojíme v mezinárodním srovnání?
Pro postavení vědy je významné nejenom financování, ale i další faktory, které se podílejí na vytváření kvalitního výzkumného prostředí. Patří sem úroveň technického a přístrojového vybavení pracoviště, podpora instituce včetně nezbytného zázemí pro přípravu a administraci grantů, ale také motivační a stimulující prostředí kvalitních vědeckých týmů.
A je dobře, že mnohá vědecká pracoviště jsou v tomto ohledu na špičce a plně srovnatelná se zahraničními pracovišti. Rozvoji vědy v Česku by však nepochybně pomohlo posílení dlouhodobého stabilního financování kvalitních vědeckých týmů a institucionální podpory výzkumu, aby vědci netrávili většinu času přípravou grantových žádostí, grantových zpráv či jiných administrativních povinností spojených s projektovým financováním, a mohli se více věnovat vlastní vědecké práci.
Také se domnívám, že by českým vědcům a vědkyním prospělo více odvahy pouštět se do řešení zásadních otázek v jejich oboru, pokoušet se publikovat v nejlepších odborných časopisech a také aplikovat své výsledky v praxi.
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě nebo ve vnímání vědců veřejností?
Domnívám se, že u veřejnosti stále existují určité stereotypní představy o tom, jak fungují, nebo dokonce jak vypadají vědci či vědkyně – a mnohdy ty představy nejsou příliš lichotivé. Realita je však taková, že současní vědci musejí ovládat řadu různých činností, a to na vysoké profesionální úrovni.
Kromě hlubokých odborných znalostí musejí mít jazykové dovednosti na té úrovni, aby mohli bezchybně přednášet a psát publikace či knihy v cizím jazyce, musejí mít manažerské dovednosti a personální schopnosti, aby mohli vést vědecký tým, a také základní znalosti ekonomické, aby svůj výzkumný tým zajistili po finanční stránce, a výhodou jsou i sociální schopnosti umožňující efektivní spolupráci s dalšími vědeckými týmy, často mezinárodními.
Úspěšný vědec tedy v dnešní době už většinou není „introvertní samotář“, jak si možná mnozí představují, ale musí být skvělý odborník i dynamický manažer.
Co vám věda dává v každodenním životě? Jak se do něj promítá?
S výsledky vědy se setkáváme téměř na každém kroku a mnohdy si to ani neuvědomujeme. Připomeňme si například rychlý rozvoj komunikačních technik v posledních desetiletích. Dnešní mladí lidé už si často neumějí představit, jak fungoval svět bez internetu, mobilních telefonů a dalších elektronických zařízení.
Významné pokroky zaznamenává také medicína a přírodní vědy. Řada závažných onemocnění se stala zcela vyléčitelnými, nebo alespoň léčitelnými, což přineslo významné prodloužení průměrné délky života.
A pokud mohu uvést příklad ze svého oboru, tak je to právě genetika, která patří mezi nejrychleji se rozvíjející vědy a stává se nepostradatelnou nejenom ve výzkumu, ale i v lékařské diagnostice. Zatímco první přečtení lidského genomu dokončené v roce 2003 trvalo více než deset let a stálo přibližně miliardu dolarů, nyní genetici přečtou genom člověka za jeden den za cenu několika tisíc korun.
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Děti nepochybně velmi změní život obou rodičů, avšak často více ovlivní pracovní kariéru maminek, které s nimi zůstávají kratší či delší dobu na mateřské a rodičovské dovolené.
I přes zvyšující se zapojování tatínků do péče o děti je v Česku stále rodičovská dovolená otců spíše výjimkou, na rozdíl například od skandinávských zemí. Pro ženy vědkyně je klíčové, aby měly možnost se co nejdříve zapojit do pracovního dění alespoň na částečný úvazek a sledovat novinky ve své vědecké komunitě, případně připravovat vědecké projekty, kterými navážou na svoji práci před mateřskou dovolenou.
Je velmi dobře, že mnohá výzkumná pracoviště, včetně naší Masarykovy univerzity, podporují návraty vědkyň speciálními grantovými projekty, a tím jim usnadní kombinaci péče o malé děti s jejich vědeckou kariérou.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Mezi moje oblíbené knihy opravdu patří především knihy odborné. A ráda bych jmenovala jednu z nich, na kterou jsem nedávno narazila při svém pobytu v Cambridge a brzy vyjde v nakladatelství Munipress v českém překladu. Jmenuje se Příběh lidské DNA. Co je vepsáno ve vašem genetickém kódu? a věřím, že stojí za přečtení.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Při práci hudbu bohužel poslouchat nemohu, protože většinu času trávím s dalšími spolupracovníky při práci a různých odborných diskusích. Ale ve volném čase si hudbu velmi ráda poslechnu a nebráním se různým žánrům – mám ráda hudbu klasickou i moderní.
V poslední době jsem navštívila jak koncerty vážné hudby, tak swingovou kapelu, oblíbenou skupinu Chinaski nebo Eda Sheerana.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
O tom, že se chci věnovat vědeckému výzkumu, jsem snila už odmalička. Někdy v první třídě mě nadchla astronomie, o pár let později archeologie a na konci základní školy biologie a genetika, u které už jsem zůstala.
Nikdy jsem si nevybírala snadné cesty a právě ta vědecká mi připadala tak náročná a zajímavá, že pro mě byla a stále je velkou výzvou.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Jak už jsem naznačila v minulé odpovědi, o jiných povoláních jsem nikdy moc neuvažovala – jen se měnily obory, které mě zajímaly. Nyní jsem velmi spokojená, že se věnuji oboru, který je velmi univerzální – genetika se v medicíně uplatňuje v diagnostice velké řady onemocnění, při vývoji nových léků i v preventivní péči.
Bez genetiky by se ale neobešlo ani zemědělství – v oblasti pěstování rostlin i chovu hospodářských zvířat nebo třeba v archeologii. A stále důležitější je i studium genomu mikroorganismů – bakterií a virů, jak jsme si uvědomili zejména po nástupu covidové pandemie.
A ohledně mé vlastní pracovní náplně – nejsem (možná bohužel) už jen vědkyně z genetické laboratoře, ale i manažerka, která se snaží nastavovat systém pro fungování vědy. A tato kombinace mě velmi baví.
