Je lékařkou i vědkyní, která se zabývá imunitou a analyzuje například to, jak imunitní buňky mohou pomáhat v léčbě rakoviny. Zkoumá nádory a zkouší, jak reagují na imunitní buňky.
Je držitelkou řady ocenění včetně talentového programu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě. Kromě vlastní práce je velmi aktivní v popularizaci vědy.
Dotazník Zuzany Ozaniak Střížové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Představte si nádor jako bitevní pole, kde bojují „zlí vojáci“ – nádorové buňky – proti „dobrým vojákům“ – imunitním buňkám. V našem týmu se zaměřujeme na zkoumání vlastností těch dobrých vojáků: jejich věk, bojové schopnosti, zbraně, které mají k dispozici, ale i jejich schopnost komunikace, žádosti o pomoc nebo náchylnost být zmanipulováni a přeběhnout na stranu nepřítele.
V praxi to probíhá tak, že se svolením pacienta a po domluvě s kolegy z patologie převezmeme od chirurgů vyoperovaný nádor, rozstříháme ho, přidáme různé enzymy a izolujeme imunitní buňky, které se v nádoru nacházely.
Tyto buňky pak hodnotíme pomocí různých přístrojů, jako je například průtoková cytometrie. Jakmile máme tyto imunitní buňky a jejich chování zmapované, snažíme se objasnit, jaké vnější faktory je mohou ovlivňovat a jaké druhy terapií jim mohou v boji s nádorem pomoci.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší na vědě je, že na rozdíl od klinické praxe je velmi kreativní. Můžete improvizovat a hrát si s nápady. Naopak nejhorší je, že výsledky nejsou vidět okamžitě. Projekty trvají měsíce až roky a někdy se stane, že investujete spoustu času do něčeho, co nakonec nevyjde a nelze to publikovat.
Dá se vědou dobře uživit? Jaké jsou u nás finanční podmínky pro vědce?
To záleží na konkrétním pracovišti. V mém oboru, tedy v klinickém a translačním medicínském výzkumu, máte jako vědec či vědkyně zpravidla stálý plat od instituce a můžete si významně přilepšit granty. Jsou však pracoviště, kde ohodnocení skutečně závisí na úspěchu v žádostech o granty, a to je velmi nešťastné.
Sama již několik let žádám o výzkumné granty v České republice i v zahraničí, a i když příprava žádosti zabere měsíce práce, šance na úspěch jsou velmi nízké.
Co by pomohlo lepšímu rozvoji vědy v Česku? Jak si podle vás stojíme v mezinárodním srovnání?
Jsme národ velmi inovativní a pracovitý a v mezinárodním srovnání si vedeme relativně dobře. Nicméně stále je co zlepšovat, zejména v oblasti aplikace výzkumu do praxe. Určitě by také pomohlo zvýšení investic do výzkumu a inovací, lepší podpora mladých vědců a zjednodušení administrativy spojené s granty.
Za důležité také považuji, abychom více přitahovali talenty ze zahraničí. Když jsem pracovala v laboratoři v Glasgow, byla jsem součástí týmu vědců z Itálie, Španělska, Japonska a jen málo z nich bylo ze Skotska.
Takto by to mělo vypadat. Angličtina je univerzálním jazykem vědy, takže multikulturní výzkumný tým není vůbec překážkou. Naopak to přináší širší spektrum nápadů.
Jaké jsou největší stereotypy ve vědě nebo ve vnímání vědců veřejností?
Myslím, že většina lidí si představuje, že vědec nebo vědkyně tráví celý den v laboratoři, má bílý plášť, rozcuchané vlasy a nakřivo brýle. Věda ale není jen o práci v laboratoři. Je to také – a často hlavně – o analýze dat u počítače, schopnosti interpretovat výsledky, hledání souvislostí, vymýšlení designu studií, mezioborové komunikaci, odborném psaní, prezentaci dat na konferencích a podobně.
Navíc na řadě pracovišť se v laboratoři bílý plášť vůbec nenosí a ta práce opravdu není tak divoká, aby měl člověk rozcuchané vlasy a brýle nakřivo.
Co vám věda dává v každodenním životě? Jak se do něj promítá?
Věda mi poskytuje trochu odpočinku od pacientů a možnost být kreativní. Obzvlášť mě baví psaní publikací a knih, případně kapitol do knih. To je oblast, kde se mohu plně realizovat. Jen bych si přála mít na to víc času, abych nemusela psát převážně po nocích.
Jsou rozdíly mezi tím, jak vědu dělají muži a ženy? Jaké?
Zásadní rozdíly nevidím. Obecně se mi lépe pracuje se ženami, ale měla jsem i tři Ph.D. studenty muže a všichni byli výborní. Věc je spíše o kultuře, jakou si na pracovišti vytvoříte, a o jednotlivcích, bez ohledu na jejich pohlaví.
Někdo má zkrátka tah na branku a vědu dělá rád, jiný zase zjistí, že to není pro něj.
Jak vědeckou kariéru žen podle vás ovlivňují děti?
Významně. V přírodních vědách klesá podíl žen během studijní a profesní dráhy o 36,9 procenta. Obecně v akademické sféře platí, že s rostoucí akademickou pozicí se podíl žen snižuje, na pozici profesorky je žen jen 15,3 procenta. Důvodem je, že systém nenabízí mnoho možností, jak skloubit mateřství s vědou.
Vědecké granty vůbec nepočítají s pauzou na péči o dítě, takže kvůli mateřské musíte z grantu odejít, ale v praxi stále řešíte pracovní záležitosti, analýzy dat a rozdělané projekty. Od porodu nebyl den, kdy bych nemusela něco pracovního vyřizovat.
Další velký problém je akutní nedostatek míst v předškolních zařízeních, což limituje brzký návrat do práce. Pokud se rozhodnete pro chůvu, její hodinová mzda často převyšuje hodinovou mzdu vědkyně. A to je jeden z mnoha důvodů, proč se ženy mnohdy nevracejí do vědeckého sektoru a mění své profesní zaměření po mateřství.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha? Případně váš nejoblíbenější vzorec?
Nevím, zda si člověk může vyloženě udělat vztah k odborným knihám, ale ráda si občas otevřu knihu Oncoimmunology (nakl. Springer). Z poloodborné literatury mě velmi zajímají například Vybrané spisy Sigmunda Freuda nebo knihy o problematice domácího násilí od Lundy Bancrofta.
Z beletrie jsou moje nejoblíbenější klasiky Farma zvířat, Pýcha a předsudek, Kdo chytá v žitě, Čisté radosti mého života, Obrana Sokratova, Na cestě a Hobit
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Dřív, když jsem trávila hodně času v laboratoři, jsem většinou poslouchala Smashing Pumpkins, U2, Etherwood nebo Linkin Park. Teď, když trávím většinu svého vědeckého času u počítače, tak poslouchám hlavně Antonína Dvořáka.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu?
Můj táta, který je také lékař a vědec, tomu udělal skvělou reklamu. Vždycky rád cestoval po světě na různé imunologické konference, to mě inspirovalo.
Dodnes musím přiznat, že jsou pro mě konference nejlepší součást vědy. Mít nějaké výsledky a možnost cestovat přes půl světa, abyste je sdíleli s dalšími zapálenými lidmi, je super.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Dřív bych asi řekla, že advokátkou. Dnes, kdybych musela ze dne na den změnit obor a opustit medicínu a vědu, tak by mě nejvíc bavilo mít chovatelskou stanici rhodéských ridgebacků.
