psychologie
Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Patří k nejcitovanějším českým vědkyním v oblasti společenských věd. Zabývá se tématem duševního, sexuálního a vztahového zdraví a změn, které se do něj propisují vlivem používání digitálních technologií. Získala několik prestižních grantů, kdy se věnovala například sexualitě a stárnutí. Nyní je hlavní koordinátorkou rozsáhlého výzkumného projektu Na všechno sami: příležitosti a rizika individualizace společnosti, jenž spojuje odborníky ze čtyř českých univerzit a Akademie věd.
Dotazník Anny Ševčíkové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Výzkumně se zabývám tématem zdraví – duševního, sexuálního i vztahového – a změn, které se do něj propisují vlivem používání digitálních technologií. Moje práce v podstatě spočívá ve čtení, psaní, počítání. Spolu s kolegy připravujeme dotazníková šetření, vedeme hloubkové rozhovory. Velkou část mé práce také tvoří analýza existujících dat z mezinárodních šetření, jako jsou například Survey of Health, Ageing and Retirement in Europe nebo Health Behaviour in School-aged Children. Tato data nám umožňují sledovat trendy, změny nebo mezikulturní rozdíly v určitém chování či v ukazatelích duševního zdraví.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší na ní je obrovská svoboda. Momentálně jsem v pozici, kdy mohu určovat směřování výzkumu a rozhodovat o tom, jakým tématům a otázkám se budeme věnovat a jak. Horší je její tendence neustále narušovat work-life balance. Od práce se nejde úplně odstřihnout, protože je pořád co promýšlet či řešit. A úplně nejhorší, ač to souvisí spíše se systémem než se samotnou vědou, je neúměrná byrokracie a nutnost psát jeden grant za druhým s poměrně nejistým výsledkem.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
Na počátku byla magisterská práce a s ní souvisejících několik nabídek na doktorandskou pozici. Zkusila jsem to a pak jsem u výzkumu už zůstala, protože mě baví. Ale pomohly i brzké kariérní úspěchy.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Nejspíše psychoterapeutkou nebo klinickou psycholožkou. Nebylo by to daleko od témat, kterým se věnuji teď.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Behave od Roberta Sapolského. Z beletrie mě například zaujal Mendelův trpaslík od Simona Mawera.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Neposlouchám, sluchátka mi nevyhovují a nechci rušit kolegy
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Moc se ptám. A pro řadu lidí velmi citlivá a osobní témata pro mě nejsou tabu.
