Věnuje se hlavně výzkumu imunologických a genetických biomarkerů, které mohou pomoci zlepšit péči o pacienty a přizpůsobit léčebné postupy potřebám takzvané precizní medicíny. Vede multidisciplinární tým mladých vědců a doktorandů, v němž se propojují dynamické obory jako imunologie, genetika a bioinformatika, a její výzkum má velký praktický přesah.
Dotazník Evy Kriegové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Věnuji se molekulární imunologii. Každý si umí představit, že správně fungující imunitní systém nás chrání před infekcemi, rozvojem imunitních poruch (například autoimunitních onemocnění) a nádorovými nemocemi. Molekulární imunologie nám pomáhá vysvětlit příčiny a mechanismy vzniku různých nemocí, studuje, jak spolu imunitní buňky komunikují ve zdraví a nemoci, jak rozpoznávají a odstraňují patogeny, nádorové a poškozené buňky, proč se u některých jedinců obrátí jejich imunitní systém proti vlastním buňkám, jakou roli hrají specifické molekuly (protilátky, antigeny a receptory) u jednotlivých onemocnění a jak genetické faktory ovlivňují fungování imunitního systému. Právě pochopení imunitního systému ve zdraví a nemoci může nejen pomoci nalézt biomarkery různých onemocnění a umožní sledovat léčebnou odpověď, ale tyto biomarkery také mohou sloužit jako cíle pro biologickou léčbu těchto nemocí.
Dále jsem odborným garantem pracoviště Centrální sekvenace ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde se čtení jednotlivých stavebních kamenů (nukleotidů) DNA, takzvané sekvenování, stává nezbytnou součástí přesné diagnostiky a prognózy pacienta.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Na vědě je nejlepší, že tato práce je velmi rozmanitá, objevujete nové poznatky, realizujete nové nápady, pracujete s velmi chytrými lidmi a máte možnost vybrat si, s kým spolupracujete.
Nejhorší je, že musíte neustále získávat finance na drahé experimenty a platy vědeckých pracovníků. Každý rok tak vědec tráví několik měsíců psaním grantů a úspěšnost bývá velmi nízká (okolo pěti procent). Navíc je často značně demotivující hodnocení grantových žádostí, kdy místo odborného doporučení ke zlepšení se například žadatel o junior projekt dozví, že je na projekt příliš mladý nebo že nemá zkušenost v oboru, ve kterém publikoval v prestižních časopisech. A v neposlední řadě je to velmi zatěžující administrativa, kdy vědec spoustu času tráví opětovným vyplňováním tabulek a publikačních výstupů nebo zdůvodňováním každého nákupu, a nemožnost koupit si požadovaný kvalitní materiál, ale pouze ten nejlevnější. Abychom byli světoví, máme co zlepšovat.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
Původně jsem se vědě věnovat nechtěla, ale nastoupila jsem do práce a kolega zrovna odjel na zahraniční stáž a někdo musel převzít jeho projekt. Dnes jsem za to ráda, práci mám jako koníček.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Asi si v současné době neumím představit jiné povolání. Původně jsem chtěla být učitelkou, vědecká práce na univerzitě mi však umožňuje nejen vědecky bádat, ale také vést mladé výzkumníky nebo přednášet studentům a za to jsem velmi vděčná.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Co se týče odborné literatury, tam je vývoj tak obrovský, že každá odborná kniha při svém vydání už není aktuální, takže čtu převážně odborné publikace a pouštím si podcasty. Jediný vzorec, který v současnosti používám, je trojčlenka a odhad, jestli to, co vypočítám, je vůbec reálné.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Při práci si muziku nepouštím, člověk se musí plně soustředit a na to musím mít pohodu a klid.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Svou profesí je určitě ovlivněn každý. Vadí mi, že nepřistupujeme více vědecky k hodnocení různých společenských problémů, jako je mentální zdraví, fyzická aktivita, změny ve školství a zdravotnictví, protože výsledky těchto studií by mohly vést ke zkvalitnění života a efektivnějšímu využití financí.
