Věnuje se počítačovým simulacím molekul, díky kterým se lze na jednotlivé molekuly i jejich soubory „podívat“ a porozumět jejich chování. Spolupracuje s několika experimentálními skupinami. Se svými studenty se snaží přispět například k pochopení fungování katalyzátoru na přeměnu oxidu uhličitého. Právě to je i téma, které řeší s kolegy z Nizozemska, s nimiž se snaží přijít na to, jak omezit tento nechtěný skleníkový plyn nebo ho přeměnit a využít třeba v chemickém průmyslu.
Dotazník Evy Krupičkové Pluhařové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Věnuji se počítačovým simulacím molekul. Na zkumavku, ze které unikal dým nebo roztok v ní změnil barvu, si ze školy vzpomene asi každý. Co se však děje na úrovni jednotlivých molekul, jak do sebe narážejí, jak vznikají a zanikají vazby mezi atomy? Díky simulacím se můžeme na jednotlivé molekuly i jejich soubory „podívat“ a porozumět jejich chování.
Dlouhodobě spolupracuji s několika experimentálními skupinami, jejichž pozorování a měření jsou velmi komplexní, a je tedy těžké je jednoduše vysvětlit. Simulace mé a mých studentů přispívají k pochopení fungování katalyzátoru na přeměnu oxidu uhličitého, tvorby atmosférických aerosolů nebo vlivu buněčného prostředí na strukturu a dynamiku enzymů, což jsou všudypřítomné biokatalyzátory.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Na vědě je nejlepší posouvání hranic našeho poznání, snaha přijít věcem na kloub a také propojování poznatků z různých oborů. Při práci se setkávám s velmi chytrými a inspirativními lidmi z mnoha zemí. Velkou radost mi dělá vedení studentských prací vysokoškoláků i středoškoláků.
Nejhorší je, když se dlouho nedaří problém vyřešit, žádná hypotéza není správná a docházejí nápady. Vědec pořád částečně dělá něco, co neumí a čemu nerozumí, jinak by to přece nebyla věda. Může se také stát, že těsně před dokončením projektu podobnou myšlenku opublikuje někdo jiný z druhého konce světa.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
Každé dítě se často ptá: „Proč?“ Mně rýpavost a trochu hračičkování zůstaly až do dospělosti, jen jsem se zaměřila na to, proč a jak se chovají molekuly. K chemii jsem se dostala díky chemické olympiádě a nadšenému profesorovi na střední škole. Během vysoké školy jsem si uvědomila, že bych v poměrně svobodné a otevřené vědecké komunitě chtěla zůstat.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Chemii bych se věnovala jako učitelka nebo v průmyslu.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Mám ráda učebnice od Donalda A. McQuarrieho (Statistical Mechanics, Quantum Chemistry nebo Physical Chemistry: A Molecular Approach). Z nevědeckých knih mě v poslední době zaujala historie dopingu – Cena vítězství od Madse Drangeho.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Při poslechu hudby bych se nezvládla soustředit na práci. Když jsem výjimečně doma sama, poslechnu si rock 70. let. Nejlepší je zazpívat si s přáteli na dovolené, už se těším na večery s kytarami a flétnou na Slapech.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Občas se mi stane, že použiji cizí slova nebo slovní spojení v běžném rozhovoru. Můj každodenní život spíše ovlivňuje, že věda není práce „od–do“..
