Rodilá Němka, která dlouhodobě působí v Česku, se snaží porozumět řeči zvířat. Etoložka z ČZU se zaměřuje na welfare a ustájení zvířat. Ve své práci se soustředí na porozumění emocí zvířat a snaží se tak přispět k vytvoření chovu, který bude efektivní i humánní zároveň.
Dotazník Gudrun Illmann
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Jsem etoložka. Etologie je věda, která zkoumá chování zvířat i člověka, jeho příčiny a biologické funkce. Mojí specializací je chování hospodářských zvířat, zejména mateřské a sociální chování. Posledních patnáct let se věnuji problematice welfare zvířat, tedy rozpoznávání ukazatelů jejich životní pohody a hledání způsobů, jak naplnit jejich biologické potřeby. Zabývám se například tím, jak hodnotit negativní a pozitivní emoce u zvířat a jak zlepšovat podmínky jejich chovu. Zajímá mě, jak různé způsoby chování člověka nebo ustájení ovlivňují chování zvířat – a to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Velmi pozitivně vnímám možnost nechat se vést zvědavostí a skutečně se zabývat otázkami, které mě zajímají. Mohu navrhovat projekty, formulovat predikce a následně je ověřovat experimenty. Věda nabízí prostor pro formulaci hypotéz, jejich ověřování experimenty a pro vytváření nových poznatků.
Nedílnou součástí je také mezioborová a mezinárodní spolupráce, jež přináší nové perspektivy a podněcuje další rozvoj. Právě společné diskuse, sdílení
nápadů a vzájemná podpora jsou aspekty, které pokládám za nejvíce inspirativní. Za problematickou stránku vědy lze považovat tlak na získávání grantů a
publikování v impaktovaných časopisech. Tyto aktivity jsou sice zásadní pro rozvoj oboru i jednotlivce, avšak ne vždy se je podaří naplnit, což pro někoho může být i zdrojem stresu.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
K vědě jsem se dostala náhodou. Během studia na vysoké škole v
Berlíně jsem dostala do ruky knihu Heiniho Hedigera Beobachtungen zur
Tierpsychologie im Zoo und im Zirkus (1961). Byla jsem z ní nadšená a rozhodla
se, že i já chci pozorovat chování zvířat. Následně jsem pokračovala v
doktorském studiu v oboru Verhaltensbiologie (etologie) v Berlíně, které mě
velmi naplňovalo a nasměrovalo k další práci.
Poté jsem potkala svého budoucího manžela, Čecha, a v roce 1985 jsme se
vzali. Přestěhovala jsem se do Prahy, kde jsem měla velké štěstí: získala jsem
místo na nově založeném oddělení etologie ve Výzkumném ústavu živočišné
výroby. Od roku 2018 působím na České zemědělské univerzitě.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Mezi mé nejoblíbenější knihy patří díla Jane Goodall, významné primatoložky,
která dlouhá léta pozorovala šimpanze a zasvětila život jejich ochraně. Její
práce je pro mě mimořádně inspirativní nejen po odborné stránce, ale také
lidsky. Jane Goodall je dnes 91 let, stále aktivně přednáší a zůstává silnou
osobností, která dokáže motivovat vědeckou i širokou veřejnost.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Při práci poslouchám hudbu jen velmi potichu. Nejčastěji je to klasická nebo
meditační hudba, někdy také pouhé šumění vody.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Nenazvala bych to profesní deformací, ale mám ráda čísla a analýzy obecně.
Často o věcech přemýšlím nejen v rámci výzkumu, ale i v každodenním životě.
Vnímám to však spíše jako výhodu než jako omezení.
