Modeluje biologické procesy, přičemž složité dění v buňkách převádí do počítačových modelů, díky nimž lépe rozumíme tomu, jak buňky fungují. Díky takovým modelům mohou vědci určité experimenty simulovat, aniž by potřebovali pokusná živá zvířata. Nedávno pro to vyvinula i nástroj Augusta, jenž má vědcům pomoct ušetřit nejen zvířata, ale i čas a peníze. „Navíc nám to často ukáže souvislosti, které bychom v laboratoři možná vůbec neviděli,“ dodává.
Dotazník Jany Musilové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Modeluji biologické procesy – převádím složité dění v buňkách do počítačových modelů, díky nimž lépe rozumíme tomu, jak buňky fungují, jak spolu komunikují nebo jak se rozhodují. Tyto modely nám umožňují určité věci „nanečisto“ simulovat bez nutnosti provádět experimenty v laboratoři. Šetří to čas, peníze i životy pokusných zvířat, a navíc nám to často ukáže souvislosti, které bychom v laboratoři možná vůbec neviděli.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Baví mě pestrost – žádný den není stejný. Jeden den řeším algoritmus, druhý den mluvím s biologem o jeho experimentech, třetí den se snažím vysvětlit výsledky tak, aby jim rozuměli i lidé mimo obor. Věda je v tomhle strašně barevná a nikdy se nenudíte. Velkým plusem je i flexibilita – můžu si čas organizovat podle sebe a také cestovat, což je neuvěřitelně inspirativní. A velmi si cením vědecké komunity, která je respektující a otevřená různým názorům.
Nejhorší je nejistota – jestli získám další financování, nebo jestli budu muset čekat do příštího roku na další kolo podávání grantových přihlášek.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
Už jako malá jsem se pořád ptala „A proč?“ a to mi zůstalo. Během magisterského studia jsem se zapojila do výzkumného projektu ve skupině BioSys_BUT, ve které jsem dodnes. Hned mi bylo jasné, že věda je pro mě ta pravá cesta. Je to prostředí, kde mám prostor klást otázky, hledat odpovědi a neustále se učit.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Těžko říct. Jinou práci si pro sebe moc neumím představit. I kdybych nebyla v akademickém prostředí, určitě bych zůstala u výzkumu – potřeba věci zkoumat a porozumět jim by mě asi dovedla k podobné dráze i jinde. Navíc si velmi cením možnosti organizovat si práci podle sebe – představa rutinních úkolů při klasickém „od devíti do pěti“ je pro mě upřímně dost děsivá.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Jedním z mých nejoblíbenějších vzorců je rovnice Michaelis–Menten. Její elegance spočívá v tom, jak jednoduše a zároveň přesně popisuje chování enzymů při katalýze – základním procesu celé biochemie. Zároveň mě inspiruje i příběh Maud Menten, která se prosadila ve vědeckém světě navzdory mnoha překážkám, jimž musela jako žena ve 20. století čelit.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Hudbu poslouchám moc ráda. Už od studií mě provází Lofi Radio – kombinace relaxační a elektronické hudby ideální pro soustředěnou práci nebo studium. Kromě toho mám ráda elektronickou hudbu, hlavně dubstep, a jedním z mých oblíbenců je Skrillex.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Rozhodně. Většinou potřebuji mít pro svá rozhodnutí dostatek dat a jen zřídka jednám impulzivně. Dokonce mám podezření, že moje rodina to dobře ví – a tak když mě chtějí o něčem přesvědčit, rovnou přidávají zdroje svých tvrzení nebo své argumenty podkládají čísly a fakty.
