Snaží se vrátit účinnost lékům. Reaguje na velký problém současnosti: zatímco vývoj nových léků je pomalý, antibiotická rezistence a rezistence nádorů vůči chemoterapii jsou vážným problémem současné medicíny. Jitka Viktorová, která letos získala ocenění L’Oréal-UNESCO - Pro ženy ve vědě, zkoumá, jak se bakterie a nádorová buňka brání léčivu. A hledá látku, která to dokáže zastavit. Cílem je přijít s kombinovanou terapií, jež využívá léky (na které vzniká rezistence) a látky, jež rezistenci zastavují.
Dotazník Jitky Viktorové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Snažíme se zjistit, jak se bakterie a nádorová buňka brání léčivu. Pokud se nám to povede, hledáme látku, která tuto vlastnost zastaví. Taková látka pak může být použita v kombinaci s původním léčivem. Naším cílem je kombinovaná terapie, která je založená na kombinaci léčiv, vůči nimž vzniká rezistence, a inhibitorů této rezistence. Nová léčiva jsou totiž vyvíjena jen velmi pomalu, docházejí nám nápady a zdroje. Antibiotická rezistence a rezistence nádorů vůči chemoterapii jsou však vážným problémem současné medicíny. Náš přístup je inovativní v tom, že nehledáme nová léčiva, ale navracíme účinnost těm stávajícím.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší je kreativní myšlení, variabilita a práce s nadšenými, chytrými lidmi.
Nejhorší je nejistota financování, vyplňování tabulek a jiných nesmyslných dokumentů.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
Měli jste někdy nějakou hypotézu, která vás nenechala spát? Tak přesně takhle jsem začínala na střední škole, kde jsem se zabývala rostlinnými hormony a provedla první experimenty k potvrzení vlastní hypotézy. Bylo to fascinující, adrenalin, napětí, fantazie a možnosti, načítání literatury a hledání souvislostí. To mne uchvátilo a uchvacuje dodneška. A jako připomínku máme každý rok v laboratoři jednoho až dva středoškolské studenty, abych tu šanci „poslala dál“
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Mým dětským snem bylo stát se veterinářkou. Později mne hodně lákala volnočasová pedagogika, díky níž jsem poznala řadu úžasných lidí a která mi přinesla spoustu skvělých zážitků a vzpomínek.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Myslím, že moc vědců už odborné knihy nečte, většinou se soustřeďujeme na odborné články, a to jak ty rešeršní, tak výzkumné. Možná by se sem dala zařadit kniha Růže pro Algernon, která byla v roce 1959 původně napsána jako sci-fi povídka o myši a mentálně retardovaném chlapci Charliem, u nichž bylo pomocí operace mozku zvýšeno IQ. Už v roce 1999 byla však publikována práce, ve které byla pomocí genového inženýrství připravená myš Doogie s výrazně vylepšenými schopnostmi učit se a pamatovat si. A to si myslím, že je na vědě právě to důležité – nenechat se omezovat a naplno využívat svou fantazii. Proto pro oddech volím fantasy – Odkaz dračích jezdců, Hru o trůny, Pána prstenů, Dunu, Smrtelné nástroje…
Z beletrie mne ale asi nejvíce ovlivnila kniha Pošli to dál, ve které dá učitel svým žákům za úkol vymyslet a realizovat způsob, jak změnit svět. A toho bych si přesně přála jednou dosáhnout svým výzkumem.
A nejoblíbenější vzorec? Polymer kyseliny deoxyribonukleové (DNA) – je neuvěřitelné, jak se do čtyř písmen dá zakódovat život. Je fascinující, že jsme všichni tvořeni pouze těmito čtyřmi stejnými písmenky, a přesto jsme každý úplně jiný.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
V případech, že je moje práce opravdu rutinní, poslouchám různé převážně české interprety (Jelen, Pokáč, Klus, Kamelot, Bagr), když potřebuji zlepšit náladu, tak francouzskou zpěvačku ZAZ. Nerozumím jejím textům, ale baví mne ta energie, která z ní prýští. Většinu času se však potřebuji soustředit a s tím mi hudba nejde moc dohromady.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Jasně, nepiji nefiltrované pivo, burčák a tvrdý alkohol. Nefiltrované pivo i burčák jsou plné mikroorganismů a alkohol používáme v laboratoři k dezinfekci.
Rozhodně nemám problém s recepty a návody, v tom mne moje práce opravdu dobře vycvičila. Určitě mám také značně posunutou laťku vnímání stresu a nepodléhám tolik falešným zprávám, protože mám nastavenou vnitřní nedůvěru, obzvlášť k dobrým výsledkům.
