Kolik času tráví děti na telefonu a co rodiče vědí o jejich online sociálním životě? Přesně to jsou témata, kterým se Lenka Dědková věnuje. Z psychologické perspektivy se zabývá výzkumem role médií a toho, jak digitální média zasahují do našich životů. Kromě práce na projektu Interdisciplinární výzkum internetu a společnosti působí jako editorka v Česku založeného impaktovaného mezinárodního časopisu Cyberpsychology: Journal of Psychosocial Research on Cyberspace, kde hodnotí a komentuje odborné studie vědců z celého světa.
Dotazník Lenky Dědkové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Snažím se přispět k poznání o tom, jak digitální média zasahují do našich životů. Konkrétně dělám výzkumy o tom, jak se rodičům daří (nebo také nedaří) fungovat s digitálními médii v rodinném životě, ať už jde o to, jak s nimi zacházejí oni sami, nebo jak se snaží vychovávat v používání médií své děti. Dalšími důležitými částmi mojí práce jsou výuka, kdy učím především témata související právě s výzkumem – metodologii a statistiku, a editorská činnost. Jako editorka impaktovaného mezinárodního časopisu hodnotím a komentuji odborné studie vědců z celého světa, rozhoduji o tom, které pošleme do recenzního řízení a které v našem časopise publikujeme.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Hodně věcí je pro mě osobně na vědě přitažlivých – celkem přirozeně inklinuji k otázkám typu, jak se věci dějí a jak to víme a zjišťujeme, což je v základu vědeckého zkoumání. Takže pro mě je nejlepší, že právě tahle práce mi umožňuje se v nich vrtat, a to mě baví. Zároveň oceňuji (a někdy na to také nadávám), že se neustále musíte učit něčemu novému, protože i naše postupy a okruhy témat se poměrně rychle vyvíjejí. Velkým důvodem, proč v ní zůstávám, jsou lidé kolem mě. Pracuji s extrémně šikovnými a chytrými lidmi, v podpůrném prostředí, kde se prostě cítím dobře i lidsky.
Na opačném pólu je na vědě náročná nejistota, kterou s sebou přináší systém, jakým je financována. Já už jsem na seniorní pozici, takže se až tak nepotřebuji bát o sebe, nicméně když musíte otevřeně říct mladým kolegům a kolegyním, že jim v nějakou konkrétní chvíli nedokážete slíbit, že za rok nebo za dva pro ně budete mít úvazek, přestože dělají skvělou práci a vy byste s nimi chtěli dál pokračovat, je to fakt těžké. V mnohém máte i jako vedoucí prostě velmi svázané ruce.
Hodně náročné je také ustát si míru kritiky, která je součástí vědecké práce. Je potřeba se s ní naučit dobře pracovat a nebrat to osobně, což se snadno řekne, ale není to vždy jednoduché.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
Když jsem se hlásila na doktorát, měla jsem velmi nepřesnou představu, co obnáší. Brala jsem ho nejdřív prostě jako takové prodloužení studia, než se reálně rozhodnu, co budu chtít dělat. Pro spoustu lidí to tak asi bylo, protože doktoráty tehdy často nebyly navázané na vědecké projekty a nefungovaly jako zaměstnání. Já měla nicméně štěstí, že jsem se do projektu dostala a zjistila, že mě ta práce baví. A tak jsem v ní pokračovala.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Dlouho jsem si myslela, že budu učitelkou. Zpětně si myslím, že velkou roli v téhle představě hrálo to, že učitele prostě vidíte ve škole každý den a tušíte, jak jejich práce vypadá. Na gymnáziu jsem také měla několik skvělých vyučujících, takže jsem viděla, že učitelé a učitelky opravdu nemusejí být vždy jen nepříjemní a upjatí, ale lze to dělat i zajímavě a lidsky. Dokonce jsem se pak hlásila na učitelství pro střední školy, a kdybych se nedostala na psychologii, asi bych tam skončila. Ke konci vysoké školy jsem místy litovala, že jsem nešla na informatiku, protože s rozvojem digitálních médií jsem našla další oblast, která mě zajímala. Tak se jim dnes věnuji alespoň ze sociálněvědní perspektivy.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
V mém oboru se nové poznání šíří spíš přes odborné články než knihy. Občas si nějakou odbornou knihu objednám a pak ji po letech najdu a divím se, kde se mi vzala v knihovně. Takže oblíbenou odbornou knihu nemám. Oblíbených neodborných knih mám řadu, drtivá většina je fantasy.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Hudbu spíš neposlouchám, při práci mě ruší a nedokážu se pak dobře soustředit, zvláště pokud nejde jen o instrumentální hudbu. U méně kognitivně náročné práce občas poslouchám různé ASMR, ale i ty musejí být beze slov.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Na to by asi měli odpovídat moji blízcí. Obecně si to nemyslím, ale rozhodně mám tendenci analyzovat situace zleva zprava i v běžném životě. Mám dojem, že jsem to tak ale měla vždycky a je to spíš predispozice pro vědeckou kariéru než její důsledek.
Co se týče jiného ovlivnění života, hodně bolestivě vnímám, že mi vědecká práce znesnadňuje volnočasové čtení – když celý den v nějaké podobě pracujete s textem (ať už ho čtete, nebo píšete), prostě se vám často nechce číst vůbec nic dalšího. Hodně knih už tedy jen poslouchám jako audio.
